„Původně jsem měla v úmyslu skončit s házenou úplně, ale nakonec mě mí blízcí přesvědčili ještě k pokračování,“ vysvětlila bývalá slovenská reprezentantka, proč kývla na nabídku z interligového Zlína.

Skončit bylo vaše rozhodnutí, nebo šlo o verdikt klubu?

Z větší části mé rozhodnutí, byť mi po letech v Ostravě skončila smlouva. Hlavně šlo ale o to, že už jsem z toho sportovního kolotoče chtěla odejít, bylo načase něco změnit, protože s přítelem jsme se bavili o tom, že bychom spolu rádi bydleli, a i já chtěla žít už takový normální život. Bez házené. Chvíli to na to vypadalo, odešla jsem z Ostravy, házená mě nijak nelákala…

Jenže do toho přišel Zlín…

Ano, přišla nabídka ze Zlína, a tak jsem se do toho zase vrátila. (úsměv)

Co vás přesvědčilo o změně stanoviska a k pokračování?

Velkou zásluhu na tom má přítel i rodina ze Slovenska, se kterou jsme se bavili a řekli, že jsem velmi mladá na to, abych končila. Já si to nemyslím, protože nejde o mě, ale spíše tělo už si říkalo o to, abych zmírnila zátěž. Ale přesvědčili mě, tak jsem zase zpět.

A proč zrovna Zlín?

Přestěhovala jsem se k příteli a odtud to mám do Zlína kousek, asi půl hodiny, takže to je pro mě ideální. Variantou byly ještě Kunovice, které hrají druhou nejvyšší soutěž, po čase se ozvalo i Veselí, že by měli zájem, takže to bylo všelijaké, ale já se nakonec rozhodla takto. Roli hrálo i to, že jsem si tam našla práci, pomohla mi paní Sobieská, takže to jsou dva důvody v jednom.

Jak vlastně hodnotíte těch šest let v Porubě?

Ježíšmarjá! (smích) Nejlépe, jak to jen jde. To byly pro mě nejkrásnější roky. Přišla jsem velmi mladá, bylo to vlastně po maturitě, a byť nechci, aby se moje maminka urazila, tak musím říct, že mě Ostrava doslova vychovala. Od přístupu klubu, přes to, jak bylo vše nastavené, až po hráčky, které v Porubě dřív působily. Míša Hrbková, Pavla Poznarová, Péťa Adámková, Šárka Minarčíková nebo Lea Šviráková. Jedna od druhé jsme se učily, když jedna nevěděla, druhá jí poradila. Ze sportovního hlediska mi Ostrava dala hodně. Musím říct, že se mi odcházelo a s lidmi tam loučilo opravdu těžko. Ale jak jsem řekla, chtěla jsem to tak.

Říkáte, že ze sportovního hlediska vám Ostrava dala hodně. Co z pohledu životního?

To také. Nechtěla bych, aby se Ostraváci urazili, ale zvykala jsem si na ně. Řeknu to asi škaredě, ale je to jiný druh lidí než jinde. Jakmile mají před sebou nějaký cíl nebo metu, jdou si za ní velmi tvrdě. Na to jsem nebyla zvyklá, ale v určitých chvilkách jsem si prostě zvyknout musela. Celkově mi Ostrava dala hodně, protože já pocházím z malého slovenského městečka, nebo spíše vesnice, a Ostrava mi pak přišla jako velkoměsto. Tam se naučíte kulturně i sportovně žít. Je to velký rozdíl.

Na co budete nejvíce vzpomínat?

Na každou medaili nebo jakékoliv dobré umístění. Ať už v MOL Lize, České lize, Českém poháru nebo Challenge Cupu. Vše bylo pro mě cenné. A nejen v Porubě, ale i v Partizánském či v reprezentaci. A pokud jde o Ostravu, nechtěla bych žádný úspěch zdůraznit. Samozřejmě ne každá sezona vyšla, hrály jsme i play-out, to nebylo příjemné, stejně jako prohra s Olomoucí v zápasech o třetí místo, na to nebudu ráda vzpomínat, ale jinak si nemůžu na nic stěžovat.

Opravdu se vám nevybaví ani jeden moment, který byste „vypíchla“?

Tak dobře. Asi by to byl zisk Českého poháru pod trenérem Olšavským. I když jsem tehdy byla marod a do boje nemohla zasáhnout, tak mi tohle utkví v paměti navždy. Mám to pořád před očima.

Rozmýšlíte se už, co dál? Jaká bude vaše sportovní budoucnost?

Tento rok jsem se tedy dala ještě na sportovní boj, uvidíme, jak během něj bude vypadat mé zdraví. Přece jen to je nejdůležitější a od toho se bude odvíjet má budoucnost, protože se mi občas ozývají stará a ještě nevyléčená zranění. Jinak uvidíme. Každopádně hodně lidí mě přemlouvá, abych šla třeba trénovat, ale já se obávám, že na to nemám nervy. (smích) Spíše to vypadá, že to ještě nějakou dobu potáhnu, nebo po čase úplně s házenou skončím. Ale to je ještě ve hvězdách.

EVA MINARČÍKOVÁ
Narozena 3. července 1992. Slovenská pivotmanka před příchodem do Poruby působila v klubech MHK Bytča a HK DANLOG Partizánske. Za ostravský klub odehrála celkem 187 soutěžních utkání, v nichž nastřílela 484 branek. „Výborná týmová hráčka. Velká bojovnice na hřišti a nesmírně obětavý člověk mimo něj. Po sportovní i lidské stránce odvedla v klubu maximum a za to Evě patří můj velký dík. Vážím si jí a bude nám všem v Ostravě chybět,“ prohlásil o Minarčíkoví manažer Poruby Libor Adámek.