Paříž chystá procházku po olympijských sportovištích. Organizátoři slibují výjimečné zážitky. Například slavnostní zahájení se poprvé uskuteční mimo stadion, konkrétně na Seině, po níž sportovci poplují na více než 160 lodích. Mají to být úžasné hry, a to i přes kontroverzní otázku (ne)účasti Rusů.

„Většina sportovišť byla v provozu dávno před olympijskou kandidaturou, a tak vesměs prošla jen vylepšením. Nově se buduje akorát plavecký stadion,“ vyprávěl sportovní ředitel Českého olympijského výboru Martin Doktor, který se v uplynulých dnech zúčastnil setkání šéfů olympijských výprav s organizátory.

Využity budou slavné arény jako jsou Stade de France pro atletiku, ragby a slavnostní zakončení, tenisový stánek Roland Garros poslouží i pro finále boxu nebo střelnice v Chateauroux. „Na nich se stejně jako v areálu vodních sportů může závodit hned,“ pokračoval Doktor.

Návrat po 100 letech

Olympijský svátek do se Paříže vrací přesně po 100 letech. Organizátoři slibují výjimečné zážitky a mají snahu o propojení sportu, kultury a historie. Olympiáda bude jedinečná i tím, že se čtrnáct sportovních odvětví uskuteční přímo v centru metropole, a dá se mezi nimi bez problémů dojít pěšky, případně popojet metrem. Například na Place de la Concorde se postupně vystřídají čtyři sporty.

„Diváci mohou těšit na beachvolejbal pod Eifellovou věží, triatlon a dálkové plavání přímo na Seině, jezdectví a moderní pětiboj na zámku ve Versailles. Na Invalidovně budou zápolit lukostřelci, odstartuje cyklistická časovka a skončí olympijský maraton. Vzniknou tak dočasná sportoviště, kde se bude dbát o ekologii. Například v parcích se nebude moct nic postavit tři metry od stromu,“ vykládal Doktor.

„Podle mě to budou krásné hry,“ dodal.

Není to jen Paříž, ale i ráj v Pacifiku

Lille: Kontroverzní stadion
Kolem jednoho olympijského sportoviště se v posledních měsících objevila řada otazníků. Lille, město na řece Deûle, které má dokonce méně obyvatel než Ostrava, se pyšní krásným stadionem. Primárně slouží fotbalu (za zdejší klub hrál i David Rozehnal), jenže pro nejslavnější sportovní svátek se aréna změní na stánek házené a basketbalu. Zatáhne se střecha a na tribuny se vtěsná 27 tisíc lidí! Očekává se, že padne divácký rekord. I proto hráči zpod koše musí poprvé v historii přijmout fakt, že na olympiádě nebudou hrát jen v jednom městě.

Marseille: Jachtink na stání
Zbydou vstupenky? Francie už teď tuší, že některé sporty se nesetkají s takovým zájmem fanoušků. U divácky méně atraktivních disciplín zvolili organizátoři lidovou cenu, olympijský zážitek lze pořídit i za 24 eur (zhruba 575 korun). V případě jachtinku za to fanoušek dostane celodenní postávání v přístavu. Má to ještě jeden háček, musí dorazit až do Provence. Konkrétně do Marseille, známého přístavu ve Lvím zálivu. Ani dalekohled však nezajistí, že divák uvidí, co se zrovna na vodě děje. Zápolení mořeplavců je lepší sledovat v televizi.

Tahiti: Medailový ráj v Pacifiku
15 700 kilometrů. Taková vzdálenost dělí pařížské centrum olympijského dění od Tahiti. A zatímco většina sportovců spatří tenhle dechberoucí dovolenkový ráj v Pacifiku maximálně na fotkách a videích, hrstka vyvolených dostane příležitost bojovat právě tady o medaile. Ano, na místě nazvaném Teahupo’o se uskuteční závod v surfingu. Podívá se sem 24 žen a 24 mužů. Organizátoři charakterizovali podmínky na souostroví Francouzská Polynésie třemi výrazy. Ikonické, náročné a extrémní. Vlny u útesu dosahují až sedmi metrů, což děsí i mnohé profíky.

