Lidé se na dřevorubecký sport rádi dívají, říká vicemistr světa Martin Komárek

O dřevorubectví může Martin komárek vyprávět dlouhé hodiny. Aby ne. Práce s pilou, sekerou, dřevem jsou v podstatě celý jeho život. Přímo dřevorubeckému sportu neboli timbersportu, který jej proslavil po celém světě, se věnuje již šestnáct let.

„Mnozí lidé si to neuvědomují, ale dřevorubectví je v podstatě regulérní atletická disciplína a tomu odpovídá také příprava," říká řadou úspěchů na světové úrovni ověnčený Martin Komárek.

V rozhovoru pro Moravskoslezský deník prozrazuje, že kromě sportu by také rád přivedl mladé lidi k manuální práci. „Setkávám se s názory, že rukama se nedají vydělat slušné peníze. V podstatě pokud pracujete manuálně, děláte něco špatně. Tyto mýty chci vyvrátit," říká Komárek s tím, že se vyplatí jít na učňovské obory.

Kromě své sportovní činnosti se podílí i na organizaci řady akcí a závodů, včetně zítřejšího festivalu na Slezskoostravském hradě. „Cílem není trhat návštěvní rekordy, ale na kaci lidé mají možnost poznat něco nového. Pro děti to bude mít velký obohacující efekt," láká Komárek návštěvníky festivalu, který začíná v 11.30 hodin.

Co vás k timbersportu vůbec přivedlo?

Chtěl jsem jít na střední školu lesnickou, ale tehdy tam byl velký zájem, brali šedesát z devíti set přihlášených. Dvakrát jsem se tam nedostal, tak jsem si udělal lesnické učiliště, kde jsem se naučil všechny práce v tomto oboru. A pak jsem lesnickou školu dodělal. Mezitím jsem soutěžil s motorovou pilou, ale chyběla mi tam chlapská síla, tak jsem zkusil timbersport. Okamžitě mě nadchnul.

Mnoho lidí si řekne, že dřevorubecký sport je hlavně o síle.

Timbersport je hodně o dovednostech, potřebujete více věcí, abyste podal patřičný výkon. V každé disciplíně děláte trochu něco jiného, používáte jiné svaly. Nelze se soustředit jen na jednu.

Jde o šest disciplín…

Ano, je to takový šestiboj a tím je to náročnější. Musíte být rychlý, přesný, silný, a mít správnou techniku. Přece jen tři disciplíny jsou se sekerou (Springboard, Standing Block Chop, Underhand Chop), jedna s motorovou pilou (Stock Shaw), jedna s ruční pilou (Single Buck) a poslední je pilou speciálem (Hot Saw). To je taková formule 1 mezi motorovými pilami. A na konci stejně rozhoduje velké štěstí, protože musíte mít dobrý los na dřevo. Děláme s přírodním materiálem a s tím se musí počítat.

Už jste někdy doplatil na nekvalitní dřevo?

Obecně se to stává často. Ale i na dobrém dřevu se může stát, že uděláte chybu a zkazíte si závod.

Pro diváky je to však atraktivní, protože o vítězi se rozhoduje vždy až na konci.

Do poslední chvíle není o výsledku jasno. Můžete být před poslední disciplínou favorit a nemusíte to dotáhnout. Má to velký náboj. A hlavně je to pro každého muže, ženy, děti. Každý si tam najde své.

Která z disciplín je vaše nejoblíbenější?

Zřejmě springboard.

Myslíte, že jste měl vždy talent nebo je to hlavně dřina, která vás vynesla až mezi světovou špičku?

Je to individuální. Abyste dostal ze sebe maximum a časy srazil co nejvíce k nejlepším, tak tomu musíte něco obětovat. Stojí za tím samozřejmě kus dřiny, fyzické práce, času a odříkání. Zároveň ale musíte mít informace. Mě se to povedlo tak, že jsem ty nejlepší potkal, oni mě nezištně nabídli, že mi to předají, budou mě učit. A vidíte! Dnes učím já své následovníky.

Splnil jste si titulem vicemistra světa sen?

Nikdy jsem si nemyslel, že se to může stát. Když jsem ten sport viděl, tak se mi strašně líbil. Chtěl jsem být jeho součástí. Nad výsledky jsem nijak nepřemýšlel.

Jak vypadá vaše příprava na závody?

Potřebujete být silný, zdatný a ohebný. A pak mít techniku. Přesnost, správné využití váhy a síly svého těla a využít maximálně váš pohybový potenciál. To se piluje při tréninku.

Bojoví sportovci se často setkávají s předsudky. Co vy?

Tady jich není tolik, i když převážná laická většina veřejnosti si myslí, že to je jen o kácení stromů. V praxi to jsou ale sportovní atletické výkony, které jsou dané a jasně měřitelné. Pravidla jsou celosvětově shodná a sportovní vybavení máme totožné s jakýmkoli sportem, protože jej vyrábí specializované firmy. Nejdou použít na nic jiného, jinak to zničíte. Navíc společnost je nastavená na to, co je lidem předkládáno a pořád bourám mýty, že jsme ti, co kácí lesy. Přitom jsme součást přírody, protože stromy zároveň také sázíme.

Daří se vám tyto mýty vyvracet?

Když náš sport lidi vidí, dostanou jiný pohled. Potažmo jednu disciplínu si vždy mohou vyzkoušet. Myslím, že náš sport má každopádně do budoucna velký potenciál.

Proč myslíte?

Současná společnost jde k virtuálnímu světu a prožitkům, kdežto my to máme obráceně. A musím jednu věc říct: lidé se na timbersport rádi dívají.

Máte to vysledované?

