„Poprvé jsme spolu byli na Baníku v roce 2017, krátce po postupu zpátky do ligy. To hráli doma se Slavií a zrovna se vracel Milan Baroš,“ vzpomíná Antonín na okolnosti.

Právě legendární útočník je, vedle Dyjana Carlose de Azeveda, jedním z oblíbenců Caroliny. „Mám i jeho podepsaný dres,“ upozorňuje. Už tehdy ji ale atmosféra zápasu zasáhla. „Carol od chvíle, kdy jsme spolu, Baník zná, protože jsme se na něj i v Austrálii dívali. Věděla, co ji čeká, přesto když se začalo zpívat a fandit, měla až slzy v očích. A to byla na derby v Manchesteru mezi United a City, zápase Argentiny s Brazílií, kde bylo devadesát tisíc lidí, nebo svého Chile. Tam chodí padesát tisíc lidí. Tady bylo patnáct a byla z toho mimo,“ přibližuje Antonín.

„Prostě to bylo krásné. Přitom Tonda mi už dříve ukazoval videa z Baníku, třeba z mistrovské sezony, takže o tom, jak to tu lidi berou, jsem měla ponětí. Samotný zážitek byl ale něco jiného,“ vybavuje si jeho manželka, jež je z fotbalové rodiny.

UPŘÍMNOST A POCTIVOST FANOUŠKŮ

Ve své domovině fandí populárnímu Universidad de Chile. Srovnávat s fanoušky Baníku to ale podle ní nejde. „Je to velmi rozdílné. V Chile chodí na stadion alespoň 35 tisíc lidí a fandí se trochu jinak. Spíše se zpívá,“ popisuje Carolina. „Já tam byl a můžu to potvrdit,“ podotýká její partner. „Pro ně – stejně jako celou Jižní Ameriku – je fotbal náboženstvím. Každý má prostě doma něco od svého oblíbeného klubu,“ pokračuje Antonín.

Oba se shodují, že podobnost obou táborů příznivců ale lze hledat ve věrnosti a poctivosti. „Jsou upřímní a klubu fandí za jakékoliv situace. Třeba na Slavii je vidět, že řada lidí začala fandit v posledních letech, kdy se vyhoupli nahoru. To jsem poznal i teď nedávno v Edenu. Upřímně, ty Pražáky nešlo poslouchat,“ kroutí hlavou pobaveně Antonín.

„Na Slavii proti Baníku bylo 11 tisíc lidí, měli své pokřiky, ale pak, když fandilo těch pět stovek baníkovců, bylo to úplně jiné,“ myslí si. „Bylo to od srdce. Jako u nás. Jinak je to jiná nátura, to ale máte i v Evropě. Nějak se fandí v Anglii, jinak v Itálii,“ míní Carolina, jíž zaujalo množství baníkovských pokřiků, jeden ale trochu víc. „Baník p…, Baník p…, FCB,“ směje se, přičemž evidentně ví, že druhé slovo zrovna nepatří do slovníku spisovné češtiny.

Hlavním rivalem Universidadu, přezdívaného La U, je celek Colo Colo. „Nejvíc to u nás prožívá táta, který je velkým fanouškem. Sice sleduje celou chilskou ligu, klidně i když hraje desátý se čtrnáctým, ale hlavní zápasy jsou právě derby. Prvnímu velmi fandí, druhé nenávidí, a je rád za každý jeho nezdar a oslavuje ho stejně, jako výhru La U,“ připouští Carolina.

Přímo na stadion ale nechodí. „Já třeba chtěl, protože jsem viděl nějaká videa a lákalo mě to, ale bylo mi i Carolininým tátou doporučeno, ať zůstanu doma, že derby je nebezpečné. Prostě jiný fanatismus, a také proto nad tím dohlíží už spíše vojáci, než policie,“ přibližuje Antonín svou zkušenost. „Co je ale zajímavé a fajn, že La U má stejné barvy jako Baník,“ je ráda Carolina.

NÁRODNÍ TÝM? SEJDE SE CELÁ RODINA

Horkokrevnost místních fanoušků přináší i specifika. „Na stadion nesmí pyrotechnika, lze mít jen dres a šálu. Co je ale neobvyklé, že v okruhu deseti kilometrů od stadionu čtyři hodiny před zápasem nesmíte pít alkohol. Dokonce ho ani v tomto pásmu nikde nekoupíte,“ varuje Carolina. „Leda si dát deset piv doma, jiná šance není,“ říká s nadsázkou Antonín.

Výjimečnou událostí jsou pro Chilany zápasy národního týmu. „Lidé si berou i volno v práci a od rána se na to připravují. Udělá se jídlo, sejde se celá rodina a společně ho sledujeme. Víte, pro nás je fotbal vše. A to mluvíme o Chile. V Brazílii nebo Argentině je to ještě větší. Tam jsou úplní fanatici,“ usmívá se Carolina.

ZNAJÍ HLAVNĚ PRAŽSKOU SLAVII

Rodina má poznatky i z jejich fotbalových zážitků. „Baník úplně neznají, protože na oči se jim dostávají spíše kluby, které hrají evropské poháry. Třeba Slavia, jelikož ta hrála nedávno třeba s Arsenalem,“ odhaluje Carolina s tím, že česká liga je podle ní kvalitou výš, než chilská.

Právě v pražském Edenu měli oba vidět Baník naposledy. „Ani jsme to ale neměli v plánu, ale nakonec se to sešlo a vyšlo nám to,“ líčí Antonín.

„Stadion krásný, navíc jsme byli blízko hřiště, což třeba ve Vítkovicích není, jelikož tam je atletická dráha. Z výsledku jsem ale samozřejmě zklamaná, na druhé straně vím, na jaké úrovni je Baník, a na jaké Slavia,“ uvědomuje si Carolina.

„Škoda, že to tak dopadlo, protože do 20. minuty nehráli špatně. Hodně to ale ovlivnil druhý gól v nastavení. Být to 1:0, mohlo to být zajímavé, i když asi by i tak body nezískali. Slávka je zatím nad naše síly,“ dodává Antonín.

Oba teď míří zase do ciziny, takže na fotbal v Česku si budou muset počkat. „Teď budeme oba zase nějakou dobu pryč, tak jsme chtěli zajít i na Boleslav, ale nakonec jsme museli odjet dřív. Někdy ale zase zajdeme,“ slibuje na závěr Antonín.