Jeho přestup do Ústí nad Labem a návrat do nejvyšší soutěže volejbalových mužů patřil k největším překvapením letošního léta. A stejně tak současné výsledky v novém působišti. Z týmu, který dříve okupoval dno tabulky, se stal lídr extraligy. Vyhrál pět ze sedmi zápasů a v současné době je druhý.

Po kolika letech jste znovu v extralize mužů?

Ani nevím, možná po devíti? Už je mi šedesát, tak zapomínám. Klukům z legrace říkám, že kdybych na ně volal jiným jménem, aby mi to prominuli, protože už jsem starý a mám sklerózu. Vždycky se tomu zasmějí, ale zatím se mi daří si jejich jména pamatovat. (směje se) Teď vážně. V extralize jsem naposledy trénoval Benátky nad Jizerou, po půlce soutěže jsme byli druzí a nakonec skončili pátí.

Prozradíte, co vás vedlo k návratu?

V ostravském volejbalovém prostředí jsem prožil krásné roky, ale skončila mi smlouva a tři dny na to jsem dostal nabídku od Číry (ústecký manažer Miroslav Přikryl – pozn. red.). Volejbal miluji a říkám, že na hřišti jednou i umřu. Zvážil jsem to, Číra je pro mě osoba obrovsky důvěryhodná, protože se známe strašně moc let. Za dva dny jsme se sešli a zkusili to.

Byl příchod k novému týmu těžký?

Vůbec ne. Některé kluky jsem znal, měl jsem je na univerziádách, Fílu (univerzál Filip Kramar – pozn. red.) v Havířově, takže v tomhle jsem problém neměl.

Od mládeže k mužům. Není to velký skok?

Jsem multifunkční trenér. (směje se) Nedávno mi jeden známý připomenul, že jsem ve všech kategoriích získal medaili. Zamyslel jsem se nad tím a zjistil, že má pravdu. V barevném minivolejbale i mladších žácích titul, ve starších žácích a kadetech stříbro, v juniorech titul a v mužích bronz s Opavou, i když mě měsíc a půl předtím odvolali, základ byla moje práce. A teď ještě dva tituly ve veteránech. Všechno má nějakou výhodu. U kluků to je radost v tom, že vidíte jak jdou výkonnostně strašně moc nahoru, ale máte toho plnou hlavu, jste trenér i organizátor, musíte sledovat jak se učí, komunikovat s rodiči. V tom je trénování chlapů jednodušší, už něco umí, takže můžete rozvinout taktiku.

Ale také mají zkušenosti a většinou i vlastní názor…

Samozřejmě, ale svoji pravdu si také umím silně prosadit, i když si nemyslím, že bych byl takový urpuťák. To je přesvědčovací metoda, o té pravdě musí jeden druhého přesvědčit, a to já rád dělám. (směje se)

V nedohrané minulé sezoně zachránil poslední Ústí od baráže koronavir. Teď se na soupeře dívá z horních příček tabulky. Jak se z „otloukánka“ stal lídr?

Kádr se dobře sešel, z nebe nám spadl nahrávač Luboš Bartůněk. Užíváme si tréninky i zápasy a je vidět, že kluci jsou rádi spolu. To je strašně důležité. Snažím se, aby nás to všechny bavilo a nebyly mezi lidmi nějaké třenice. Když je totiž volejbal baví, pak vše i relativně funguje. A kluci fungují, chtějí hrát a mají vůli, což je strašná radost. Nedáváme si velké cíle, ale užíváme si vždycky ten zápas, který má přijít. Říkáme si, že budeme hrát to, co umíme a máme natrénováno, a buď budeme lepší nebo ne.

Nebojíte se, že po prvním neúspěchu by se skvělá parta mohla rozklížit?

Jasně, tohle třeba může nastat. Proč ale teď přemýšlet o takových věcech? Vycházet budeme z reality. Pokud by to přišlo, budeme na to nějak reagovat. Zatím si to užíváme a přejeme si, aby to trvalo co nejdéle.

Do Ostravy jste se vrátil minulý pátek a 5. kolo extraligy Ústí nad Labem vyhrálo 3:0. To pro vás musela být prestižní záležitost…

Za tři body jsem samozřejmě rád, ale tak to neberu. Tam, kde jsem, se snažím, aby to bylo co nejlepší a všechny nás to bavilo.

LUBOMÍR VAŠINA

Narodil se 14. srpna 1960 v Ústí nad Orlicí, svůj první mistrovský titul ve volejbale získal o šestnáct let později v dre᠆su České Třebové. Jeho spoluhráči tehdy byli Zdeněk Šmejkal a Jiří Šiller. Dnes jsou ze všech skvělí trenéři a právě tato část kariéry Lubomíra Vašiny je úzce spojená se severní Moravou a Slezskem.

Jeho prvním týmem v extralize mužů byly v roce 1996 tehdejší Vítkovice (dnešní VK Ostrava), v roce 2003 stál u historického postupu volejbalistů Opavy do nejvyšší české soutěže mužů, později v ní vedl i Slavii Havířov. Působil také v Benátkách nad Jizerou a na Slovensku v Myjavě. Posledních sedm sezon byl šéftrenér mládeže VK Ostrava, s níž získal řadu medailí včetně mistrovského titulu juniorů v roce 2016, kdy byl Českým volejbalovým svazem vyhlášen i jako nejlepší trenér družstva chlapců.

Je koučem českých volejbalových akademiků, které vedl na Letních světových univerziádách (2007, 2009, 2011, 2013, 2015, 2017, 2019), zkušenosti získal u reprezentací juniorů i jako manažer a asistent u mužů.

Stál u zrodu české antukové ligy a také už 22 let pořádá mezinárodní letní volejbalový kemp v České Třebové. Letos v létě se stal trenérem extraligového Ústí nad Labem. Volejbalu se věnuje i jeho jednadvacetiletý syn Lukáš, reprezentační smečař Karlovarska.