Představte si, že jste každý den unavení, neustále máte zvýšenou teplotu a doktoři vám nejsou schopni ani po mnoha týdnech a řadě různých vyšetření říct, co s vámi vlastně je.

O to více deprimující je to pro kapitána ostravských basketbalistů Adama Číže, který je placen za to, co předvede na palubovce. A hrát každý zápas s horečkou 37 není nic k závidění.

„Během zápasu to naštěstí v tom hecu necítím. O to horší je to po zápase. To jsem úplně zlomený," říká dvaadvacetiletý rozehrávač Nové huti.

Od začátku sezony máte neustále problémy se zdravím. Tři týdny jste nehrál. Na přelomu října a listopadu jste vynechal celkem pět zápasů. Co vám vlastně je?

Sám nevím, co se mnou je. A to je to nejhorší. Doktoři mi říkají, že mám nějakou virózu. Nejprve to vypadalo na mononukleózu. Měl jsem stejné příznaky, ale nakonec se ukázalo, že mononukleóza to není. Každý večer mám zvýšenou teplotu. Proč? To nevím. Neustále chodím na různé testy. Byl jsem už snad na všech, které existují.

Jak dlouho už tahle nejistota trvá?

Asi dva měsíce. Někdo říká, že musím počkat celkem tři měsíce, pak bude dobře. Tak snad. Pořád beru různé léky na imunitu. Je to hodně nepříjemné. Trvá to totiž už dlouho. Nejhorší je na tom právě ta nejistota. Možná by bylo lepší vědět, že mám mononukleózu a léčit se, než být v téhle situaci. Ale jednu jistotu mám. Veškeré orgány mám v pořádku, fungují, jak mají. Jen mám v těle nějaké zbytky viru.

Jste profesionální sportovec. Konkrétně vás jako basketbalistu živí výkony na palubovce. O to je to všechno asi nepříjemnější…

Je to tak. Doktoři mi přesně neřekli, co mi je, zato mi nedoporučili fyzickou zátěž. Já ale teď hraju. Je to asi moje blbost, ale chci pomoci týmu. A taky si říkám, že když doktoři nevědí, co mi vlastně je, tak doma jen tak vysedávat a dívat se do zdi nebudu.

Je obdivuhodné, jak to zatím zvládáte. Ve středu proti Prostějovu (61:79) i v neděli v Opavě (78:95) jste byl nejlepším hráčem Ostravy. Dal jste 19, respektive 20 bodů. Jak se vám to povedlo?

No je to zvláštní. Únava na mě totiž přichází mnohem rychleji, moc toho neudýchám. Navíc jsem toho v poslední době ani moc nenatrénoval, protože do toho přišly ještě problémy se zády. Běžně přes den mám teplotu 37, večer a v noci pak 37,2 až 37,4. Takže se dá říct, že hrávám s horečkou. Přiznám se ale, že během utkání to na sobě v tom hecu naštěstí necítím. O to horší je to po zápase. To jsem úplně zlomený.

Předpokládám, že vás momentálně více než čtyři porážky z posledních pěti utkání trápí zdraví. A to i přesto, že jste kapitán Nové huti…

To je jasné. Zdraví je vždy na prvním místě, i když naše poslední výsledky mi taky žádnou radost nedělají. Chtěl bych už být úplně v pořádku a taky více vyhrávat.

Po třinácti zápasech máte bilanci šest výher a sedm porážek, což není žádná katastrofa. Ideální to ale taky není. A to i co se předváděné hry týká…

Náš největší problém je v tom, že je nás prostě málo. Je to samozřejmě znát v zápasech, ale i na trénincích to nedělá dobrotu. Není nás tolik, abychom se mohli plnohodnotně připravit, nacvičit signály, projít si jednotlivé akce a celkově se více sehrát. Pět na pět hráváme na trénincích jen opravdu výjimečně. Máme znovu kompletně nový tým, který navíc trápí zdravotní problémy. Snad budeme všichni brzy fit, začne nám to lépe šlapat a odrazí se to na výkonech i výsledcích.