Každý z nás si zkusil poslat kámen i správně mu „umetat cestičku“. Některé pokusy skončily pádem, jiné zastavením dvacetikilového (!) žulového obra daleko od cílového „terče“. V té záplavě průměrných výkonů nás ale přece jen jednou osvítilo, a konat se v tu chvíli olympijská kvalifikace, v Pchjongčchangu bychom teď váleli sami!

Pojďme za naším neopakovatelným výkonem hezky po pořádku. Do startovacího bloku s návlekem na levé botě zasedl fotograf Pavel a po krátké instruktáži poslal kámen vstříc našim košťatům. Byl to jeho druhý vrh v životě. Ale ta přesnost…!

Když se červený kámen přiblížil ke košťatům, začali jsme s kolegyní Katkou vymetat cestičku a zahřívat led jako o život. Jak kámen zrychloval, měla Katka chvíli problém mu vůbec stačit, brzy ale metala jako zkušená curlingářka. Důležité bylo rovněž rozhodnout, kdy metly odložit a odhadnout, že kámen doklouže přímo do středového kruhu bez našeho zásahu. A světe, div se, zvládli jsme to bravurně.

Na dráze dlouhé odhadem dobrých padesát metrů jsme společnými silami dokázali curlingový kámen dopravit asi pět centimetrů od úplného středu kruhu! Přijďte si sportoviště také vyzkoušet a uvidíte, že z povedených výkonů budete mít nefalšovanou radost!