Není to výjimečný příběh, pár příkladů by se v historii jistě našlo, ale zdaleka nejde o story, která je na denním pořádku.

Ještě před deseti měsíci fotbalový záložník Adam Hruzík pobíhal v regionu po vesnických hřištích v dresu Vřesiny. V jejím dresu zažil několik úspěchů, zejména před dvěma lety, kdy to svěřenci trenéra Karstena dotáhli v poháru až do souboje s Karvinou.

Na to si také při nedávném souboji s regionálním rivalem v dresu Vítkovic Adam Hruzík také vzpomněl. „Brácha i bratránek si ze mě dělali srandu, ať jim to tentokrát vrátím. Nevyšlo to," hlesne.

Prožil ale také zklamání, když se přes velké ambice týmu nedařilo postoupit o soutěž výše. V zimě se však Adamovi změnil fotbalový život od základů. Ozvaly se mu Vítkovice, tehdy vedoucí celek divize, lačnící po posunu do MSFL. „Byl jsem hodně překvapený, když přišel Marek Pohorelli (sportovní ředitel Vítkovic pozn. aut.) a řekl mi, ať to jdu zkusit," přiznává mladý záložník.

„Taková šance se nemůže jen tak zahodit," řekl si a rozhodl se nemalý skok, který tehdy čítal celé tři soutěže, udělat.

Situaci mu lehce ulehčoval fakt, že do boje nešel sám. Osloven byl i bratr Antonín. Ten po půl roce skončil, Adam však pokračuje. „Je škoda, že to brácha vzdal. Myslím si ale, že je na mě rodina pyšná, hlavně mamka. Jsem rád, že jsem do toho šel," tvrdí.

Nebyl risk oslovit hráče krajské soutěže? Předseda klubu a asistent trenéra Oldřich Jakubek to tak nevnímal. „Je to vždy jen otázka, jak se k tomu postaví hráč. Adam o tom dlouho přemýšlel. Říkal, že mu I.B třída stačí, ale šel do toho a potvrzuje, že na to má. A nechybí mu ani štěstí," vysvětluje Jakubek.

Začátky ale jednoduché nebyly. „Ve všem je to jiné. V rychlosti, důrazu… Ale užívám sí to," chválí si spolupráci s hráči jako Petr Wojnar, Vladimír Mišinský či Zbyněk Musiol.

„Jsou to borci, co s míčem umí, mají zkušenosti. Je to něco jiného, než jsem byl zvyklý. Práce s nimi je fantastická," vyznává se Hruzík.

Oldřich Jakubek přidává příklad. „Nechci to srovnávat, ale Koller hrál ve Smetanově Lhotě nižší soutěž, pak přišel do Sparty, kde se mu smáli, vypadal strašně, a nakonec víme, jak to dopadlo," připomíná příběh nejlepšího střelce v historii reprezentace. „Je to v důvěře, kterou mi tady dali a samozřejmě v rodině. Ta mě tlačila do fotbalu. Jim vděčím nejvíce," myslí si Hruzík.

Ani na Vřesinu ale nezapomněl, chodí na každý domácí zápas. Třetí ligou však končit nechce. „Chci nejvýš, co to půjde," přemýšlí odvážně mladý středopolař. „Žiji si prostě svou pohádku, svůj sen," dodává na závěr s úsměvem.