Velká voliéra na zahradě, další ve sklepě, to je část království žokeje Marka Stromského. „Nic velkého to ale není,“ říká skromně. „Do té sklepní schovávám andulky v zimě, teď tam mám mladé,“ poznamenal třiačtyřicetiletý žokej.

Momentálně má něco okolo třiceti andulek a pár papouška zpěvavého. „Normálně jich mám okolo padesátky. Je krásné, když vám to zpívá na zahradě,“ usmál se Marek Stromský.

Chov andulek podle něj není náročný. „Jde jen o krmení a postarat se o mladé. Nic těžkého,“ říká s andulkou na ruce. Už se mu také stalo, že opeřenec někdy z voliéry uletí. „Stalo se mi, že když jsem šel dovnitř, tak mi frnkla. Jelikož ale slyší ostatní, tak se občas i vrátí,“ přidává svou zkušenost štěpánkovický žokej.

Své zálibě se věnuje odmalička. „První andulku jsem měl snad ve dvanácti letech. Přivedl mě k tomu taťka, který choval holuby. Stejně tak ke králíkům. Když to shrnu, pokračuji v rodinné tradici,“ pronesl s úsměvem Marek Stromský.

I když jsou Andulky jeho velkým koníčkem, na výstavy nechodí. „Abych pravdu řekl, nemám na to čas,“ přiznal. Že by svou sbírku rozšířil o nějaký zajímavý exemplář, zatím neplánuje. „Ono to ani nejde. Třeba pokud bych chtěl například žaka, musel bych se mu hodně věnovat.

Jsou to druhy, které potřebují společnost, a to v mém případě momentálně nejde. Vzhledem ke své práci jsem docela dost na cestách,“ podotkl Marek Stromský, který má ve své zvířecí družině ještě jezevčíka Broka.

Vzhledem k jeho profesi by se dalo očekávat, že třiačtyřicetiletý žokej by mohl doma chovat koně. „Koně ne, i když děti by si to moc přály,“ zakončil povídání štěpánkovický rodák.