Je jedním z absolventů Základní školy Klegova v Ostravě-Hrabůvce, která je známou sportovní školou spolupracující s fotbalovými Vítkovicemi. A právě mezi současné mladé sportovce v krátké letní přestávce, kterou vyplňuje mimo jiné i vyjednáváním o zahraničním angažmá, zavítal.

„Už jsem tady dlouho nebyl, těším se, až si projdu školu a uvidím, co všechno se tady změnilo. Na první pohled tady ale nic moc nového není. Snad jen u vchodu to dřív bývalo prosklenější," řekl Ondřej Kušnír krátce po příchodu do míst, kde trávil léta povinné školní docházky.

„Vzpomínám na naše turnaje na antukovém hřišti v minifotbálku s tenisákem a všechna měření sil ve všech myslitelných sportovních disciplínách," doplnil při otázce ohledně toho, co mu v souvislosti s „Klegovkou" utkvělo v paměti.

Bývalý hráč Žižkova, pražské Sparty či Slovanu Liberec se po krátké procházce po škole zastavil u stěny ve vstupní hale, kde má škola nainstalovánu obrovskou vitrínu na poháry, a na chvíli se zasnil.

„O tom, že jednou budu hrát fotbal na nejvyšší úrovni, jsem tady ještě ale ani moc neuvažoval. To přišlo asi v době, kdy jsem přecházel z dorostu do mužů a pak když jsem z Vítkovic šel na Žižkov. Dřív ale ne, byli jsme malí kluci, kteří nad tím moc nepřemýšleli," pousmál se a mrkl na svého bývalého spolužáka Radka Halamíčka, který se o budoucí naděje vítkovického fotbalu v základní škole stará.

Do Hrabůvky přijel pozdravit právě mladé začínající sportovce. „Besed jsem už pár zažil. Je to vždycky dost příjemné, zvlášť když se hodně ptají," pousmál se Ondřej Kušnír a stejně zareagoval i na dotaz, co jej vždycky při setkáních s dětmi nejvíc pobaví:

„Ptají se skoro vždycky na to, kolik vydělávám. To je jejich nejčastější otázka. Tentokrát ale v tělocvičně školy nepadla. Zato jsem musel přiznat, že fandím Barceloně."

Rodina Kušnírových je s vítkovickým fotbalem spjata, Ondřejův otec Jindřich dokonce v osmdesátých letech pomohl k zisku jediného mistrovského titulu, takže logicky i přes delší odloučení s modro-bílými barvami se Ondřej stále živě zajímá o to, jak se klubu daří.

„Jsem v kontaktu s hodně lidmi, dost často mi říkají, co se tady děje. A teď vím, že se to tady po tom nedávném pádu až na dno zase posouvá nahoru," poznamenal s tím, že pomalu začíná i uvažovat, že by nebylo od věci se zpět do Vítkovic jednou vrátit.

„Člověk nikdy neví, kam ho kroky zavedou. Momentálně však ještě hraju jinde, takže je to spíš otázka do budoucnosti. Ale každopádně to není ani zdaleka vyloučené," přiznal.

Ondřej Kušnír, odchovanec vítkovického fotbalu, samozřejmě bedlivě sledoval i to, jak se mění tvář stadionu, na kterém si vyzkoušel první profesionální fotbalové kroky.

„Sledoval jsem to, jak stadion rostl. A už jsem se u stadionu i stavil podívat. Je fakt krásný. A to, že je atletický, je fotbalistovi celkem jedno. Hlavní je, když jde o povedený stadion a když na něj přijdou lidi. Jasně, jsou takoví, kteří mají radši pravý fotbalový stadion, jiní to zase neřeší," prohlásil s tím, že on sám má ale přece jen radši, když jsou diváci kousek od trávníku.

„Je ale fakt, že když nám lidi z tribun nadávají, na tom atletickém stadionu to tolik neslyšíme," dodal Ondřej Kušnír, který po jarní výpomoci Olomouci k návratu do nejvyšší ligy momentálně řeší svou nejbližší budoucnost.