Oštěpařského krále Jana Železného myšlenka souboje Česka proti Německu prakticky už dlouho předtím, než ji s manažerem mítinku Zlatá tretra Ostrava projednal, nadchla.

„V první řadě jsem rád, že nás něco takové napadlo zorganizovat. A věřím tomu, že to pro diváky bude atraktivní. Vždyť mezi těmi závodníky, kteří se i letos v Ostravě představí, jsou lídři světových tabulek," uvedl jednapadesátiletý trojnásobný olympijský vítěz.

Ale proč zrovna Němci?

Protože šli v poslední době hrozně nahoru, a třeba Röhlerových 93,90 metru je prostě úžasný výkon. Mimochodem, já sám jsem tady před třemi lety říkal francouzským a německým novinářům, že to je člověk budoucnosti a že právě on bude házet daleko. Thomas je navíc člověk, který může hodit ještě dál. A kdoví, třeba na ostravském stadionu bude atakovat můj rekord mítinku (94,64 metru). Moc bych si přál, abychom tady letos viděli nějaký velký výkon, a samozřejmě by mě potěšilo, kdyby na devadesátimetrovou hranici útočili i mí svěřenci. Třeba takový Jakub Vadlejch je od počátku sezony ve velké formě, a já proto očekávám, že by se mu v Ostravě mohl konečně povést jeden velehod právě za těch 90 metrů.

Kde se vlastně ale takový Röhlerův výkon vzal?

Řekl bych, že to byla jen otázka času, protože poslední roky se začalo házet hodně daleko. A teď platí, že když chcete vyhrát významnou soutěž typu mistrovství světa nebo olympijských her, musíte hodit minimálně těsně pod devadesát metrů, nebo lépe až za tuto hranici. Takže jistá, řekněme, vzdálenostní krize, kdy nebylo potřeba házet tak daleko, pominula a teď je naopak strašně složité se k medaili dopracovat.

Dají se poslední sezony v oštěpu k něčemu přirovnat?

Vnímám tuhle dobu stejně jako tu za mojí éry, kdy šly výkony strmě nahoru. A tím, že tady jsou závodníci typu Röhlera, Víti Veselého nebo Keňana Yega, to ostatní oštěpařský svět žene kupředu. Když totiž závodník ctí, že čtyřiaosmdesát metrů nic neznamená, pak ho konkurence posouvá dál. Proto je zapotřebí v každé disciplíně lídr typu Bolta. Ostatní totiž pak vidí, že zkrátka musejí běhat pod deset sekund. A totéž, jen s metry, platí i v oštěpu.

Stále držíte světový rekord. Nebojíte se ale při pohledu na Thomase Röhlera, že o něj můžete už brzy přijít?

Těch závodníků se nebojím, spíš se bojím určitých lidí, kteří se snaží vytvářet situace, že by se měly světové rekordy z určitých období nebo nějakých možná z osobních důvodů umazávat. Bojím se lidské blbosti, ale na závodníky se těším. Přál bych si, aby ty mety padaly, protože pro svět sportu je důležité, aby se měnila historie.

Vážně?

Samozřejmě nemůžu říct, že bych si to tak strašně přál, protože o vlastní světový rekord pochopitelně nechci přijít, ale že to jednou přijde, to říkám vždycky. A taky k tomu dodávám, že jestli to má někdo zdolat, pak ať je to někdo od nás. Tomu se snažím trošku pomoct, i když vím, že to je hrozně těžké.

Další výzva pro letošní oštěp na Tretře je fakt, devadesátku tady kromě vás ještě nikdo jiný nikdy nepřehodil.

Ale potenciál na to letos ve startovní listině je. Hodně ale bude záležet i na počasí, proto jsem rád, že se povedlo termín letošní Tretry posunout. Konec června nám dává daleko větší možnost a pravděpodobnost, že bude teplo. Ale není to jen o tom, svou roli hraje víc faktorů. My ale hlavně chceme předvést lidem tu nejlepší atletiku a je vlastně jedno, zda hodnota nejlepšího výkonu bude v oštěpu, nebo na stovce. Naší snahou je docílit toho, aby když lidé budou odcházet ze stadionu, měli pocit, že viděli něco výjimečného a řekli si, že na Tretru stojí za to jít i následující rok.

Vraťme se ještě zpět k plánovanému ostravskému mezistátnímu oštěpařskému utkání. Museli jste Němce nějak přemlouvat, aby do takového formátu závodu šli?

Ne, spíš byl problém odmítat ostatní oštěpaře, ale i o to jsme nějakým způsobem ustáli. Na druhé straně jsme si aspoň potvrdili, že Zlatá tretra má úžasné renomé mezi závodníky, kteří k nám chtějí jezdit. I kvůli zázemí, které jim tady vytvoříme, a taky kvůli divákům, kteří oštěpu rozumějí, takže každý tady chce házet.

Nás ale letos napadlo něco jiného, protože český oštěp má vlastní tradici či závodníky a Německo je v tuhle chvíli opravdová velmoc, navíc má olympijského vítěze. Takže jsme si řekli: Proč nezabít dvě mouchy jednou ranou? Že by to i z hlediska mítinku mohlo být zajímavé zpestření, ale také chceme ty nejlepší výkony, což u těchhle závodníků je předpoklad. A řeknu ještě jeden příklad, kterým nám potvrdil, že tahle myšlenka není špatná.

Povídejte…

Když jsme byli na jaře na soustředění v Jižní Africe, tak se tam objevili i Němci v čele s Borisem Henrym, bývalou oštěpařskou hvězdou, který nám řekl, že se mu tahle myšlenka závodu moc líbí a že by chtěl něco podobného zorganizovat i u nich. Tak jsme si pak říkali, že by nebylo od věci vytvořit něco podobného třeba ve třech státech. U nás, v Německu a třeba ve Finsku nabídnout divákům souboj tří silných oštěpařských zemí. Myslím si, že to může mít jistou perspektivu.

Tisková konference, Thomas Rohler, Jan Železný, Jakub Vadlejch 27. června v Ostravě.

Neinspirovali vás náhodou i tak trochu běžci, kteří mají na jaře na Bahamách závody zvané Světové štafety?

To ne, nás napadlo prostě tohle vzhledem k Tretře. Doufám, že se to uchytí a že se staneme inspirací pro další země. Zkrátka nechceme jen něco organizovat, ale chceme i ukázat něco výjimečného.

Na pomyslném kapitánském můstku se objeví dva olympijští vítězové. Vašim protivníkem bude Klaus Wolfermann, legendární německý oštěpař…

To mě hodně potěšilo, jeho účast bereme jako něco výjimečného. V první řadě však doufám, že diváci budou spokojeni, a věřím tomu, že když se jim bude nabízet pravidelný pohled na průběžné pořadí, jak se to bude měnit, že to pro ně bude ještě o něco zajímavější.