Jaroslav Bába: Musím jít letos štěstí naproti

Nakonec suverénně vyhrál výkonem 229 centimetrů, čímž se zařadil v letošních světových tabulkách na průběžnou šestou příčku, o dva centimetry vylepšil vlastní mítinkové maximum a nebyl ani daleko k překonání výšky 233 centimetrů.

V první řadě se sluší pogratulovat. Hned první závod v sezoně a splněný limit. Jste spokojený s ostravskou premiérou?

Děkuju. Určitě jsem spokojený, protože to tady v Ostravě byl můj cíl. Chtěl jsem dát hned zkraje sezony ten limit, abych měl klid do dalších mítinků. A podle tréninků to vypadalo, že bych kolem těch 230 mohl skákat. To se nakonec v Ostravě potvrdilo, a za to jsem pochopitelně rád.

V Ostravě jste i loni skočil limit na HME do Paříže, kde jste nakonec vybojoval stříbrnou medaili. Je pro vás něčím Ostravská laťka specifická?

Ne, to určitě ne. Ani ty limity nejsou položené nízko. Těch 229 je výkon, za který se bere na letních mistrovstvích světa nebo Evropy osmé desáté místo. Specifické je to snad jedině tím, že je ten můj první závod pravidelně v Ostravě a já se vždy snažím hned ze začátku se zbavit toho tlaku, což se mi teď dvakrát za sebou podařilo. Aspoň nemusím honit ten limit v dalších závodech.

V Ostravě jste prozatím víc ještě nikdy neskočil…

Nechci to zakřiknout, ale asi nějakou formu mám. Uvidíme, jak to půjde dál, ale podle našich ukazatelů to vypadá, že forma by měla ještě vykrystalizovat později. Skoky tady v Ostravě navíc ještě nebyly bezchybné, byl jsem v tom trochu rozházený, takže kdybych toho měl už teď trošku víc naskákáno, pak bych už v Ostravě přes dva třicet skočil. Ale aspoň mám stále na čem pracovat, půjdu dál a dál a doufám, že nejlepší výkon v hale si nechám až na mistrovství světa v Istanbulu.

Na Ostravské laťce to vypadalo i na překonání výšky 233 centimetrů. Který z pokusů tomu byl podle vás nejblíž?

Fakt teď nevím. Jestli to byl druhý nebo třetí? V tom prvním jsem to neudržel a do laťky jsem vletěl, ale pak ty další dva pokusy už marné nebyly. Je pravda, že si ty skoky hned po závodě nevybavím, manažer mi je však natočil, takže si to v klidu rozebereme.

Takže věříte, že to v dalších závodech bude ještě lepší?

Doufám. Uvidím, co teď ten nejbližší program, který bude dost náročný, se mnou udělá. Během šesti dnů mám tři závody. Po Ostravě jedu do Hustopečí a pak je Třinec. Z toho, abych pravdu řekl, mám největší strach. Abych tam už nebyl vyplivnutý. Ale natrénováno mám, zdravý jsem taky byl, tak si říkám, proč bych to nevydržel? Na druhé straně, výškař na ty maximální výšky musí být i odpočatý, proto bude Beskydská laťka náročná.

Sedí vám tyhle halové mítinky s hudbou?

Ale ano, je to fajn. Mám to rád. V Ostravě jsem však neměl nic konkrétního vybrané, čekal jsem, s čím přijdou kluci. Nakonec jsem si vybral písničku od Standy Sajdoka. Zeppeliny jsem si nakonec zvolil i proto, že mám rád staré pecky, a navíc to bylo pěkné. I rytmicky, a navíc jsem viděl, že i lidi na tribuně na tu písničku reagovali. Určitě však na té hudbě nelpím, je to jen doprovod. Před pokusem se stejně člověk musí soustředit sám na sebe.

Letošní sezona, v níž je halové mistrovství světa a pod širým nebem mistrovství Evropy, vyvrcholí v Londýně na olympijských hrách. Cítíte nějakou větší nervozitu?

Určitě v tom něco takového taky je. Ale jde o to nedělat žádné hlouposti, kvalitně potrénovat a hlídat si zdraví. Hlavně je potřeba případnému zranění předcházet, třeba vhodnou častou regenerací. A kromě toho i dodržovat životosprávu. Zkrátka se musí tomu štěstí jít trochu naproti.

Měnili jste nějak přípravu?

Trošičku ano. Loni před Tegu jsem šel jen dvě soustředění, kdežto letos budou tři. Dvakrát pojedu na Kanáry a taky do Špindlu. Takže budu mít víc natrénováno a sám jsem zvědavý, co to se mnou udělá.

Loni i díky rychle splněnému limitu v Ostravě se vám podařila odstartovat úspěšná sezona. Letos by to mohlo být podobné…

To doufám. A věřím, že třeba těch 233, které mi tady v Ostravě těsně uniklo, by mohlo stačit i na medaili. Na tu placku si myslím, bych šanci měl mít. I kvůli tomu, že obvykle se na halovém MS moc vysoko neskáče. Už jsem někde říkal, že jsem tam i za 225 bral třetí místo (v Budapešti 2004, společně s Rumunem Vasilachem a Jamajčanem Masonem – pozn. red.). Letos je to dané i tou olympiádou, takže je dost lidí, kteří tu halu pro letošek vynechávají. Ale uvidíme. Ani pro mě není nejdůležitější letošní závod na HMS, ale až v Londýně. Kdyby to náhodou v Istanbulu nevyšlo, řeknu si: nevadí, jdeme dál.