„Celé play-off jsem se snažil soustředit na sebe, nedělal jsem zbytečné hlouposti a taky jsem se nerozptyloval diskusemi s rozhodčími," pousmál se dvacetiletý vítkovický univerzál, který v rozhodujících zápasech útočil z pozice defenzivního hráče.

To, že jste si v závěru sezony pořádně zahrál, bylo dáno nejen tím, že Vítkovice podstatnou část semifinále a Superfinále odehrály jen na dvě pětky, ale i tím, že jste prakticky v každém utkání museli lepit nové a nové díry v sestavě…

No, vyšlo to tak. Chvilku před koncem druhé třetiny se teď v Praze zranil Péťa Kološ, který to sice chtěl ještě zkusit, takže jsme se tam chvilku s Patrikem (Suchánkem) a Kubou (Hubálkem) točili jen ve trojici. A řeknu vám, že i kvůli tomu jsme to v závěru druhé třetiny závěru ždímali z posledního. Naštěstí přišla pauza, po níž to ještě Kološek zkusil, ale pak místo něj naskočil Hečis (Filip Heczko) a nějak se to dohrálo. Jinak musím ale říct, že mi hra na dvě pětky osobně docela sedí. Aspoň jsem víc v tempu.

Do první třetiny jste vtrhli jako velká voda a brzy jste si i tedy s vaším přispěním vybudovali dvougólový náskok.

No, zkrátka jsme hráli podle Mrázových not a z toho to pak takhle vyplynulo. Navíc jsme v úvodní části hry vlastně zužitkovali každou chodovskou chybu.

Nakonec z toho ale bylo stejně pořádné drama, ovšem na rozdíl od loňska s pro vás vítězným koncem. Jak jste ale vlastně vy sám prožíval letošní Superfinále?

Kdybych se podíval jen na sebe, to letošní bylo o hodně lepší, pro na rozdíl od loňska jsem se cítil zdravotně v pořádku. Před rokem mě bolel nedoléčený úpon na stehně, zatímco letos celé tělo fungovalo. Navíc se nám to i na dvě pětky podařilo urvat, takže paráda.

Navíc jste byl vyhlášen hrdinou Superfinále a dostal jste kromě jiného klíče k autu…

(mávne rukou a pokývne hlavou) Ale jo, je to nějaké auto na půjčení, ani vlastně momentálně nevím, jak to bude.

Máte vůbec řidičák?

Ten mám (směje se). Ne, vážně, jsem rád, že mi tohle finále takhle vyšlo, ale fakt nevím, jak to s tím autem bude. A věřte, že v tuhle chvíli je mi to jedno. Třeba to ale přijde později.

Po oslavách, které teď přijdou? Ovšem třeba pro vás ještě sezona nekončí. Už ve středu máte reprezentační sraz a jedete na turnaj do Finska. Budete se vůbec vracet do Ostravy?

To rozhodně, doma se to musí oslavit, jinak to nejde. Vždyť titul je jen jednou… Jednou za rok (směje se, stejně jako poslouchající Petr Kološ). Navíc ještě musím něco udělat do školy, takže se určitě ještě před nároďákem do Ostravy vracím. Ovšem je jasné, že to s oslavama přehánět nebudu. Přece nemůžu před odjezdem na reprezentační sraz někde na Stodolní chlastat až do rána…