„Vzhledem k blížícímu se mistrovství světa je to podle mě dobrý krok," uvedla kmenová hráčka Liberce, která přišla do Vítkovic na roční hostování.

Trenéři vicemistrovského týmu o vás stáli před rokem. Proč to tenkrát ještě neklaplo?

Byla v tom jednoduchá věc: po návratu ze zahraničí jsem měla jasně nastaveno, že chci dostudovat vysokou školu v Praze, kterou jsem na jeden rok přerušila. S tím byla spjata samozřejmě jistota bydlení v Liberci. Také jsem změnila práci. Rozhodla jsem se, že půjdu při studiu učit na druhý stupeň základní školy v Liberci. Velký impuls ke změně mi dodala právě zkušenost ve školství v zahraničí. Jsem nadšená, že můžu naučenou teorii ze školy aplikovat v praxi a získávat tím pádem velmi důležitou zpětnou vazbu rovnou od dětí. Těch změn i tak po návratu bylo dost a zvykat si na nové florbalové prostředí prostě nebylo na pořadu dne.

Takže teď kromě florbalové nabídky přišla i možnost učení v Ostravě?

(smích) Spíš si člověk zvykne na něco, co už je zajeté, a já začala přemýšlet o nějaké změně vůči florbalu a vzhledem k blížícímu se mistrovství světa je to podle mě dobrý krok. Nic jiného v tom přijetí nabídky na roční hostování není. Stále to mám tak, že budu dostudovávat v Praze, práci mám v Liberci a budu jen hrát za Vítkovice.

To se docela nacestujete…

A ještě když vám řeknu, že rodinu mám v Uherském Brodu na jihu Moravy? A tam taky chci někdy zajet… (smích)

Tak to nám, prosím, prozraďte, jakým způsobem se budete přesunovat a kdy to vlastně zvládnete?

Vlaky jezdí docela často a do Prahy to zase tak dlouho nejede (úsměv). Ano, je to náročnější na plánování, ale když chcete, pak to jde. A já sama chci udělat tu florbalovou změnu. S hostováním souviselo několik věcí, které ale musely dopadnout, především v zaměstnání. Budu se snažit, abych byla pro Vítkovice prospěšná, a přitom stíhala i další věci okolo. Myslím si, že je to udržitelné na jeden dva roky, v takovém tempu. Rozhodně to není možné stíhat takto dlouhodoběji, aby vše neslo své ovoce. Pokud to nyní zvládnu, tak z toho naopak můžu vytěžit.

V létě ale v Ostravě moc času trávit nebudete…

Ano, budu se připravovat individuálně a zodpovědně říkám, že na sezonu budu dobře připravená. Není to cesta úplně pro každého, nicméně bych šla sama proti sobě, kdybych přijela do Vítkovic a dovolila by si nebýt kvalitně připravená. Vzhledem k zaměstnání a ke škole mám kondičního trenéra, který mi šije letní přípravu na míru. To znamená, že trénuji každý den v jiný čas. Trénuji v bazénu, na kole, v posilovně a nejvíce času nyní na ovále. Výhledově v polovině června budu řešit samozřejmě i florbalové tréninky. S Vítkovicemi jsme se samozřejmě dohodli, v jaký čas jsem pro ně stěžejní. Celkově vzato si však myslím, že v současnosti jde udělat kvalitní přípravu na sezonu i v Liberci.

Pořád ale visí ve vzduchu otázka, proč jste nedala přednost před Vítkovicemi třeba Chodovu nebo Herbadentu, týmům z hlavního města, kde studujete?

Ale ano, pražskými kluby jsem byla kontaktována, zvažovala jsem to, ale pro Vítkovice hrál fakt, že Superfinále bude příští sezonu v Ostravě. Myslím si tedy, že motivaci mají o trošku větší než pražské týmy. Ale taky se těším na dobrý, kvalitní florbal, změnu herního projevu a hlavně na konkurenční prostředí, které mi moc chybí. Chci se snažit, ráda soupeřím také v rámci tréninku a chci se rvát a bojovat, chci vítězit.

Když vás tak poslouchám, říkám si, jestli to tedy nebyla po návratu z Finska ztráta roku? Ano, Liberec je zavedený florbalový klub, ale určitě nepatří mezi nejužší špičku…

Určitě to tak může někdo vidět, ale já si pořád vážím toho, že si můžu vyzkoušet i práci ve škole. A myslím si, že co se mi třeba nepodařilo ve florbalu, to se mi povedlo jinde. Ano, mohla jsem pokračovat ve Finsku, odejít do Švédska a zkusit opravdu žít jen florbalem, ale takto to já osobně zatím postavené nemám. Mám vzdělání na prvním místě a to potřebuji nyní zdárně dokončit a přitom se hodně věcí učit ještě v praxi.