„Bylo to narychlo a také trochu vtipné," přiznal s úsměvem mladý ragbista, který se do týmu dostal až ve chvíli, kdy nejspíš plánoval, co bude dělat o volném víkendu.

U vás je zajímavé, že šlo o víkendu o vůbec první starty za národní tým v olympijském ragby. Jak se tedy ta vaše dodatečná nominace seběhla?

Náš trenér z Mariánských Hor, Rob Vann, nám napsal, že národní tým má ve čtvrtek u nás na hřišti trénink, a kdo chce, může přijít. Já byl ale v práci, nestíhal jsem, tak jsem si s tím hlavu nelámal a šel jsem později až na náš trénink. Když jsem ale přišel, tak zrovna končili a kolem šel Karel Berounský (manažer reprezentace pozn. red.), který mě zná z patnáctkové reprezentace. Zastavil mě, popovídali jsme si a navrhl mi, jestli si nechci zahrát. Že mají jedno místo volné. Tak jsem se tam dostal. (smích)

Jaké jste si z toho odnesl pocity?

Úžasné i záporné. Na jedné straně jsme si mohli zahrát na obrovském stadionu, to byl pro nás velký nezvyk. Na druhé jsme ale byli tým poskládaný ze všech koutů republiky, takže jsme nebyli na optimální úrovni a výsledek není dobrý. Ale hráli jsme, jak nejlépe jsme uměli. Zároveň ale musím říct, že tím, že jsme byli všichni z klubů mimo extraligu, tak jsme se hodně skamarádili a drželi při sobě jako tým. To bylo hodně pozitivní.

Znamenala pro vás účast o to víc, že se hrálo v Ostravě?

Určitě. Bylo to zvláštní. Mladí kluci, kteří podávali míče, mi podávali ruku, navíc se mohli přijít podívat rodiče a také musím zmínit skvělý komentář Dalibora Čecha. Bylo to opravdu fajn.

A trénovala vás největší legenda českého ragby…

Jak říkám, úžasné.

Co na to spoluhráči z Mariánských Hor?

Samozřejmě bavili jsme se o tom a byly tam nějaké narážky, že jsme všechno prohráli, ale myslím, že byli rádi. Zároveň veděli, jak byl ten tým poskládaný.

Věříte, že vám tahle zkušenost něco dá do budoucna?

Každá zkušenost v životě je člověku k něčemu, i když to nepocítí hned. V klubu si třeba člověk myslí, jak není rychlý, pak přijde na evropskou úroveň a zjistí, že je úplně pomalý. Ukázalo mi to, že mám v sedmičkách hodně rezerv a musím pořádně makat, protože jde o úplně jiný sport, než jakým jsou patnáctky.