Nasazená je jako turnajová jednička, ale jako favoritka se necítí. „Jsem sama zvědavá, jak se mi bude dařit. Zatím jsem na cestě. Počítám, že až okolo léta budu mít formu stejnou nebo lepší, jako před porodem. Nicméně se těším a ráda bych bojovala o medaili,“ říká Serme. Kráčí za ní zatím suverénně, v úvodním kole porazila ve třech setech Veroniku Gaultier a v dalším zápase si stejně poradila s Terezou Elznicovou.

Osm měsíců po porodu patří Serme 85. pozice na světě. Pomohl jí k tomu „zmražený žebříček“. Na turnaje vyrazila poprvé v lednu, zatím hlavně s cílem zlepšovat se. „Neměla jsem štěstí na los, na posledních pěti turnajích jsem pokaždé narazila na Egypťanku. Hrají mimořádně útočně a se svou momentální rychlostí jsem jim nebyla schopná čelit,“ neskrývá reprezentantka.

Jinak si ovšem zámořské turné nemohla vynachválit. „Hrála jsem s holkami z top 50, během každého utkání dělala pokroky. Jela jsem si pro body. Už jenom účast na turnajích mi do budoucna pomohla,“ doplňuje.

Svůj návrat na kurty označí za těžší, než čekala. „Málokdo otevřeně mluví o tom, jak vše probíhá. Z článků máte pocit, že po šestinedělí je žena jako předtím, ale i moje lékařka mě vyvedla z omylu. Říkala, že dokud kojím, tak bude regenerace špatná. Tělo se dá úplně dohromady tak za rok,“ vysvětluje Serme.

O to více si váží sportovkyň, které to dokázaly. Na kurtu se ale přestala stresovat. „Timi je pro mě nejdůležitější. Nejsem už limitovaná psychikou. Užívám si, že můžu hrát a pomalu bez bolesti. Ani loket mě moc nebolí,“ připomene zranění, které ji trápilo před porodem.

O mnoho těžší je vše logisticky zvládnout. „Na turnaje do Spojených států jsem jela i s manželem. Timi byl samozřejmě s námi. S Lucasem jsme se střídali, kdo zrovna nehrál, staral se více o něj. Bylo to skvělé a zároveň náročné. Timi se v noci budí a i kojení bere hodně energie,“ popisuje Serme.

Nyní její francouzský manžel a současný 56. squashista světa odletěl na turnaje a věci jsou komplikovanější. „Snažím se dostat do Prahy rodiče z Opavy, aby mi pomohli s hlídáním. V minulém týdnu jsem trénovala třikrát. To je slušné. Musím být trpělivá a soustředit se na dlouhodobé cíle,“ zdůrazňuje.

To neznamená, že by na republice nechtěla uspět. „Výkonnostně mám snad na top 4. Uvidíme, jaký bude los. Na druhou stranu by se svět nezbořil, už mám čtyři tituly,“ vysvětluje hráčka, které v českém žebříčku patří až šestnácté místo a jedničku z ní udělalo postavení v žebříčku PSA. Důvod to má jediný, kvalifikační turnaje hráčka, která letos dosáhna na Kristova léta, zkrátka nestihla.

To znamená, že v době konání olympiády v Los Angeles jí bude sedmatřicet, což není pro sportovce málo. „Účast na olympiádě byla dlouhodobým snem všech squashistů. Až teď nás do programu zařadili a já se nechci dopředu vzdávat,“ sděluje Serme.

Navíc se teď vybraným reprezentantům zlepší podmínky. Stanou se členy Olympu a budou mít přístup do sportovišť resortu ministerstva vnitra. „Národní trenér nominoval také mě, což mě překvapilo i potěšilo. Ještě mě neházejí do starého železa,“ usmívá se zkušená česká reprezentantka.