Finále si po 26 letech nezahrají. Basketbalistům Ostravy vůbec nevyšel rozhodující pátý semifinálový duel v Prostějově a po porážce 64:86 pro ně sezona skončila. Přesto nemusejí borci z Nové huti smutnit. Pod vedením kouče Dušana Medveckého dosáhli i tak historického úspěchu, když po 17 letech vybojovali bronzové medaile.

Hráči i členové realizačního týmu si je pověsili po zápase na krk. A to za skandování stovky věrných fanoušků. Kapitán Jan Stehlík pozvedl přímo na palubovce pohár pro třetí nejlepší mužstvo letošní sezony.

„Momentálně cítím velké zklamání, od finále jsme byli jediný zápas. Ale čekám, že za dva tři dny smutek vyprchá. Po dlouhých letech jsme vrátili Nové huti medaili, což je fantastický úspěch," řekl trenér Ostravy Dušan Medvecký.

Nová huť začala špatně a brzy prohrávala 0:9. Hráči působili nervózně, stejně jako v předešlých dvou zápasech série v Prostějově se hledal americký rozehrávač Ames. „Zase nás ale táhl celou sezonu," podotkl Medvecký.

Když museli v průběhu druhé čtvrtiny kvůli problémům s fauly vystřídat domácí Pandula a Bohačík, podařilo se Ostravě stáhnout ztrátu na jediný bod. Najednou to vypadalo hratelně. Bohužel ne na dlouho.

Po přestávce si vytvořili Hanáci až třináctibodový náskok. Stehlík po pár vteřinách čtvrté čtvrtiny ještě vykřesal trojkou naději a snížil na 57:63, ale to byla jen labutí píseň.

Závěr už patřil jasně domácím, kteří si ve finále zahrají s mistrovským Nymburkem. Ostrava se po porážce 2:3 na zápasy loučí se sezonou na třetím místě s bronzovými medailemi v kapsách.

„Prohráli jsme si to špatnou obranou. Prostějov do toho dal srdce, hrál týmověji. Prostě chtěl více do finále než my," dodal Dušan Medvecký.

Prostějov – NH Ostrava 86:64 (26:19, 42:41, 63:54)
Body: Švrdlík 25, Slezák 14, Marko 13, Kohout 12, J. Bohačík 10, Pandula 9, Šmíd 3 – Wilson 18, Číž 12, Dufault 11, Ames 6, Barnes a Zbránek po 5, Gniadek 4, Stehlík 3. Rozhodčí: Vyklický, Hošek, Vondráček. Trestné hody: 20/13 – 22/14. Trojky: 7:8. Doskoky: 35:30. Fauly: 21:26. Konečný stav série: 3:2

Stehlík: Prokletí jsme nezlomili

Rozehrávač Jan Stehlík

Byl to zvláštní pohled. Basketbalisté Ostravy vyválčili po dlouhých 17 letech pro klub medaili. S bronzem na krku ale neběhali po palubovce a nejásali. Po porážce 64:86 v rozhodujícím pátém semifinálovém utkání v Prostějově se mohli jen smutně dívat na šťastné domácí, kteří si zahrají s mistrovským Nymburkem o zlato.

Přebírat bronzové medaile a být u toho smutný je asi hodně zvláštní…

Co se dá dělat. Strašně moc jsme chtěli do finále, ale dneska to na palubovce nebylo až tolik vidět. Ne že bychom nebojovali, ale chyběl nám větší tah. Asi se na nás podepsalo to, že drtivá většina z nás takhle důležité zápasy ještě v životě nehrála.

Pociťoval jste tedy velkou nervozitu? Na sobě i spoluhráčích?

Jo. Byli jsme nervózní. Bojovat v pátém, rozhodujícím utkání o postup do finále na palubovce soupeře, navíc v Prostějově, kde jsme za posledních devět sezon vyhráli jedinkrát, se projevit prostě muselo.

Během těch devíti sezon odehrála Ostrava v Prostějově 24 zápasů, vyhrála jediný. To je šílená bilance…

Nedokážu si vysvětlit, čím to je. Každopádně jsme chtěli zlomit to prokletí, ale nedokázali jsme to. Hráli jsme prostě blbě. Začalo to už v samotném úvodu, a i když jsme stáhli na bod, nedokázali jsme se uvolnit. Míjeli jsme i tutové koše.

Proto jsme taky pořád jen dotahovali. Naopak domácí byli ve velké pohodě. Postupně jsme se stále více propadali a závěr už byl z naší strany odevzdaný. Škoda. Mít po 17 letech bronz je pěkné, ale být po 26 letech ve finále, to by byla paráda. Bohužel.