V České republice je podle údajů České unie sportu 1 600 000 registrovaných sportovců. Kouzlu pohybu však propadly další statisíce Čechů, kteří sportují jen pro radost.
Jedna z největších ostravských sportovních organizací, Tělovýchovná jednota Ostrava (spolek – nezisková organizace, která spravuje pět sportovních hal, beachvolejbalový areál, 11 antukových kurtů, putting green, osmnáctijamkové golfové hřiště v Šilheřovicích atd.), má „jen“ 1500 členů.
Její sportoviště však využívá denně více než 600 dalších milovníků pohybu (včetně asi dvou stovek studentů Ostravské univerzity, stovky žáků Bezpečnostně právní akademie, padesáti vyznavačů úpolových sportů atd.).
O víkendech jejich řady rozšíří ještě účastníci turnajů a mistrovských utkání od nejnižších tříd až po extraligy (volejbal, stolní tenis, judo, golf, šachy, jóga, florbal, futsal, basketbal, beachvolejbal, tenis, aerobic, aikido, zápas, MMA a spousta dalších).
Jistě, sportovní vyžití aktuálně určitě není tím hlavním tématem dne, ale přece jen, až zase bude lépe a sportovci budou moci provozovat bez omezení své koníčky, nenarazí jen na zavřené brány? V této chvíli to u řady sportovišť není vůbec jisté.
Nulové příjmy v kombinaci s nutnými výdaji na mzdy zaměstnanců (včetně povinných odvodů a daní) a dalších stálých povinných plateb (za energie, pojištění majetku apod.) tvoří likvidační koktejl a prohlubují vrásky na čelech provozovatelů.
Sportovci jsou zpravidla lidé se silnou vůlí a jsou zvyklí překonávat překážky. Otázkou však je, jestli překážku vystavěnou koronavirem dokáží zdolat bez pomoci státu.
Miloš Matula, ředitel TJ Ostrava