„Domů se hodně těším a věřím, že získané zkušenosti z Německa v porubském dresu zúročím," uvedla Adámková, která podepsala s Porubou víceletý kontrakt.

V Německu jste byla spokojená, proč nakonec k vašemu návratu došlo?

Náš klub měl ekonomické problémy a nakonec zkrachoval. Musím ale říct, že jednání Koblenzu bylo i tak seriózní a o konci jsme věděly pár měsíců dopředu. Já jsem měla dvě nabídky z druhé německé bundesligy, ale nebyly tak lukrativní ani zajímavé, abych je akceptovala.

Hrálo nějakou roli i to, že jste stabilní členkou české reprezentace, která si vybojovala postup na ME do Švédska?

Abych byla upřímná tak zcela zásadní. Na evropském šampionátu jsem ještě nestartovala a je to pro mě doopravdy momentálně velký cíl si tam v prosinci zahrát. Tomu chci i v přípravě obětovat doopravdy všechno.

Ve skupině změříme síly s Maďarskem, Dánskem a Černou Horou. Co na los říkáte?

Máme hodně těžkou, ale zároveň taky atraktivní skupinu. Rozhodně nebudeme v zápasech favoritkami, což ale nemusí být zase na škodu. Půjdeme do toho s velkou pokorou a spíše si ty zápasy užít. V národním celku se vytvořila super parta a jsme doopravdy šťastné, že jsme se na ME probojovaly. Určitě tam necháme všechno a uvidíme, co z toho nakonec bude.

S vedením Poruby máte stejně jako další reprezentantky gentlemanskou dohodu o možném odchodu do zahraničí.

Příští sezonu bych ale ráda odehrála doma, a to hlavně proto, že chci nejen pomoci Porubě k lepším výsledkům, ale také se dobře připravit právě na evropský šampionát.

Po návratu ze zahraničí na vás bude určitě vyvíjen daleko větší tlak.

Ten k tomu ale patří. Právě v Německu jsem ale poznala, že to někdy může člověku i pomoci k lepším výkonům.

V čem je největší rozdíl mezi působením v Porubě a Koblenzu?

Jiné to bylo hlavně v tom, že to pro mě bylo vůbec první angažmá v zahraničí. Hlavně první dva nebo tři měsíce byly pro mě hodně složité. Neznala jsem řeč, spoluhráčky, byla na všechno sama. Bylo to něco úplně jiného než, co jsem znala z Ostravy. A to nejen v házené, ale také v běžném životě. Každý sportovec, který někdy působil v zahraničí, asi ví, o čem mluvím. Ale jsem za tu zkušenost šťastná, rozhodně odchodu do Německa nelituji.

A po házenkářské stránce?

Měli jsme hodně přísného a neústupného kouče. Sama jsem byla v úvodu hodně překvapená, jakou autoritu měl. Co řekl, to všechny hráčky bez mrknutí oka okamžitě splnily. Neříkám, že by to u nás taky tak nebylo, ale v Německu je ten přístup všech ke svým povinnostem daleko odpovědnější. Věřím, že zkušenosti z druhé bundesligy nyní zúročím nejen v interlize, ale také v evropských pohárech, které Poruba každý rok hraje.

Co na váš návrat říkají spoluhráčky z Poruby?

Snad z toho mají radost (směje se). S holkami jsem byla celý rok v kontaktu, v době sociálních sítí mi ani nepřišlo, že bych hrála v Německu. Ale už mi všechny gratulovaly, těším se na ně a věřím, že budeme bojovat o ty nejvyšší příčky.