„Moc mi to nechybí, protože jsem na ledě každý den,“ prozradil dvaatřicetiletý český reprezentant, který zvládl rekordních deset světových šampionátů a dvanáct mistrovství Evropy, včetně Záhřebu 2013, kde vybojoval bronz.
„Jediné, co se změnilo, je, že v hodinách, které jsem měl pro sebe, teď trénuju někoho jiného. Jinak je všechno stejné,“ vylíčil čemu se teď bude věnovat. A také těšit na druhého potomka – syn se má narodit v listopadu. V květnu Březina s trenérem Rafaelem Arutjunjanem pomáhali na kempu v Ostravě talentům z Česka, Slovenska i Ukrajiny.
Jaké to je, když nemusíte pro novou sezonu vybírat hudbu, kostýmy a pracovat na choreografiích programů?
Jednodušší. Myslím, že za celou kariéru a posledních patnáct let jsem takových výběrů už udělal dost. Teď se snažím spíš pomoct nově příchozím, aby to měli jednodušší.
Prozradíte, co teď děláte?
Trénuju mladé a nadějné, doufám, krasobruslaře. Na stejném stadionu v Americe, kde jsem trénoval sám pod vedením našeho šéftrenéra Rafaela Arutjunjana. Staráme se o vývoj bruslařů v naší skupině, kterou tvoří menší děti. V seniorské skupině jsou Kanaďan Stephen Gogolev, dva juniorští reprezentanti USA, kteří teď přešli do kategorie seniorů i jedna holka z Mexika.
Fotogalerie: Krasobruslení, ME 2017 v Ostravě, Michal Březina, nové
Je kouč Arutjunjan váš vzor?
Určitě. Vždycky jsem si myslel, že jsem byl dobrý bruslař a bruslení rozuměl, ale když jsem přišel za ním, teprve jsem zjistil, jak moc toho ještě nevím. Od něho jsem se naučil věci, které dávají smysl a posunují krasobruslení zase o krok dopředu.
Znamená to, že když teď trénujete spolu, patří mezi vaše svěřence i Američan Nathan Chen, olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa?
Ne, to vůbec ne. (směje se) Nathan teď jezdí show a v létě se vrací zpátky do školy, takže si myslím, že pro něho závodní bruslení skončilo před mistrovstvím světa.
Žijete a trénujete v USA, ale zároveň pomáháte i českým krasobruslařům.
Vždycky jsem byl hrdý, že jsem mohl reprezentovat české krasobruslení a republiku. Dá se říci, že to byla pro mě srdcová záležitost. Tím, co děláme teď, se snažím dát něco zpátky za všechnu tu podporu v celé mé kariéře.
Doma se za vámi vystřídalo několik generací krasobruslařů. Neznechutil jste jim to tím, že na mistrovství republiky byli věčně druzí?
(směje se) To je dost možné, za to já ale samozřejmě nemůžu. Odmalička jsem to měl nastavené tak, že pokud chci vyhrát, musím být lepší než ten, s kým závodím. Vždycky jsem se připravoval tak, abych věděl, že jsem konkurenceschopný nejen v Česku, ale venku. Možná se na to ti kluci dívali tak, že musí být konkurenceschopní s někým tady, aby mohli jet na velký závod, a mysleli si, že jim to stačí.
Kdo by vás mohl nahradit?
Talentovaných krasobruslařů máme dost. Jedním z nich je Georgii Reshtenko. Už jezdí po větších závodech, reprezentuje v juniorské kategorii, teď bude i v seniorské. Umí toho dost, skáče čtverné skoky i trojitého axela, ale na to, aby se dostal do popředí na mistrovství Evropy a světa je potřeba v této době už víc.
Jste z krasobruslařské rodiny – otec je trenér, mladší sestra Eliška ještě závodí, vaše manželka Danielle Montalbano také bruslila. Už má vlastní brusle i dcera Naya Rose?
Má, i když jsou jí teprve dva roky a čtyři měsíce. Žena také trénuje, na ledě jsme každý den. Bruslit dceru naučím, ale pokud nebude sama chtít, tak ji do toho nutit nebudeme. Taťka mě také nenutil bruslit, začal jsem sám.
A co když si ze všech sportů vybere třeba šachy?
Tak bude hrát šachy, to je celkem jedno. (směje se)
