Devatenáctiletá spojka i přes své mladí prakticky okamžitě po svém příchodu zapadla do fungujícího týmu, začala zatěžovat konta soupeřek množstvím branek a alespoň částečně zacelila díru po odchodu Michaely Hrbkové.

Vždyť jen v osmi zápasech mezinárodní Interligy se Kostelná prosadila jedenatřicetkrát. Není tak divu, že si sama svůj příchod do Ostravy po pár měsících nemůže vynachválit.

„Hodně mi začátky tady ulehčily holky v šatně, které mě přijaly opravdu skvěle. Je tu výborná parta, táhneme za jeden provaz, daří se mně i týmu, takže jsem ráda, že jsem se rozhodla jít do Ostravy," říká v rozhovoru pro Deník slovenská reprezentantka.

Jaké jste měla od ostravského angažmá, když jste přicházela, očekávání? Věděla jste, do čeho jdete?
Zčásti ano, protože trenéra (Jana Beňadika) jsem už znala a v kontaktu jsem byla i s některými děvčaty z týmu. Řekly mi, jak to v Porubě chodí, co od toho mám čekat, takže jsem nešla úplně do neznáma. Za to jsem určitě ráda, protože v začátku mi to pomohlo.

Nyní vám určitě pomáhá i fakt, že se daří týmu. V pohárech postupujete dál, v Interlize zase neztrácíte na úplnou špici tabulky moc.
Myslím, že já i tým můžeme být s výkony poměrně spokojení. Jsme ve všech soutěžích, hrajeme dobře, máme zejména kvalitní obranu, ze které vycházíme. Bude ale důležité výkony z podzimu potvrdit a navázat na ně i po novém roce ve druhé polovině sezony.

Kromě zápasů v Interlize nastupujete také za juniorský tým Poruby v I. lize. Jak berete tyto zápasy v nižší soutěži?
U mě se nic nemění, beru je úplně stejně, jako když hraji za A-tým. Neexistuje žádné podcenění, nebo hraní na půl plynu. Pořád je to soutěž a i my, které nastupujeme v prvním týmu, chceme béčku pomoci k dobrým výsledkům. Navíc je to dobré v tom, že se můžeme vyhrát. To je velké pozitivum zápasů za B-tým.

Jinak řečeno, v době, kdy áčko už nehraje, tak vás to udržuje v tempu.
Přesně tak.

Trenér Beňadik před sezonou prozradil, že jste do Poruby měla namířeno už před rokem, ale kvůli studijním důvodům jste se rozhodla zůstat na Slovensku. Můžete to přiblížit?
Potřebovala jsem si dokončit střední školu, takže jsem se zůstala doma a úspěšně dostudovala. Z tohoto důvodu by odchod ze Slovenska před rokem byl pro mě složitější.

A nyní to máte jak? Dala jste sportovní kariéře přednost, nebo dál studujete?
V podstatě obojí. Sportu se už věnuji naplno, ale v Ostravě jsem začala také další studium, tentokrát vysoké školy. Vzdělání je pro mě i nadále důležité.

Pomalu se blíží Vánoce. Jak v současnosti nasáváte atmosféru nejkrásnějších svátků v roce?
(smích) Tak zatím především v hale, protože stále trénujeme. Jinak jsem ale šťastná, jelikož jsem se už párkrát dostala i domů, s holkama chodíme nakupovat dárky, takže je to super. Vánoce jsou ale pro mě speciální čas, protože symbolizují narození Ježíše Krista, a jelikož jsem věřící, tak Vánoce velmi uznávám. Je to krásná doba v roce.

Těšíte se, až propuknou naplno a budete si užívat s tím spojené dny volna?
Pravda je taková, že volna nebude příliš mnoho, ale už se těším, až si je užiji s rodinou, protože se s příbuznými nevidím příliš často.

Co dárky? Už máte nakoupeno?
Ano, víceméně už mám. Sice ne úplně všechno, ale to, co chybí, jsou už jen maličkosti.

Na dohled je také konec roku 2014, který se vám, minimálně po sportovní stránce, vydařil. Mimo jiné jste se dostala i do slovenského národního týmu.
To je pravda, na dva srazy jsem se podívala jako náhradnice. Byla to dobrá zkušenost. Celkově letošní rok byl pro mě úspěšný, takže jej hodnotím pozitivně.

Jaké máte přání pro nadcházejících dvanáct měsíců?
Samozřejmě předně, aby sloužilo zdraví. To je nejdůležitější a asi si jej přejeme všichni. Jako každý, tak také já mám sny, takže by nebylo špatné, kdyby se nějaký z nich splnil.