Pohled do historie: Bizarní jarmark v roce 1900

Pokud první novodobé olympijské hry v roce 1896 v Aténách skončily přes všechny těžkosti úspěchem, ty následující v Paříži představovaly pravý opak. „Nebylo to nic jiného než obyčejný jarmark,“ hořce poznamenal Pierre de Coubertin, zakladatel moderního olympismu. 

Pořadatelé se rozhodli hry spojit s probíhající světovou výstavou a soutěže brali jen jako jakýsi doplněk pro pár nadšenců. Olympiáda neměla slavnostní zahájení ani zakončení a trvala od 14. května do 28. října. Správa výstavy neměla o sportu ponětí a podle toho to také vypadalo. Organizátoři selhali ve všech směrech.

Čeští medailisté:

1x stříbro – František Janda-Suk (atletika)
2x bronz – Hedwig Rosenbaumová (tenis)

„Běžecké dráhy v Buloňském lese nedali upravit ani ohradit; závodníci padali do jam a sráželi se s náhodnými chodci. Pro vrhačské soutěže určili malou mýtinu; oštěpy končily svou pouť v korunách stromů a kladiva se zastavovala na kmenech. Sbor rozhodčích sestavili z vážených občanů, kteří však sportu většinou nerozuměli. Když se s nimi diváci příliš hádali, změnili rozhodnutí, a když se soutěže protáhly, odložili vyhlášení výsledků, takže se je závodníci dozvěděli až z novin,“ píše Vojtěch Zamarovský v knize Vzkříšení Olympie.

Olympiády se poprvé účastnili i Češi, a to odděleně od Rakouska-Uherska. Diskař František Janda-Suk vybojoval stříbrnou medaili (za svůj výkon dostal jako odměnu stolní kalendář s teploměrem). Dva bronzy v tenisových soutěžích získala Hedwig Rosenbaumová, německy mluvící Židovka z Prahy, která se her zúčastnila nezávisle a na vlastní náklady.

Pohled do historie: První československé zlato v roce 1924

Paříž složila úspěšný „reparát“ za zpackané hry ze začátku století. Soutěží se zúčastnilo přes 3000 sportovců z 44 zemí a zářila mezi nimi legendární jména jako Paavo Nurmi (finský běžec získal pět zlatých medailí) nebo Johny Weissmüller (americký plavec a budoucí představitel filmového Tarzana vybojoval tři zlaté medaile a jako člen týmu vodních pólistů přidal bronz). Mimochodem – kandidátským městem na pořadatelství byla i Praha.

Čeští medailisté:

1x zlato, 1x bronz – Bedřich Šupčík (sportovní gymnastika)
3x stříbro – Robert Pražák (sportovní gymnastika)
1x stříbro – Jan Koutný (sportovní gymnastika)
2x bronz – Ladislav Vácha (sportovní gymnastika)
1x bronz – Bohumil Mořkovský (sportovní gymnastika)
1x bronz – Bohumil Durdis (vzpírání)

Českoslovenští sportovci získali deset medailí, o historicky první olympijské zlato pro tuzemský sport se postaral gymnasta Bedřich Šupčík ve šplhu.

Gymnasté byli vůbec velmi úspěšní: z deseti cenných kovů jich získali devět a dobová publicistika to hrdě připisovala sokolské průpravě českých junáků.

Zklamáním naopak skončilo vystoupení fotbalistů, patřících tehdy k evropské špičce. Nesehraný tým v prvním kole turnaje zvládl zdolat Turecko, ale pak vypadl po opakovaném zápase se Švýcarskem.

Připomeňme, že olympiáda tehdy byla nejprestižnějším fotbalovým kláním, protože první mistrovství světa se hrálo až od šest let později.

A jedna perlička: o nástrahách olympiády v metropoli nad Seinou se poučil uměnímilovný fotbalový útočník Josef Sedláček. Vedení reprezentace dalo tomuto sparťanovi pokutu, protože neuposlechl příkaz a místo odpočinku se toulal po Paříži a kochal se památkami. Kdo by ale odolal…