„Je velká věc, že ho může Česká republika pořádat. Šampionát se koná co dva roky a je o něj strašně moc uchazečů. Ve spojitosti s oslavami sta let českého volejbalu je to unikátní. O to víc, že se koná na Moravě, ten region si každou akci zaslouží,“ říká zkušený 194 centimetrů vysoký nahrávač.

Jste ostravský rodák, ale vaše volejbalová kariéra se pojí s úplně jinými městy.

Celkově říkám, že jsem z Mo᠆ravy. Narodil jsem se v Ostravě, ale když jsem byl malý, odstěhovali jsme se do Přerova. Extraligu jsem začal hrát v Opavě, kam jsem přišel z mládeže v Olomouci. A když slezský klub skončil, odešel jsem do Zlína. Teď se do Ostravy vracím, protože manželka je odtud. Když nemáme klubovou sezonu, zdržujeme se tady, přestěhovali jsme se do domečku v Nové Bělé.

Těšíte se, že český tým bude hrát v domácím prostředí?

Jsem rád, snad se budou moct přijít podívat známí. Ostravar Aréna je obrovská a lidí, kteří volejbal hrají nebo je zajímá, je v okolí dost. Věřím, že když budou moct, přijdou a podpoří nás.

Se soupeři v základní skupině B jste spokojen?

Jsou tam tři top týmy, s nimiž budeme bojovat o každý setík. Italové jsou dlouhodobě na špici, hrají na olympiádě. Slovinci jsou na všech vrchol᠆ných akcích, na minulé Evro᠆pě byli druzí. A Bulhaři? To jsou prostě mlátičky… Bělorusko i Černou Horu bychom měli papírově porazit, a na to se budeme soustředit. Našel bych i přijatelnější skupinu pro nás, ale zase by to mohlo být svazující, takže si nemáme na co stěžovat.

Začátek sezony reprezentaci nevyšel, ze šesti zápasů Zlaté evropské ligy porazila jen Portugalsko a Bělorusko…

Máme nové vedení, trenéři po nás chtějí nějaké nové prvky, které se postupně zařazují do hry. Přišli mladí hráči a zapadli, jak herně, až jsem byl překvapený, i lidsky. Ta volejbalovost se ale pořád tvoří, ještě nějaký čas potřebujeme. První turnaj v Minsku se nám výsledkově úplně nepovedl. Na druhém v Portugalsku, kde jsem nebyl kvůli problému s kolenem, kluci ukázali, že to jde a vyhráli dva zápasy. Je to na dobré cestě, ale budeme to muset potvrdit v září v Ostravě.

Jako ambasador ostravského šampionátu jste se podílel na natáčení propagačních videí. Líbí se vám role herce?

Co mi řekli, to jsem se snažil udělat. Radši mám ale sport, než herectví. Asi nejsem moc dobrý herec, je těžké u mě vykouzlit úsměv na pokyn. Lepší jsem jako volejbalista.

Teď máte volno, národní tým se znovu sejde 19. července v Pelhřimově. Co vás čeká v přípravě na ME?

Příprava bude na více místech. Nějaká přátelská utkání bychom měli odehrát v Turecku a jedná se ještě se Slováky. Program ale zatím není doladěný úplně. Do Ostravar Arény se dostaneme asi tak týden před šampionátem.

Po návratu z Německa jste v minulém ročníku české extraligy posílil Lvy. Zůstanete v Praze nebo se chystáte do ciziny?

Po minulém roce, kdy jsem končil ve Friedrichshafenu, bylo pro mě těžké sehnat angažmá. Myslím, že velkou měrou k tomu přispěl covid. Neříkám, že bych nechtěl zkusit Polsko, což je odsud blízko. Jsem ale realista, proto jsem rád za to, co mám tady v Česku, navíc se nám narodilo druhé dítě.

V Ostravě už bydlíte. Může se stát, že její barvy budete někdy hájit i na palubovce?

Těžko říct, všechno je otevřené. Pokud mi to zdraví dovolí, ještě bych chtěl hrát volejbal, mám smlouvu v Praze. Momentálně mám nastavenou hlavu tak, že tady potom asi budeme s rodinou žít. Ale já už měl tolik plánů a všechno se to strašně překopalo… Zatím je to takhle, ale neříkám, že je to definitivní.