Po návratu ze Saúdské Arábie si rodák z Českých Budějovic doléčil šrámy a odpočíval. Jenže začátek přípravného období na sezonu motokrosu, který je po většinu roku jeho hlavní disciplínou, mu hrubě nevyšel. Potkaly ho zdravotní patálie, respektive si v březnu zlomil nohu v kotníku. „To mě dost naštvalo. Nemohl jsem trénovat. Měl jsem měsíc zpoždění, než jsem se mohl zase posadit na motorku,“ konstatoval Jihočech nevesele.

Frakturu jste si způsobil při tréninku?
Ale kdepak. Byla to taková nešťastná událost. Stalo se mi to paradoxně při volné chůzi. Jenže jsem došlápl do takového dolíku a přisedl si nohu. Nemluví se mi o tom lehce…

Jaký byl pak po dlouhé době návrat za řídítka?
Když nejsou naježděné potřebné hodiny a kilometry, tak se nezačíná moc dobře. Motokros je totiž sport, který vyžaduje hlavně trénink, trénink a trénink. Tělo si sice hodně pamatuje, ale když chybí jezdecká praxe, nemaká na maximum. Manko se dá dohnat jedině tvrdou dřinou, a to jsem musel zvládnout. Možná to někomu tak připadá, ale motokros není v žádném případě vození na motocyklu. Když člověk není rozjetý, je to hrozně znát.

Na jaře vyšla autobiografická kniha ‚O život, Rallye mezi nebem a zemí‘, pojednávající o vaší kariéře. Jak vznikala?
Spolupracovali jsme na ní se spisovatelem Martinem Jarošem. Trvalo nám to dva roky, a tak jsem byl rád, že to mám za sebou. (usmívá se) Dělal jsem s ní v pauzách mezi závody a po večerech. Pomáhala mi manželka. Jsou tam postřehy z Rallye Dakar a taky různé peprné zápisky. Jeden čtenář mi napsal, že to je taková povinná motorkářská četba.

Objevily se ještě nějaké zajímavé ohlasy?
Mám řadu dalších reakcí. Potěšilo mě, že se čtenářský okruh neuzavřel motorkářskou komunitou. Ozývají se mi i lidé, kteří se jinak o sport příliš nezajímají, ale knížku si přesto koupili a přečetli ji. Vesměs ji chválí a píšou, že se povedla.

Co pro vás vydání knížky znamená?
Moc si toho, že vyšla, vážím. Jsou v ní popsané moje životní příběhy a průběh sportovní kariéry. Někdo v ní může najít návod, jak seve sportovním prostředí orientovat, někomu to zase pomůže poodhalit, jak to v něm chodí. Dočíst se lze o tom, co mě potkalo dobrého i špatného. Jak jsem byl dole a dostal se zpátky. Není to čistě jen o sportu, ale objevují se tam události ze soukromí. Jsou tam věci, které nejsou známé a lidé o nich neví. Je to prostě o mně.

Většina soupeřů z dakarské špičky jezdí během roku mistrovství světa World Rally-Raid Championship a je v kontaktu s pouštním terénem. Proč se vy zaměřujete na motokros?
Se šéfem našeho dakarského týmu Orion-Moto Racing Group Ervínem Krajčovičem o tom přemýšlíme, kudy chodíme. Jenže skutečnost je taková, že všechno stojí hromadu peněz. Špičkovým jezdcům dovolují celoroční starty v rallye takřka neomezené rozpočty továrních stájí. Oni jsou na motorce pro dálkové soutěže vlastně celý rok. Nepřetržitým ježděním testují techniku, což továrnám vyhovuje. Já to naproti tomu kompenzuju motokrosem.

Vyrostl jste na něm a slavil celou řadu úspěchů. Dá se říct, že je motokros vaše krevní skupina?
To mohu podepsat. (usmívá se) Jenže v pětatřiceti už mě v motokrosu žádný vrchol nečeká. Říká se, že věk je jenom číslo, ale motokros je rychlostní disciplína a kluků v mém věku mezi soupeři už moc není. Díky němu se však budu dál udržovat v jezdecké formě. Nemyslím, že bych přesluhoval. Motokros mě baví, je to moje srdeční záležitost a miluju ho.

Na jaké úrovni ho jezdíte?
Startuju v rámci Mezinárodního mistrovství ČR v neprestižnější kubatuře MX1. Jezdí v ní nejen nejlepší Češi, ale i cizinci z okolních zemí nebo ti, kteří to k nám mají blízko. Zahraniční účast je pestrá.

Daří se vám dojíždět na bodovaných příčkách?
Zatím byly odjeté čtyři závody, ale ještě pořád doplácím na zranění. Nejsem dokonale rozjetý, a tak výsledky zatím nejsou moc slavné. Jsem zvyklý vyhrávat a ne dojíždět kolem desátého místa. Není to žádný zázrak, ale cítím, že se do toho dostávám, a doufám, že to už brzy přijde. Jak muž jsem říkal – je potřeba mít pořádně natrénováno, ale ono to se mnou nebylo jednoduché. Před prvním závodem jsem seděl na motorce jen dvakrát. Na druhou stranu jsem rád, že jsem chytl začátek sezony.

