Počítalo se s tím, že během fotbalového jara naváže v Karviné na své podzimní účinkování a bude znovu nedílnou součástí obrany. Druhou půlku jara však proseděl na lavičce, neboť se na jeho pozici chytila nová stoperská dvojice Jovanovič Kubista.

Zkušený ligový hráč Brna či Slovácka Jan Trousil ale zášť nebo zklamání necítí. I když po sezoně v Karviné skončil. „Bavili jsme se o tom i s trenéry, a i já sám už začínám mít na věci tak trochu trenérský pohled, jelikož bych se tomu chtěl v nejbližší době věnovat," naznačil Trousil, že po ukončení hráčské kariéry, která se podle jeho slov kvapem blíží, by rád vyzkoušel něco jiného.

Jak by znělo vaše hodnocení sezony z týmového a osobního pohledu? Budou to dva odlišné názory?

Možná ani ne. Ono je třeba rozlišit spíše podzim a jaro, to jsou dva rozdílné pohledy. Protože podzim byl velmi slušný. Sice až od nějakého pátého šestého kola, do té doby jsme se sehrávali, ale pak se začalo pravidelně bodovat, atmosféra v kabině byla super, většinu soupeřů jsme přehrávali a vytvořili si solidní pozice k tomu, abychom na jaře mohli útočit na první místa.

V zimě nic nenasvědčovalo tomu, že by se to nemohlo povést…

No právě. Možná byla škoda, že jsme nedostali nějakou pořádnou výsledkovou facku. Takhle to bylo pořád o. k., říkali jsme si, že všechno jde dobře. Pak přišel první jarní zápas v Kolíně, který se nám nepovedl, a co horšího následně se přenesl do dalších utkání. Vyvrcholilo to naprosto tristním výkonem v Pardubicích, po kterém přišla už i odezva od vedení. A celá mizerie skončila ve Zlíně, kde jsme ztratili reálnou šanci bojovat o přední příčky, případně o postup.

Pro vás osobně byl právě zápas ve Zlíně zlomový. Pak už jste si nezahrál. Jak jste to snášel?

Určitě jsem se necítil uražený nebo tak. Konzultovali jsme to pak s trenéry a bylo vlastně dobře, že šanci dostali další hráči. Chytili se, směrem do obrany to klapalo, tudíž nebyl důvod do obrany sahat a znovu tam nasazovat mě. Nedivím se trenérům, že nechali stoperskou dvojici ustálenou. Problémy jsme měli spíš vepředu. Přestali jsme dávat góly.

Cíl, pro který vás vedení klubu angažovalo, jste paradoxně splnil tím, že jste přenechal místo dalším. Přišel jste totiž rozdat zkušenosti mladším spoluhráčům a připravit je na to, že časem zaujmou vaše místo. A to se povedlo…

Takhle to ale má být. Já jsem nepřišel do Karviné s tím, že tady budu někoho vyučovat fotbal. Chtěl jsem pomoct, a když za mnou někdo přišel, ochotně jsem mu poradil. Osobně mě těší, že svou šanci chytl za pačesy třeba Jovi (Mihailo Jovanovič pozn. aut.), což je hráč, který měl po podzimu de facto jednou nohou nakročeno pryč z klubu. Ale řekl si, že to ještě půlrok vydrží, počkal si na šanci a ta přišla. Jsem rád, že mu to vyšlo.

Ani jste necítil roztrpčení nebo zklamání, že nehrajete?

Mírné zklamání asi ano, ale jinak nebyl důvod. Spíš mě mrzelo to, že nejsem s rodinou. Když člověk hraje a daří se, tak to nějak přetrpí, ale nám se nedařilo. Shazoval nás zbytečný počet remíz. A navíc, když jsme ztratili tu šanci na postup, bylo logické, že šanci dostanou perspektivní hráči. Já už byl domluvený na tom, že opci neprodloužíme, že se vrátím domů.

A vracíte se?

Ano, teď mi pomalu začíná nová životní etapa. Chtěl bych se ještě někde uchytit, ale už to směřuji spíš k tomu, že budu někde trénovat, nejlépe u malých dětí. Na podzim podám přihlášku ke studiu trenérské profilicence.

A pokud se nic fotbalového nenaskytne?

Tak začnu normálně pracovat. Přece jen jsem si už za kariéru vybudoval v Brně a okolí nějaké kontakty, tak bych začal někde dělat. Neštítím se žádné práce. To je holt život.