V dresu Ostravy má za sebou tři extraligové zápasy. V pohárovém utkání, které proběhlo ve čtvrtek, se však postavila se svým Havířovem proti týmu SBŠ. „Hrát pohár proti Ostravě byl zvláštní pocit, když s holkami každý den trénuji, ale nehrálo se mi špatně,“ hlásila po zápase. Bodejť by hrálo, když svým extraligovým kolegyním nasázela 19 bodů! „Věděla jsem, do čeho jdu,“ smála se sympatická Ostravanka.

Přesto byl na havířovském týmu znát respekt vůči soupeři z vyšší soutěže. „Přece jen je to extraligový tým. Ale držely jsme se celý poločas. Pak se prosadily střelkyně Ostravy, které drží tým i v extralize a nám to uteklo. V poslední čtvrtce jsme se zase vzpamatovaly a hrály vyrovnaný basket,“ rekapitulovala pohárový duel Paťorková a děkovala fanouškům.

„Podpora byla skvělá. Doufám, že se na nás budou chodit dívat dál, protože nás šíleně ženou dopředu,“ radovala se z neobvyklé atmosféry v hale, kam dorazilo přes dvě stě fanoušků.

I když to tušila, tempo zápasu ji překvapilo. „Bylo to hrozně rychlé,“ uznala. Na extraligové tempo si však jistě brzy zvykne. „Jsem ráda, že se můžu v nejvyšší soutěži měřit s nejlepšími českými hráčkami. To jsem si vždy přála, takže když se objevila nabídka zahrát si za Ostravu, neváhala jsem,“ vypráví mládežnická reprezentantka.

Vrcholem byla Evropa

V dresu národního týmu pro ni bylo vrcholem letošní mistrovství Evropy. „Skončily jsme osmé, udržely áčkovou divizi. Nebyl to špatný výsledek,“ uznává. Juniorské Euro pro ni bylo první velkou akcí reprezentace, a tudíž i vrcholem v mládežnické kariéře. „Předtím jsem jen objížděla srazy. Ale v šestnácti jsem si zahrála mládežnickou olympiádu v Maďarsku. To bylo takové první seznámení s mezinárodním basketem,“ vybavuje si.

Během zápasu s Ostravou si Paťorková našla cestu ke koši i skrz baletní kreaci.

Ke hře pod bezednými koši se nedostala náhodou. „Rodiče hráli a vlastně ještě stále hrají. Takže mě k basketbalu přivedli. Basket mám ráda a nehodlám ho měnit za jiný sport,“ plánuje.

Provázanost mezi ostravským a havířovským klubem existuje, takže Paťorková není první havířovskou hráčkou, která dostává šanci v ŽBL. Vyšlapaly jí do Ostravy cestičku její starší kolegyně? „Neřekla bych přímo vyšlapaly, protože v Ostravě už teď nikdo z Havířova nebyl, ale s Natkou Raškovou (bývalou hráčkou SBŠ původem z Havířova) jsem přesun do Ostravy konzultovala. Poradila mi,“ říká.

A paradox – přestože se do Ostravy dostala z Havířova, sama začínala s košíkovou v Ostravě, kde žije. „Ve čtrnácti letech jsem šla ještě s jednou spoluhráčkou na testy do Havířova. Zaujala jsem a dostala tady šanci. Hned prvním rokem jsme skončily s žačkami třetí na republice, ale to jsem byla ještě takové basketbalové kuře,“ usmívá se.

Ani další roky strávené v Havířově nebyly vůbec marné. „Vybojovaly jsme si extraligu juniorek, udržely ji a udržely i první ligu žen. Je to každým rokem lepší a lepší, tak snad to vydrží,“ přeje si Anna Paťorková.