V jednotlivcích získal šest zlatých medailí, na dvou dalších se podílel ve štafetě. K úspěchům ho vede jako jeden z trenérů i jeho tatínek Jan. „Je to těžká role, člověk se musí naučit pracovat se svými emocemi,“ popisuje.

Když byl Kuba mladší, tatínek zvládal koučování mnohem hůře. „Teď už je to lepší,“ dodává.

Jakuba ale netrénuje sám. „Beru to jako velký přínos. Já jako rodič můžu brát některé věci příliš zostra. Druhý trenér do toho vnese nadhled a odstup, což je super,“ vysvětluje tatínek.

Sám kdysi býval plaveckým závodníkem, později pak se svojí manželkou trénoval děti ve Frenštátě pod Radhoštěm. „Trávili jsme na bazéně spoustu času. Kuba tam byl s námi odmalička. Netrénoval, jen se tam čvachtal,“ dodává s úsměvem Krischke starší.

Jakub začal pravidelně trénovat až od svých osmi let. Nevěnoval se však vždy jen plavání. „Kuba toho vystřídal strašně moc. Byl už hasičem, prošel si gymnastikou, má rád rybaření a dělal hokej. Teprve asi před půl rokem si uvědomil, že je v plavání trochu rychlejší než ostatní,“ prozrazuje otec.

I když jsou Jakubovi rodiče nadšení plavci, své tři syny nikdy do bazénu nenutili. „Měli volnost, i když možná je ten čas na bazéně ovlivnil. Druhý syn ale dělal hokej a my jsme ho v tom podporovali, později však taky přešel k plavání.“

A jaké plány má samotný Kuba? „U plavání určitě zůstanu, dál se uvidí,“ potvrzuje pětinásobný šampion z mistrovství republiky žactva. „Ještě aby ne. Má spoustu kamarádů a je rád mezi dětmi. To je vlastně hlavní důvod, proč ho tak plavání baví,“ uzavírá otec.