Nastoupil ve všech devatenácti kolech, odehrál 67 setů a v celkovém hodnocení extraligy je na 15. místě s 223 body. Šest z nich vybojoval 26letý smečař VK Ostrava Dominik Fořt v sobotním domácím zápase proti ČZU Praha (3:0), do kterého zasáhl od půlky 2. setu na postu univerzála. „Trošku jsem se toho bál, byl jsem dnes takový studený, nerozhýbaný, ale nebylo to špatné," usmíval se 190 centimetrů vysoký volejbalista.

Nemáte problém s přechodem ze smeče na „účko"?

Pro mě je to spíš lepší v tom, že jdu na post, který není můj klasický, s tím, že nemám co ztratit, a hraju relativně v klidu a v pohodě. Myslím, že takhle by to mělo být pokud člověk někde zaskakuje, tak nemá co ztratit a může jedině pomoct.

Na smeči dostal v sestavě poprvé šanci Slovák Marek Mikula, který tým posílil v lednu. Kdy jste se dozvěděl, že budete zaskakovat na jiné pozici?

Trenér Marek Tomáš nám to oznámil hodinu před zápasem. Při rozcvičce mi řekl, že chce, abych se dnes šetřil, a já jsem to akceptoval, vůbec mi to nevadilo. Byl jsem relativně rád, že si odpočinu, ale bylo to takové netradiční, sledovat zápas najednou z jiné pozice.

ČZU Praha jste doma porazili 3:0, ale hladký průběh měl jen třetí set…

Nešel nám tolik servis, abychom ČZU odtáhli od sítě. Soupeř si ho první dva sety přihrával dobře, pomáhal si i útokem středem sítě a to nám z toho, co hrál, škodilo asi nejvíc.

Ostrava stále bojuje o play-off. Neměla by poslední tým tabulky, který má na kontě jen sedm bodů, porazit jednoznačněji?

Samozřejmě. První set mi přišel takový nervózní, Marek Mikula byl na smeči přece jen takový trochu nesvůj, ale postupem času se jeho výkon stále zlepšoval. Trošku to tím bylo poznamenané, ostatní kluci mi taky nepřišli agresivní. Před zápasem jsme si řekli, že nesmíme dělat tolik chyb, a ani ne v půlce prvního setu jsme měli najednou čtyři, takhle nemůžeme hrát. Dělali jsme jich hodně, ale ČZU naštěstí taky, takže se to vyrovnalo.

Letos jste nejvíce bodujícím hráčem týmu. Co stojí za vaším oživením pod vysokou sítí?

Ze začátku sezony to bylo takové rozpačité, myslím, že jsem pokračoval v tom, co jsem tady vždycky hrál. Od té doby, co odešel trenér Šmejkal, mi to tak trošku rozvázalo ruce a hraje se mi lépe.

Takže to bylo v trenérovi?

Nemyslím si, že to bylo jenom trenérem, ale asi to tím bylo trošku poznamenané, protože jsme byli všichni v nějaké škatulce. A když je někdo u trenéra v nějaké škatulce, těžko se z ní dostává. Možná i tím to bylo trošku svázané.

Prozradíte, o jakou škatulku se jednalo ve vašem případě?

O takovou, abych nekazil. To jsem měl pořád v hlavě, takže jsem byl v útoku někdy zbytečně zadržený, což mu ubíralo. Když do toho člověk nejde naplno a maličko upustí, tak to pak zapříčiní to, že na útoku není tam, kde by měl být, a najednou je proti němu blok. Nebo se toho bloku bojí a dá to do autu místo toho, aby to agresivně zahrál tam, kam chce. Myslím, že kvůli tomu jsem někdy údery nehrál úplně razantně tak, jak třeba umím, ale spíš zadrženě. To mě asi svazovalo. Když trenér Šmejkal odešel, nebyl na nás najednou takový tlak, sportem jsme se měli spíš trošku bavit a hrát uvolněněji. Na začátku nám to pomohlo, na hřišti jsme se jevili jinak. Bohužel jsme v tom nevydrželi, což je škoda.

S novým trenérem jste ale v tabulce klesli z 9. na 10. místo…

Začátek byl dobrý, ale pak to spadlo do stejných kolejí a nemůžeme se z toho nějak vyhrabat. Nedokážeme celou dobu hrát agresivně a dostat soupeře pod tlak, aby chyby dělal on a ne my.

V play-off se tým z 8. místa tabulky utká s vítězem základní části a 1. kolo pro něj může skončit po čtvrtém zápase. Opravdu si chcete prodloužit sezonu?

Samozřejmě že chceme! Být osmí nebo devátí je rozdíl. A z toho posledního postupového místa se přece jen dá udělat i nějaký zázrak. Sezona by stejně nekončila 12. března, ještě se hraje play-down o sestup, což je dalších šest zápasů, a to by se nás, pokud nepostoupíme do play-off, týkalo.

Zázrak jste v Ostravě už zažil v roce 2013, kdy jste zaskočili všechny favority a získali mistrovský titul. Do play-off jste ale tehdy šli z 5. místa po základní části extraligy.

No, právě. Je to přece sport, míč je kulatý a může se stát všechno.

Tři kola před koncem základní části extraligy máte na kontě 22 bodů a od postupové 8. příčky vás dělí dva body. Dokážete z této pozice v přímém souboji sesadit Zlín, v jehož hale hrajete v pondělí?

Bohužel to teď nemáme úplně ve svých rukou a musíme spoléhat, že někdo zaváhá stejně jako my v průběhu sezony. Ve Zlíně to bude těžké před televizí a škoda, že s Odolkou nehrajeme u nás v hale, ale jinde (v sobotu 27. února od 19 hodin v hale sportovního gymnázia v Plzeňské ulici pozn. red.). V posledním kole v Budějovicích to bude o bank pokud už budeme vědět, jak vypadá situace. Ale vloni jsme tam taky vyhráli a vůbec se s tím nepočítalo. Může se stát všechno, vůbec bych neházel flintu do žita. Samozřejmě, že nám to nikdo zadarmo nedá, ale musíme pořád věřit. Pokud nebudeme, tak to můžeme už rovnou zabalit, protože když nevěříte, bývá to většinou předem ztracené.