Pětatřicet let stačilo. Ať si ten nával emocí prožijí mladší

Za těch pětatřicet let jste toho zažil mnoho. Na co jste myslel, když vám před derby mezi Ostravou a Opavou tleskali fanoušci ve vyprodané hale Tatran a loučili se s vámi?

Promítly se mi všechny ty roky, celá moje kariéra. Bylo to zvláštní. Víte, basket mně strašně moc dal, ale taky strašně moc vzal. Tak to je myslím ale ve všem. Občas mi lidi říkají, že jsem až příliš skromný, tak vám teď něco řeknu. Teď už můžu. Myslím, že jsem pro český basketbal udělal hodně a zanechal viditelnou stopu. Dvakrát se mi podařilo dovést národní tým na mistrovství Evropy, tři roky jsem strávil v Opavě a Děčíně, sedm let v Novém Jičíně a vůbec nejvíce času v Ostravě. A nikdy mě nevyhodili. Když jsem odcházel, vždy to bylo po oboustranné dohodě, nebo na mou žádost.

Potlesk tisícovky lidí, to je na české basketbalové poměry krásná rozlučka…

Bylo to krásné, když mi všichni ti lidé tleskali. Přiznávám, že jsem měl slzy v očích. Vzpomněl jsem si na rok 1978 a mé trenérské začátky v Baníku Ostrava. Hned v tu chvíli jsem si uvědomil, že stojím na palubovce Nové huti, píše se rok 2013 a jede se dál. To byl příjemný pocit. Navíc derby mezi Ostravou a Opavou bylo výborné. Krásný zápas. Těšilo mě, že to všechno takhle dobře vyšlo. Po zápase jsem měl navíc krásný zážitek.

Povídejte…

Přišel za mnou Láďa Sokolovský, který hraje za Opavu, a říkal mi: S vámi byla, trenére, stejně ta soustředění s nároďákem nejlepší. To mě pohladilo po duši. Od takového hráče, který v basketbale už jó něco zažil, to strašně potěšilo. V ten moment mi došlo, že jsem dělal svou práci dobře.

V čem se za těch více než třicet let změnila práce kouče?

S metodami, se kterými jsem měl úspěch, už by se to teď nedalo zvládat. Basketbal se neustále vyvíjí, je stále propracovanější. Potřebujete mít neustále různé rozbory, k tomu lidi, kteří vám je připravují, konzultují je s vámi. Vývoj je nezastavitelný. Je ale správné, že přicházejí trénovat mladí. Musejí být ale rozumní.

Dneska mají trenéři k dispozici plno cédéček se záznamy zápasů, na internetu si mohou projít podrobné statistiky. Z čeho jste čerpal vy v době, kdy jste takové vymoženosti ještě neměli?

Vycházel jsem ze zkušeností, které jsem získal jako hráč. Vždycky mi bylo vyčítáno, že dám hodně na vlastní intuici. Já ale nikdy nebyl teoretik. Neuznával jsem takový přístup, kdy si trenér udělal přípravu na trénink pro dvanáct hráčů, která byla rozdělena přesně na minuty. Hodně jsem improvizoval. Nikdy se za mé éry nestalo, že by část týmu trénovala spolu a třeba dva kluci byli někde odstaveni na vedlejším koši. Vsázel jsem na dobrý kolektiv, tmelení party.

O vás je známo, že jste kromě mnoha soupeřů porazil i rakovinu prostaty. Jak jste na tom zdravotně teď? Musíte ještě chodit k lékaři?

Právě den před derby jsem zašel na kontrolu a všechno bylo v pořádku. Všem tak s radostí říkám, že jsem zdravý, ale hned dodávám, že už se to jednou nastartovalo, takže nikdy nemáte jistotu. Užívám si každý den naplno. Vážím si toho, že tady pořád jsem. Uvědomuju si, že už jsem v důchodovém věku. Vždyť mám šestašedesát. Proto se snažím co nejvíce věnovat manželce, jezdíme spolu třeba na kole. Prostě užíváme života.