Kliknutím zvětšíteMezinárodní federace ICF se totiž rozhodla dát na příští olympiádě v Tokiu přednost singlkanoistkám právě na úkor deblkánoí. Deblířská kategorie byla zároveň vyškrtnuta z mistrov-ství světa a světových pohárů. Právě v Praze tak během uplynulého víkendu došlo na velkou derniéru.
A jedni z favoritů, odchovanci Kanoe klubu Opava, Jonáš Kašpar s Markem Šindlerem se se svými kariérami rozloučili tím nejlepším možným způsobem. Stali se mistry Evropy.
Vítězství však mělo hořkosladkou příchuť. „Mrzí nás, že v době, kdy jsme měli vozit medaile z velkých akcí ještě pravidelněji, musíme skončit,“ přiznal Jonáš Kašpar.
Jonáši, jaký to je pocit, vyhrát evropský šampionát, a následně muset skončit s profesionální sportovní kariérou?
Jsme moc rádi, že se nám povedlo rozloučit se právě takovým způsobem. Panuje obrovská spokojenost. Cesta za titulem byla standardní. Přípravu jsme směřovali na tento závod.
Velkou výhodou bylo, že tentokrát jsme nemohli startovat na světových pohárech, s čímž odpadlo i náročné cestování. Navíc jsme jeli na kanále, na němž jsme doma.
Byla touha po vítězství větší než kdy jindy? Přece jenom šlo o váš poslední velký závod.
Neřekl bych, že to bylo tím. Pro nás bylo důležitější, že jsme startovali na domácí vodě v Praze, kde to dobře známe.
Neskousávali jste s Markem vztek? Skončit v nejlepším, navíc ne vlastním přičiněním, to musí být hodně hořká pilulka.
Tyto myšlenky nás určitě napadly. Tomuto sportu se věnujeme patnáct let. Tvrdě jsme na sobě pracovali a v době, kdy máme sklízet plody této práce, pravidelněji vozit medaile z velkých akcí a jsme na vrcholu, musíme končit.
Každopádně se jednalo o postupné „umírání“, s nímž jsme měli možnost se vyrovnat.
Pracovaly s vámi v Troji emoce? Atmosféra loučení byla citelná. Francouzi Matthieu Peche s Gauthierem Klaussem dokonce rozřezali loď a obě poloviny pak na památku podepsali ostatní deblíři.
Trošku mě to překvapilo. Koncentrovali jsme se na náš výkon, ale soustředit se na finálovou jízdu v takové atmosféře opravdu nebylo jednoduché. Na finále přišlo více než čtyři tisíce lidí. Bylo to něco úžasného.
Nostalgie ale určitě byla cítit. Jak se ale říká sdílená radost je o to větší a sdílený smutek zase o to menší. Platilo to i v Praze.
Byl moment, kdy jste byli také naměkko?
Tím, že umírání této kategorie probíhalo delší dobu a první zprávy o tom, že C2 končí, začaly chodit v červnu loňského roku, mohli jsme se na to připravit. Musím však přiznat, že v momentě, kdy jsme po hlídkách házeli našeho trenéra Ondru Štěpánka do vody, padlo to i na mě. Došlo mi, že to skutečně končí.
Poznamenal deblířskou kategorii na pražském mistrovství Evropy fakt, že tam řada lodí nestartovala? Někteří po ohlášení konce tento sport opustili.
Týkalo se to hlavně horších lodí. Někdo si musel u svého národního svazu vydobýt podmínky, někdo je nedostal a vše si musel zajišťovat sám. Každopádně závody v Troji v C2 svou úroveň měly. Odfiltrovaly se lodě mimo top desítku. To „tvrdé jádro“ ale zůstalo a s ním i kvalita.
Jonáš Kašpar (v popředí) a Marek Šindler se radují z titulu mistrů Evropy.Autor: Ivana Roháčková
Jedna etapa tedy končí. Otázka je, co bude dál…
Máme to s Márou naplánováno jinak, a vlastně dost možná úplně stejně. Sport mě celoživotně poznamenal a chtěl bych u něho zůstat. Budu dál sportovat jako hobík, jen zatím ještě nemám přesnou představu, v čem.
Mára se stěhuje zpět do Opavy a chce pomáhat s trénováním mládeže v klubu, který nás vychoval.
Dokážete si vlastně představit život jeden bez druhého? Patnáct let se vídáte denně, a najednou se každý ubere jinou cestou.
Ještě jsme neměli čas nad tím přemýšlet. Přece jenom jsme se soustředili na Evropu. Co bude dál, nevím. Zatím si to představit neumím.
Co byste dělal v případě, že by se třeba za rok ICF rozhodla obnovit kategorii C2 na velkých akcích? Byli byste ochotni se vrátit?
To je hodně hypotetická otázka. Momentálně jsme v takovém rozpoložení, že začínáme znovu, jdeme do „normálního“ života. Nevím, jestli po takovýchto změnách bychom chtěli jít zpět.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
