Sezonu začal u volejbalistů VK Ostrava, ale poté, co s ním bývalá správní rada klubu v prosinci předčasně rozvázala smlouvu, což ve své kariéře zažil poprvé, ji zkušený trenér Zdeněk Šmejkal dokončil v zahraničí. A úspěšně s týmem SG Union Raiffeisen Waldviertel se radoval z bronzu v rakouské lize.

„Paradoxně jsem byl potom rád, že se situace v Ostravě tak vyvrbila, jinak bych možnost získat medaili v Rakousku neměl," přiznal čtyřiapadesátiletý kouč, který do loňska vedl i českou reprezentaci a s Ostravou získal v roce 2013 mistrovský titul.

Do rakouského města Zwettl jste se vrátil po osmi letech. Tehdy jste jako hrající trenér vyvedl tým z krajského přeboru až do nejvyšší soutěže a teď v ní získal medaili. Neoslavují vás tam jako hrdinu?

Já bych to nepřeceňoval (směje se). Je ale fakt, že předtím, kdy jsem tam byl sedm let a tahali jsme to z krajského přeboru, mi klub přirostl hodně k srdci. Byl takový rodinný, což mu zůstalo dodnes, ale maximálně ho zprofesionalizovali. Samozřejmě mě těší, že tam mám dobré jméno, ale až tak bych to nepřeceňoval.

SG Union Raiffeisen Waldviertel jste převzal v rozjeté sezoně. Byla cesta za bronzem těžká?

Tým byl už předtím dobře poskládaný, jenom hráči pořádně nekomunikovali s trenérem, což se mi tam paradoxně dařilo, ale v Ostravě podle bývalého vedení zjevně ne. Pro mne to byla i satisfakce mé filozofie a přístupu k práci. Těžko se porovnává česká a rakouská liga. Dva týmy Innsbruck a Aich/Dob hrají Champions League a jsou postaveny na úplně jiných peněžních základech, takže v Rakousku se v podstatě hraje o 3. místo. Tým se semkl, kluci měli obrovskou chuť, bojovali jako jeden, svojí prací a pílí jsme potrápili i mistra z Innsbrucku. Bronz je pro mě osobně docela velký úspěch a jsem rád, že to tak dopadlo.

V Zwettlu si hráči nestěžovali, že je na tréninku přetěžujete?

Zavedl jsem tam rytmus, který jsem zvyklý dělat v play-off. Počet tréninků byl stejný jako v Ostravě a někteří hráči se divili, že jich není víc. Z toho si asi každý udělá obrázek, jak se kde bere profesionální sport. S kluky jsem chodil i na individuální tréninky, které nás bavily. Jsem rád, že jsme si vzájemně mohli něco dát.

Je jasné, že k bronzu tým dovedly vaše volejbalové zkušenosti. Co jste ale od hráčů dostal na oplátku vy?

Zase hlavně chuť do práce, protože z atmosféry v Ostravě jsem byl otrávený. V Rakousku jsem se utvrdil, že cesta, která je mi vlastní to znamená mít vášeň k tomu sportu a tvrdě trénovat je správná. Právě za to děkuji těm klukům, kteří do toho vložili úplně všechno včetně bezmezné důvěry v mé vědomosti a naše trénování.

Radost z toho, že se chcete vrátit do ostravského klubu, kde se změnilo vedení, asi v Rakousku neměli.

Byli smířeni s tím, že odejdu třeba po třech nedělích. To, že to trvalo tři měsíce, byl i pro mne takový pracovní bonus. Moc o mne stáli a podmínky, které mi nabízeli, se asi nedají srovnat, ale chtěl jsem dodržet slovo, které jsme si dali s manažerem Ostravy Tomášem Zedníkem. I přes to, že v Zwettlu byli zklamaní, popřáli mi hodně úspěchů. Naši případnou další spolupráci jsme ale nezavrhli, zůstáváme stále v kontaktu.

Takže jste znovu trenérem volejbalistů Ostravy?

Už mám podepsanou smlouvu, takže je to stoprocentní. Zatím jsme se dohodli na rok, ale samozřejmě všechno je otevřené. Z Kladna se vrátil i Honza Václavík, který je můj asistent.

Ostrava v minulé sezoně skončila desátá. Na víc neměla?

Myslím, že je to logické vyústění toho, jak ti kluci pracovali od začátku prosince. Potvrdilo se, že cesta hobby přístupu v profesionálním sportu je marná. Bylo mi to líto, protože nás stálo hodně úsilí dát tým dohromady. Když ale nemá disciplínu v trénování a není ochotný tomu něco dát, tak logicky nemůže skončit lépe. V přípravě jsme přitom úplně pravidelně poráželi pozdějšího finalistu extraligy Brno, které bylo v kompletní sestavě, takže i z toho si každý může udělat obrázek o tom, na co Ostrava měla. Bohužel tu svoji šanci letos propásla.

Ambice asi nebudou vysoké ani pro příští sezonu…

Rozhodně se chceme vrátit minimálně do play-off, ale letos jsme samozřejmě skromní, protože kondice klubu byla tím ročním experimentem dost pošramocená. Nejdůležitější bude tým zastabilizovat výkonnostně a hlavně nastolit zase takový ten kult práce a odevzdání se sportu, protože jedině tak můžete něco dokázat.

Ostravský dres už nebudou oblékat smečaři Dominik Fořt, Adam Záhorský, Mikelis Berzins, blokař Michal Čechmánek a libero Daniel Rohel. Můžete prozradit, kdo je nahradí?

Počítáme s hráči, kteří zůstali, každý bude mít šanci si místo vybojovat. Přišli dva mladí smečaři, bývalí juniorští reprezentanti Petr Šulista z Příbrami a David Janků z Karlovarska. Hledáme ještě blokaře, útočníka a libero, kdyby Honza Václavík nemohl hrát. Vloni jsme se snažili postavit tým, který by byl úspěšný, letos ho budujeme na jiných základech bude mladší a méně zkušený, ale schopný do toho dát srdce a oddat se práci.