Ano, přímo na akcích i na internetu. Jsem přesvědčený, že se tam setkáte s lidmi, kteří jsou velice uznávaní ve svém oboru, dělají manuální práci, vydělají si slušně a jsou spokojení. Manuální práce má řadu předností, určitě to není jen o dřině.

Timbersport děláte šestnáct let. Jaký prodělal za tu dobu vývoj?

Velký. Pokud vezmu v Evropě, kde to začínalo na nule, tak to jde dopředu raketovým způsobem. Třeba u nás jsme začali s jednou akcí za rok, v současnosti jich máme kolem třiceti. Po celé republice je devět závodů.

Na USA či Nový Zéland je to však stále málo.

Je tam více než stoletá tradice a navíc závodníci jsou většinou ze závodnických rodin. Mají tak nejlepší tréninky a přípravu. Navíc ti kluci začínají brzy, což se také zúročuje. Musím ale říct, že rozdíl už se postupně stahuje a nyní je daleko menší než dřív.

A co ženy? Pronikly do timbesportu už i ony?

Tři disciplíny jsou na mistrovství světa přístupné ženám, takže se vyvíjíme i tímto směrem. V USA a na Novém Zélandu už ta tradice je, takže tam je to normální. U nás to jde postupně.

Máte řadu úspěchů, jste v podstatě nejlepší Evropan a patříte i ke světové špičce. Jde jít ještě výše?

Teoreticky ano, ale vím, že druhé místo z MS je asi maximum. Pro další posun bych musel být profesionál.

Sám máte, i přes své úspěchy, civilní zaměstnání.

Asi rok po tom, co jsem tento sport začal dělat, jsem začal z nuly pracovat sám na sebe. V současnosti je toho víc, ale hodně se to pohybuje kolem timbersportu. Dělám českou sérii, exhibice, vyrábím sochy na zakázku a mnohé další činnosti.

Baví vás to, i když nesoutěžíte a nebojujete s časem?

Určitě. Přijdete z reality, která je uspěchaná, hektická a vrátíte se k tomu, co lidé dělají tisíce let. Navíc jste v přírodě a pracujete.

Jak dlouho se aktivně timbersportu chcete věnovat?

Mám to tak, že chci být s dětmi, zabezpečit rodinu a sport chci dělat. Jak dlouho a na jaké úrovni budu moci ještě závodit, to se uvidí. Kdybych teď musel skončit, bude mě to mrzet. Na druhé straně to, co jsem, stihl, je pro mě neskutečné.

Takže motivace vám ještě nechybí?

Ne. Baví mě to a jsem tam v úplně jiném světě než v obyčejném životě. Potkávám se s lidmi, které mám rád, a o tom to je. Určitě nechci ztrácet čas s lidmi, kteří se ke mně chovají špatně.

Jak se těšíte do Ostravy na Festival dřeva?

Myslím, že to bude speciální den, v republice nic podobného neexistuje. Jen v Ústí nad Labem. Je to koncipované pro celou rodinu od dětí až po důchodce. Během celého dne se střídají různé programy, kde si každý něco najde. To se mi na té akci líbí. Snažím se prosazovat manuální lidskou práci, protože si myslím, že právě řemesla a poctivá práce by měla být na vzestupu, uznávat se a patřičně ohodnocovat. Bude tam mnoho řemeslníků. I my jako sportovní dřevorubci ukazujeme, o čem náš sport je.

Bude to mít také charitativní nádech…

Ano. Rád bych pozval na dražbu mé sochy, kdy se přímo vybrané peníze na místě předají peníze na konkrétní dítě.

Už víte, co vás čeká po festivalu v Ostravě?

Pojedu na závod do Francie a pak bychom měli mít MČR v Plzni. Poté se uvidí, zda se zúčastním MS v Polsku.

Disciplíny timbersportu

Springboard (přesekávání kmene z prkna ve výšce) sportovní dřevorubci používají dvě prkna: z prvního prkna zasazeného do kmenu vysekají druhou kapsu na druhé prkno a teprve z něj ve výšce kolem tří metrů závodník přeseká kmen.

Stock Saw (řezání klasickou motorovou pilou) závodníci užívají stejnou pilu k přeřezání dvou kotoučů z ležícího kmene. První kotouč se řeže směrem dolů, druhý směrem nahoru a musí mít stanovenou tloušťku, jinak je závodník diskvalifikován. Měření času se zastaví při dopadu druhého kotouče na zem.

Standing Chop (přesekávání stojícího kmene) simuluje kácení stromů a odkrývá zručnost závodníka v zacházení se sekerou. Závodníci používají na míru vyrobené sekery, upravené pro typ dřeva, který se přesekává. Závodník seká kmen nejdříve z jedné strany, potom kmen doseká ze strany druhé.

Single Buck (řezání ruční pilou) je jednou z nejstarších disciplín. Měření času začíná signálem rozhodčího a končí kompletním odříznutím kotouče. V disciplíně rozhoduje především rytmus a dynamika závodníka. Pila musí řezat zcela rovně, protože při sebemenším vychýlení ztrácí závodník drahocenný čas.

Underhand Chop (přesekávání ležícího kmene) závodníci stojí na ležícím kmeni a v půli jej přesekávají nejdříve z jedné strany, potom se otočí a dosekají kmen z druhé strany. Důležité je dodržovat přesnost seků, což výrazně zkracuje výsledný čas.

Hot Saw (řezání motorovou pilou s extrémně silným motorem) síla, velikost a hluk cca 25kilogramových motorových pil dělají z této části jednu z nejatraktivnějších disciplín ze všech dřevorubeckých sportů. Motorové pily jsou přímo pro účely závodů. Výkon nechlazených speciálů přesahuje 62 koní, jejich cena je přes 100 tisíc Kč. Cílem této disciplíny je odříznutí tří kotoučů dané velikosti z ležícího kmene v co nejkratším čase.