„Zrovna ryju na zahrádce,“ hlásil do telefonu v příjemném středečním odpoledni, které jako by vybízelo k procházce. „Dostali jsme teď deset dní volna, 24. března, až vyprší nouzový stav, se zařídíme podle toho, co určí vláda. Kdo ví, jestli vůbec budeme smět trénovat po nějakých skupinkách,“ uvažoval. 

Michale, co teď vlastně mohou sportovci dělat, když se téměř nikam nesmí?

Moc toho není. Musím říct, že kluci už vyfasovali individuální tréninkové plány a připravují se doma. Tráví čas s rodinou jako já. 

Společné tréninky vám padly, takže tohle je jediná možnost, že?

Ano, zbývá nám běhání, nějaké to cvičení, hlavně posilovna. Když teď budou muset všichni vycházet ven s rouškami, tak i to běhání nebude snadné. Špatně se v tom dýchá.

Co vaši cizinci? Zůstali v Karviné?

Jak kdo. Někteří kluci už odjeli domů, jako třeba Urbański s Gromykem, protože to mají do Polska blízko. Čosik a Nemo (Nemanja Marjanović) zůstali u nás. 

Jak se doma vypořádáváte s různými omezeními kvůli koronaviru?

Je to šílené, ale co se dá dělat. Zdraví je nejpřednější, je třeba to vydržet. Třeba žena, která pracuje jako sestřička v ordinaci zubního lékaře, byla dnes naposledy v práci.

Michal Brůna se připravuje na pozici trenéra.

Měl jste problém sehnat nějaké roušky?

Musím říct, že roušky jsem měl od ženy i pro všechny spoluhráče už v době, kdy jsme cestovali na Madeiru. Žena je prozíravá, tak mi ji vnutila už před příjezdem na letiště. To bylo začátkem února. 

Jak moc se vy osobně zajímáte o aktuální dění? Sledujete vývoj té virové pandemie ve světě?

Já bych k tomu řekl jinou věc. Sportovní hvězdy jsou teď v ústraní a já za hvězdy považuji hlavně doktory, zdravotníky, lékárníky, hasiče, policisty, ale i obyčejné prodavačky, protože to jsou teď ti hrdinové, kteří stojí v první řadě a čelí koronaviru nejvíc ze všech.

A jaký je váš odhad? Jak dlouho to celé bude ještě trvat?

To bude záležet i na tom, jak ohleduplní k sobě všichni budeme. Když budu nosit roušku, nenakazím jiného, když ji bude nosit on, nenakazí mě. Musíme se navzájem respektovat.

Teď z jiného soudku – před posledním odehraným kolem v extralize se už hovořilo o tom, že od nového ročníku povedete mužstvo Baníku jako hlavní trenér. Už je to potvrzené?

Myslím, že už to takto můžeme odprezentovat. Pokud bude potřeba, tak bych ještě mohl naskočit do zápasu a pomoct přímo na hřišti, ale opravdu už budu veden jako hlavní trenér a tam bude má hlavní náplň práce u mužstva.

Michal Brůna se připravuje na pozici trenéra.

Potřebnou licenci máte?

Mám béčko, což s výjimkou stačí. Předpokládám, že v budoucnu si áčkovou licenci dodělám. 

S trénováním už nějaké zkušenosti máte?

Kdysi jsem byl skálopevně přesvědčen, že trenérem nikdy nebudu, ale jak se říká: nikdy neříkej nikdy. Ve Štětíně jsem v posledních třech letech už vedl taktické porady místo trenérů, v Karviné jsem donedávna trénoval mladší žáky. U dětí vás ta práce musí bavit. Jsem přesvědčen o tom, že trénování mě bavit bude.

Jen pro připomenutí – jak to vypadá s kontumací vašeho zápasu s Lovosicemi, o které rozhodla sportovní komise?

To jsme dali k soudu, protože se s tím nehodláme jen tak smířit. To rozhodnutí však může přijít až za tři měsíce, tou dobou už může být po sezoně. Ale aspoň by to pro nás bylo jakési zadostiučinění, že svaz nepostupoval správně.

Když se zastavíme u nedohraných soutěží, jste v tomto ohledu pesimista nebo optimista? Věříte, že se soutěže ještě rozběhnou?

Myslím si, že asi ne. Bohužel. Pokud by to mělo trvat měsíc, pak ta šance je, jenže pouze měsíc to asi trvat nebude.

Máte nějaké informace o tom, jestli kluby chtějí dohrát soutěž třeba i v květnu?

Už jsme vyplňovali i nějaký dotazník. 

Ze svazu?

Ne, vyplňovali jsme to pro ALKH (asociace ligových klubů házené), která to svazu sama předá. Problém je, že hráči mají v klubech většinou smlouvy k poslednímu květnu, to je v celé Evropě, tak by je museli prodlužovat. Vůle tady je, ale nezáleží na nás, nýbrž na tom, jak bude boj s koronavirem pokračovat.