Po návratu z her v Grenoblu 1968 se zlatou medailí ze středního a stříbrnou z velkého můstku tehdy sedmadvacetiletého vlajkonoše československé výpravy vítal na náměstí dav lidí. Ve stejném roce skočil na můstku ve slovinské Planici výkonem 164 metrů světový rekord a na jeho počest se začal budovat areál ve Frenštátě.

„Každý člověk rád vzpomíná na období, kdy se mu dařilo. Pro sportovce je největší čest startovat na olympiádě, a když v takovém závodě obstojí, je to pro něj to nejkrásnější,“ zavzpomínal Jiří Raška v roce 2001 u příležitosti svých 60. narozenin.

„Velký zážitek mám i z Pla᠆nice, kde mě po závodech v letech na lyžích pozval třikrát na oběd jugoslávský prezident Tito,“ svěřil se. Během své kariéry získal řadu medailí, k nejcennějším triumfům patřilo celkové vítězství v Turné čtyř můstků 1971 i dvě stříbra (1968, 1969). Stal se vicemistrem světa (1970), na šampionátu v letech byl bronzový (1972).

Na mistrovství světa 1970 ve Vysokých Tatrách ale nerad vzpomínal. „Vypadalo to na víc, ale závod nedopadl podle představ a nakonec z toho bylo jen jedno stříbro na velkém můstku. Zklamali jsme domácí publikum,“ litoval i po letech.

Reprezentoval šestnáct let, aktivní kariéru ukončil v roce 1974, pak trénoval skokany ve Frenštátě i českou reprezentaci. Byl vyhlášen Českým lyžařem století (2003), získal cenu Českého klubu fair-play za celoživotní činnost (2005) i medaili Za zásluhy od prezidenta republiky (2011), Ota Pavel o něm napsal knížku Pohádka o Raškovi.

Přesto zůstal skromným člověkem. „Sportu jsem dal vše a nikdy se z úspěchů nevznášel v oblacích,“ držel se svého kréda celý život. U Raš᠆ků skákala téměř celá rodina – syn Jiří i dcera, vnuci Jan a Jiří Mazochovi.

„Ovlivnil náš sportovní i osobní život, všechno mělo nějaký smysl a význam. Je pro mě pocta, že jsem pod ním mohl trénovat,“ řekl František Jež, vicemistr světa z roku 1993 a člen bronzového týmu ze ZOH v Albertville 1992. „Je to kus mého života. Do Frenštátu jsem přišel ve třinácti letech a pan Raška byl takový můj druhý otec. Hlavně to byl skvělý člověk, takový se málokdy potká,“ svěřil se Jaroslav Sakala, další člen bronzového družstva a mistr světa v letech na lyžích 1994.

Dalšího českého vítěze olympiády na můstku se Jiří Raška nedočkal. „Přál jsem to Parmovi, Dluhošovi, Plocovi, Ježovi, Sakalovi, Jandovi i všem dalším. Škoda, že se jim to nepodařilo,“ litoval. Zlatý medailista z Grenoblu 1968 odešel do skokanského nebe v roce 2012. „Stále na něj vzpomínám jako na velikého sportovce a bezvadného člověka,“ přiznal Pavel Ploc, stříbrný z her v Calgary 1988 a bronzový ze Sarajeva 1984.