1050 lidí vyběhlo úderem sobotní desáté hodiny ranní od pily na Ostravici směrem nahoru. Ti nejzdatnější s cílem vydržet na trati měřící 11 400 metrů s převýšením 736 metrů celých čtyřiadvacet hodin! Začal tak devátý ročník. Úvodní okruh je delší, startuje totiž od pily dole na Ostravici. Ty další pak vedou ze Sepetné na Lysou Horu a stále dokola, dokud je vůle a síla - reportáž a více k popisu trati najdete zde.

Ženský rekord padl

Ale ženský traťový rekord LH24 padl! Postarala se o něj dvanácti koly Petra Ševčíková z Frýdku-Místku, která ostatně na „bedně“ v hotelu Sepetná nestála poprvé. Doběhla navíc celkově šestá. Za ní se umístila také s dvanácti koly Eliška Kaniová z Lipové-Lázní.

Ve dvojicích vyhráli se sedmnácti koly Petr Žákovský a Stanislav Najvert. Nejstarším byl třiasedmdesátiletý Emil Trombík, zkušený maratonec z Českého Těšína. Připsal si sedm okruhů. Stejně jako nejstarší v ženách, pětašedesátiletá Věra Hejkrlíková z Litomyšle.

„Na začátku bylo extrémně málo sněhu a na startu chyběl vůbec,“ poznamenal Matrin Mikloš s užšího pořadatelského týmu s tím, že absence bílé pokrývky v nižší části trati znamenala rychlejší běhy. V sobotu přišlo se soumrakem sněžení a až do konce nepřestalo.

Extrémní vytrvalostní závod LH24 (24 hodin na Lysé hoře), 18. ledna 2020 v Ostravici.

REKORD RADKA CHROBÁKA
Rekord drží Radek Chrobák z roku 2018, který během 24 hodin zvládl absolvovat okruh čtrnáctkrát a v nohách měl tak neuvěřitelných 160 kilometrů.

„Na start se postavilo 1050 lidí, tím byla opět naplněna maximální kapacita závodu,“ uvedl Mikloš. Hlásili se jak zdatní ultravytrvalci, tak „hobbíci“ i sběrači výstupů na Lysou Horu. Prostě každý, kdo si chtěl zažít atmosféru zimní beskydské královny i závodu a sáhnout si na dno. Byli šikovní, za pět hodin jich odstoupilo pouze dvacet.

„Stoupá průměr na nachozených či naběhaných kol na závodníka. V minulosti dávali hobbíci tři čtyři, nyní už dokáží pět až šest,“ řekl Mikloš. Přibližně dvacet procent byli na LH24 nováčci. Čtvrtina pak absolvovala závod na pohodu, nepřišla podávat výkony, ale užít si.

„Elita pochopitelně prakticky nezastavuje. Pak jsou ti, co si odskočí do tepla hotelu… a musí mnohdy hecnout, aby z jídelny zase vyšli na trať. Je to o hlavě,“ vysvětloval Mikloš. A podotkl, že se nestalo, aby někoho hledali. Nikdy. Účastníci si nabiflovali trasu nazpaměť.

Úrazů se stalo „jen“ patnáct

Třináct účastníků LH24 si ublížilo ještě do sobotní půlnoci, dva už v neděli. Horská služba zasahovala jen jednou – ošetřila a svezla dolů paní, co si po pádu u Lukšince narazila nos Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje události spojené se závodem ve svém víkendovém infoservisu nezmínila vůbec.

Extrémní vytrvalostní závod LH24 (24 hodin na Lysé hoře), 18. ledna 2020 v Ostravici.

„Z našeho pohledu dost klidný ročník,“ komentovali to pořadatelé. Nejčastější újmou na zdraví účastníků LH24 byly výrony kotníku. Přihodilo se to i jednomu z organizátorů. Naopak, zranění kolene bylo (překvapivě) zaznamenáno jediné. Na pohotovost na zákrok nicméně musela běžkyně, které slezly nehty z palců obou nohou. Přímo na Sepetné zkolaboval závodník, jehož organismus špatně zvládl přechod se zimy do tepla hotelu, dokázal se ale „otřepat“ a nakonec pokračoval dále.

Každý rok jiné podmínky

Třeskuté mrazy s teplotami pod minus dvacet, ale i pohodové jarní počasí s pěti až šesti nad nulou. To byly dva opačné extrémy LH24 probíhající vždy v lednu.

Extrémní vytrvalostní závod LH24 (24 hodin na Lysé hoře), 18. ledna 2020 v Ostravici.

„Nestalo se, aby nahoře na Lysé alespoň symbolicky nebyl sníh,“ konstatovali organizátoři. Zmínili ale i dva metry, které svého času na královně Beskyd naměřili.

Letos tam v začátcích závodu bylo na šedesát centimetrů, v sobotu odpoledne začalo sněžit a do nedělního dopoledne přibylo asi dalších deset „čísel“. Díky sněhu se změnily parametry trasy a zmizela ledovka. Naopak původně suché úseky přestaly být tak rychlé.

PŘÍBĚHY ZÁVODNÍKŮ KILPI LH24

Honza: Poprvé a s přepálenými seběhy
Jan Behenský přijel z Plzně s celou partou, poprvé. Lysou Horu už však zdolal dříve v rámci Beskydské 7 i Horské výzvy. „LH24 se mi líbila, jen bych příště volil jinou obuv s větším tlumením. A zpomalil v sebězích, které mne odrovnaly,“ líčil s tím, že právě mezi první a druhou časomírou měl na začátku úctyhodných šestadvacet minut. Při závěrečném ze svých šesti kol mu seběh trval už hodinu. „Měl jsem toho dost, zabalil to a šel spát,“ nechal se slyšet.

Standa: Jako obvykle pouze v kraťasech
Stanislav Kováček z Ostravy se stal nejen ve světě ultravytrvalců nepřehlédnutelným. Ze zásady odložil tričko, o mikině a bundě ani nemluvě. Také své docela rychlé tři okruhy na letošní LH24 zaběhl jen v kraťasech, s batohem s povinnou výbavou… a plyšákem Kilpi (symbolem sportovní značky, jež byla hlavním patronem závodu). „Končím, nemám hlídání pro syna,“ konstatoval chvíli před čtvrtou hodinou odpolední po necelých čtyřiceti kilometrech.

Miluše: Vloni devět, letos deset a „bedna“
Miluše Gombalová z Českého Těšína navýšila výkonnost, byť se její doprovod obával, že kvůli by mohla kvůli zdravotním obtížím pohořet. Vloni zvládla okruhů devět, letos deset. Doběhla celkově osmatřicátá, ženy před ní byly pouze čtyři! Brala třetí místo ve své kategorii. „Nebyl to můj nejlepší výkon na LH24, předloni jsem byla druhá též s deseti koly,“ upřesnila závodnice specalizující se právě na ultratraily. Maratony, jak dodala, jsou pro ni krátké!