Ostrava – Zajímavým taktickým prvkem se v nové sezoně začaly prezentovat házenkářky DHC Sokol Poruba. V době, kdy jich je na palubovce kvůli vyloučení méně než hráček protivníka, v útoku nahradí brankářku jednou z hráček.
Klíčovou roli hraje při této variantě spojka také Šárka Marčíková. Právě ona nahrazuje brankářku. A soupeřky to často překvapí. „Cílem je, aby v útoku bylo více hráček a mohly jsme si lépe vytvořit šanci na střelu. Je ale nutné, aby došlo zase ke včasnému zpětnému nahrazení brankářkou," popisuje Šárka Marčíková. Dá se očekávat, že k této herní variantě sáhne kouč Jan Beňadik i v dnešním šlágru Interligy v Michalovcích.
V naší soutěži podobná věc moc k vidění není, že?
To je pravda, ale jinak ve světě se to hraje docela často.
Pro laického sportovního fanouška je zajímavé, že jako „brankářka" akci jen rozehráváte a po pár vteřinách zase běžíte na lavičku.
To je v podstatě můj úkol. Samozřejmě kdyby se v obraně soupeře objevila díra, tak půjdu do zakončení. Hlavní úlohou je ale vyrovnat počet hráček, rozehrát a celou situaci vytvořit pro ostatní.
Zkoušely jste to i při standardním počtu hráček?
No… moc ne. Na trénincích i v přáteláku jsme už sedm na šest hrály, v mistrovském utkání ale ne. Myslím, že zatím ani nebyla příležitost. Na to možná dojde až v době, kdy budeme prohrávat, nebo pro překvapení soupeře.
Jaká byla reakce soupeřek, když jste s tím vyšly poprvé?
Neptala jsem se (smích). Teď už to ale mají všichni nastudované, takže musíme vymýšlet nové a nové signály. Většinou ale z toho dáváme góly, je to účinné.
Pomohlo vám to vyhrát i poslední duel se Zlínem (26:22). Jak byste zápas zhodnotila?
Na začátku to bylo nervózní, ale v rychlém tempu. Obě družstva se tahala o výsledek. Potom jsme si vytvořily náskok, který jsme navyšovaly. Ve druhém poločase jsme si to udržovaly. Škoda, že jsme jim nedokázaly naložit více.
Patnáct minut před koncem jste vedly o deset branek…
(pousměje se) Ano, od té chvíle jsme asi polevily v koncentraci, ztratily jsme mnoho zbytečných míčů.
Hodně vám pomohla brankami Helena Ryšánková, která se na začátku sezony jeví jako velmi dobrá posila, co říkáte?
Určitě. Na post pravé spojky máme tři levačky, takže když se jedné či dvěma nedaří, máme pořád kam sáhnout.
I díky ní prožíváte vydařený začátek nové sezony.
Ano, kromě Mostu jsme měly na rozjezd lehčí los. Zlín byl vlastně doma prvním těžším soupeřem. Roli favorita jsme ale potvrdily, a i když to tolik nevypadá, tak to nebylo jednoduché utkání. Zatím se daří, ale přijdou těžší zápasy.
Když zmiňujete Zlín, jak proti svému mateřskému klubu vzájemné zápasy prožíváte?
Teď už to neřeším, protože jsem už delší dobu pryč. Je to pro mě normální zápas, byť tam mám kamarádky, se kterými vždy po utkání pokecáme. Už to ale není nijak speciální. V Porubě se cítím jako doma.
Potěšit vás při posledním utkání musela i návštěva Michaely Hrbkové, podle níž jste o tom, že přijede, nevěděly?
Jo, Míša nás svou přítomností překvapila…
Ani z reprezentace jste netušila, že přijede?
Právě že ne. Doufám, že se ji zápas líbil a jednou zase přijede.
Zápas jste odehrály netradičně ve sportovní hale v Polance. Jak se vám zde hraje?
Mě osobně dobře. Šly jsme do toho bez toho, že bychom zde trénovaly, takže to byl trochu křest ohněm, ale je to tu příjemné. Myslím, že jsme to zvládly, není jednoduché se přeorientovat z haly v centru, která je jiná. Mě to ale nevadí.
Navíc přišlo hodně diváků a hala byla v podstatě plná.
To je právě super. Jak říkáte, ač to není naše hala, tak přišlo mnoho lidí, za což děkujeme. Už jsme si ale zvykly, že když zde přijedeme, tak nás lidé podpoří. Je to paráda.