Jedete na olympiádu. Jaké to ve vás vyvolává pocity?

Naprosto nepopsatelné. Je to vyvrcholení nejen posledního roku, kdy trvala kvalifikace, ale dlouhého období od mého zranění zad a covidu. Na olympiádu se v badmintonu kvalifikujete na základě umístění ve světovém žebříčku a musíte se dostat tak vysoko, abyste se v regulovaném žebříčku nacházeli na cca třicátém místě na světě. Ten poslední kvalifikační rok byl opravdu náročný, a je to jenom odměna za to snažení se, nevzdávání se a obětování všemu pro tento výsledek.

Můžete přiblížit celou cestu, jakou je nutné k účasti na olympiádě v případě badmintonu ujít?

Konkrétně má cesta nebyla lehká. Začínala jsem v naprosto amatérských podmínkách v tehdy ještě zchátralé Sokolovně v Klimkovicích. V době, kdy jsem již byla v šestnácti letech mistryní republiky, můj trenér onemocněl, a já neměla s kým trénovat. Proto jsem odešla do Dánska. Pak přišlo zranění zad, které moje výkony ovlivnilo minimálně na dvě sezóny, covidové omezení, a s tím i nepříliš výrazné výsledky, které ovlivnily dost mou psychiku. Ale nevzdala jsem se, trénovala jsem se sama v Dánsku, za podpory mé rodiny a dánských přátel, a postupně jsem stoupala světovým žebříčkem nahoru. V závěru se vlastně jedná o roční kvalifikační období, ve kterém se počítá deset nejlepších výsledků do žebříčku, ze kterého se hráči kvalifikují.

Jak vám bylo, když se to blížilo? Cítila jste nervozitu?

Dostat se na olympiádu byl můj cíl od dětství. První důležitý turnaj olympijské kvalifikace byly Evropské hry v Krakově a ty mi vyšly. Posledním turnajem bylo mistrovství Evropy v tomto roce. Jak se blížil konec kvalifikace, byla nervozita ohromná nejen u mě, ale i u mých soupeřek, letos byla kvalifikace nesmírně tvrdá. Před posledním turnajem jsem měla přes 24 tisíc bodů ve světovém žebříčku, což v předchozích kvalifikacích pohodlně stačilo. Letos ale ne, tak rozhodoval pro mnohé z nás až poslední turnaj, který mi vyšel a já mohla po výhře nad svou soupeřkou Buhrovou z Ukrajiny slavit postup. Kvalifikaci mnohé z nás končily nesmírně unavené a zraněné, a to samo o sobě svědčí, jak těžké to bylo. Pak jsme všichni čekali na oficiální seznam kvalifikovaných hráčů a byla jsem tam. Až tehdy nervozita po více jak roku skončila a já se nesmírně uvolnila. Byla a jsem ráda hlavně za mé blízké, kteří mě nesmírně podporovali. Teď se cítím výborně.

close Opora ostravského týmu Tereza Švabíková. info Zdroj: ČBS zoom_in Opora ostravského týmu Tereza Švabíková.

A byl moment, kdy jste si myslela, že je vše ztraceno? Nebo že se olympiáda vzdaluje?

Nebylo mi moc dobře po turnajích v Jižní Americe, kde jsem si jela minimálně pro čtvrtfinále, ale díky zdravotním problémům na místě jsem sotva stála na nohou a cíl jsem nesplnila. Věděla jsem, že musím tyto body nahradit někde jinde a musela jsem absolvovat turnaje v Africe a v Íránu, kde jsem původně nechtěla startovat. Podmínky mimo Evropu jsou tvrdé, trápí vás nejenom jet lag, ale například pro turnaj v Africe se musíte očkovat, brát na místě antimalarika a v některých státech nemůžete vlastně jít ven. Po více jak čtyřiadvacetihodinovém cestování jdete druhý den na kurt, kde fouká jako kdybyste hráli venku, je vlhko, vedro. Je to pro holky, které jsou jako já na turnaji samy bez trenérů, velmi tvrdé. Ke konci jsme se některé daly dohromady a staly jsme se i kamarádkami a pomáhali jsem si navzájem.

Jaké byly oslavy tohoto úspěchu?

Oslavy postupu byly střídmé. S rodinou. Větší oslavy jsem absolvovala, když jsme vybojovali s naším extraligovým oddílem B.O. Chance Ostrava stříbrné medaile, a protože v klubu vedle mě působí mí přátele a má rodina, tak až tam to byla pořádná oslava spojená i s mým postupem na olympiádu.

S jakými cíli a ambicemi pojedete do Paříže?

Medaile visí pořádně vysoko, já se výsledkově pohybuji ve skupině nastupující mladé ženské evropské generace. Nejedu si to užít, chci výsledek, bude záležet na losu a postup ze skupiny by byl senzací.

Jaká bude příprava? Co vás před Paříží čeká za program?

V současnosti se připravuji s ostatními českými reprezentanty, kteří se kvalifikovali na olympiádu, v národním centru v Plzni pod vedením reprezentačního trenéra Oscara Martinéze. Před Paříží ještě absolvuji turnaj ve Francii, v Kanadě a USA.