Jak to jde vůbec dohromady jezdit dálkové rallye a motokros?
Vytrvalostní soutěž se musí jet hlavně hlavou a pochopitelně myslet na navigaci. Je nutné rozložit síly na celý den. Jedete třeba devět set kilometrů, a při tom musíte mít na paměti, že podobná porce vás čeká hned druhý den. Naproti tomu motokros je nabušený sprint na dvakrát 30 minut plus dvě kola. Musíme být co nejrychleji v cíli a tepovky přitom šplhají k maximu.

Jedná se o dva rozdílné motorkářské světy. Je potřeba v době, kdy přesedáte z jedné kategorie na druhou, nějak přepnout?
Dá se to zvládnout, i když jde o různé disciplíny. Laikovi se sice může zdát, že když se v terénu jede na motorce, je to stejné, ale opak je pravdou. Jsem rád, že se mi daří stíhat obojí a výsledky nejsou špatné.

Co myslíte, jak dlouho se dá v Rallye Dakar na ostří nože bojovat s jezdci továrních týmů?
Jak mi to dlouho půjde, je pochopitelně otazník. S každým přibývajícím rokem to bude těžší a těžší. Mladá krev by mohla zamíchat kartami, ale ve vytrvalostní rallye jsou potřeba zkušenosti a bez nich se Dakar nedá vyhrát. Je to i o štěstí a technice. Mladí jezdci možná tolik nepřemýšlejí a víc riskují. Nemyslím si však, že by mohl vyhrát někdo pod pětadvacet let. Z Čechů patřím na Dakaru mezi nejmladší motocyklisty.

Máte rodinu. Dá se ježděním na motorce uživit?
Rallye Dakar je hodně postavený na spolupráci s partnery. Díky nim můžeme v barvách týmu Orion-Moto Racing Group startovat. Vedle toho profesionálně jezdím motokros. Jsem zaměstnancem stáje HT Group Racing a mám od nich finanční zabezpečení. Pak mám ještě svoje aktivity, které vycházejí z praxe, jakou jsem získal v motokrosu a rallye.

Povídejte.
Jedná se o motokroužky, pořádám motoškoly a trénuju začínající jezdce. Dětem se u nás v Budějovicích věnuju každý čtvrtek odpoledne. Pak jsou víkendová soustředění například v Jiníně. Pro starší motokrosové adepty pořádám i větší kempy třeba v Maďarsku. Snažím se jim předávat své celoživotní zkušenosti. Mám know-how, abych mohl mládež, hobíky, ale i některé profíky učit. Vedle toho dávám i lekce soukromých tréninků. Cílem je mladým lidem jízdu na motokrosových motorkách zpříjemnit, aby si ji užili, něco pochytili z techniky a rychlostně se rozvíjeli. Prostě aby byli připraveni do budoucího sportovního života.

Před pár lety vás potkaly právě při motokrosu zdravotní problémy a přímo ze závodní tratě v Dalečíně vás transportoval do nemocnice vrtulník. Už se ví, co bylo příčinou?
Jednalo se o jaterní kolaps. Po čase jsem se z toho dostal a pak prošel různými testy. Zkoumali mě odshora dolů, ale na nic se nepřišlo. Všechno vyšlo v pohodě. Je to mazec, neví se, proč se mi to stalo. (krčí rameny)

Motorce obětujete takřka vše, ale svůj čas věnujete i rozrůstající se rodině. Jakým jste tatínkem?
Mám dvě děti – půlroční dceru a tříapůlletého syna. Oba se narodili těsně před Rallye Dakar, takže to vždycky bylo náročné. Jinak se snažím, abych byl s dětmi co nejvíc. Na nic jiného než sport a rodinu prakticky není čas. Všechno se mi daří stíhat hlavně proto, že mám skvělou ženu, která zvládá starost o děti i o mě. Ví, že když musím jezdit, tak podle toho všechno zařídí. Hlavně díky manželce je o blaho rodiny vzorně postaráno a já mám perfektní zázemí.

Nedávno organizátoři Rallye Dakar odtajnili první detaily ročníku 2024. Jsou tam nějaké novinky?
Moc toho ještě známo není. Vlastně jen víme, kterou částí Saúdské Arábie pojedeme, že se start posunul až na 5. ledna, a zaregistroval jsem návrat ke dvanácti etapám. Překvapila mě však informace o osmačtyřicetihodinové maratonské etapě, která má měřit šest set kilometrů, a bude na každém jezdci, jak si ji během dvou dnů rozloží. To mně přijde hodně zajímavé.

Znáte nějaké podrobnosti?
Jízda bude limitovaná časem – pilot musí do 16.00 vypnout motor. Na trase bude několik záchytných bodů či bivaků, kde jezdci budou muset zastavit a počkat na sedmou ráno, kdy se bude pokračovat. Myslím, že to bude určité zpestření. To je jedna z větších změn. Další je to, že v některých etapách se trasy budou lišit a motocykly nepojedou společně s auty a kamiony.

V roce 2021 jste po třiadvaceti letech vyrovnal desátým místem nejlepší český výsledek slavného jezdce a vašeho předchůdce Stanislava Zlocha. Je vaším cílem ho překonat?
Na Dakaru se může přihodit cokoliv a každý to chce dotáhnout co nejdál. (směje se) Když někdo dosáhne určité mety, po čase se rozhodne, že chce ještě výš. Nerad bych, aby to vyznělo, že závodím proto, že chci předstihnout bývalého skvělého jezdce. Rád překonávám svoje cíle a limity. Hrozně by mě potěšilo, kdyby se mi jednou povedlo celkově poskočit o jedno místo.