Na domácí půdě porazil Ozana Aslanera. Němec se sice zranil, Kuzník byl však po tři a půl minuty lepší. „Tohle ale beru jen jako mezikrok, na který musím navázat, abych si řekl o titulovou šanci,“ říká dále sedmadvacetiletý bojovník.

Setkáváme se v jedné z ostravských restaurací, máte jen pár dní po zápase. Konečně si můžete dát normální jídlo, viďte?

Je to samozřejmě svoboda, že se člověk může najíst, jak chce, i když na druhé straně nikdy to není stoprocentní. Jídlo ovlivňuje, jak se budu cítit. A ani po zápase jsem se nezastavil, pořád trénuji, byť v lehčím tempu a tréninky si víc užívám. Nejsem pod tlakem, je to jiné, ale když se přejím, stejně na ten trénink nemohu. Mám i své povinnosti a kdybych jen jedl, nic neudělám. Ale nebudu lhát, ne vždy se mi daří držet se na uzdě a dopřeji si. (usmívá se)

Plavšič a jaro: Slavia, Baník, nebo… Jak to vidí ostravský šéf, expert a agent?

A máte něco, co si určitě nedáte?

Snídaně a obědy jsou v pohodě. Ráno si dám vajíčka, v poledne nějakou Asii, nebo něco lehkého, ale večery se zvrhnou. Ráno před tréninkem se pak nechci přejíst a potřebuji fungovat.

Přitom se říká, že na snídani se má člověk najíst nejvíce, že jde o nejdůležitější jídlo dne. Naopak večeře má být lehká…

To vám vyvrátím. U normálních smrtelníků to tak je, ale my jsme zápasníci, kteří mají mnohdy dva těžké tréninky za den. Proto se večer potřebujeme najíst, abychom dobře regenerovali a další den šli do dřiny znovu. Navíc já žiji velmi aktivně. Buď mám tréninky, trénuji své klienty, nebo se udržuji, běhám, tak energii potřebuji.

Fanoušci Baníku během utkání na Letné proti Spartě.
VIDEO: Spasíme vás všecky! Baníkovci v Pekelném vlaku a Spalovač mrtvol na Letné

Co si tedy dáte, když si chcete dopřát?

Určitě pořádný hamburger, pivo, sem tam i prosecco. Jednu skleničku po tréninku. Jsou to největší zrůdnosti, když to tak řeknu. Ale to je jen pár dní. Pak mě to přestane bavit, vrátím se k zápasové stravě, a začnu pořádně i trénovat. Zůstat hamburgerů, cítil bych se hrozně. Jste pak nafouklý, blbě se dýchá a to není na tréninku ono. Prostě musí opadnout ta euforie.

Zápasíte ve váze do 70 kilogramů. Kolik míváte v maximu, když se nehlídáte?

Já si váhu pravidelně píšu, a třeba teď po zápase jsem do týdne měl osmdesát pět šest kilo. Ale většina je voda. Když jsem pak další týden začal trénovat, tak to spadne na osmdesát tři, což je zhruba moje tréninková váha.

Jaká byla oslava vítězství nad Němce Ozanem Aslanerem?

Nebylo to dlouhé. Po turnaji jsem byl na tiskovce, takže jsem končil pozdě. Někdy po půlnoci. Chvíli jsem byl na Stodolní, kde padlo pár drinků a kolem páté ráno jsem se vrátil na hotel. Hned v neděli jsem ale šel do fitka. Nebylo to úplně příjemné, protože to bylo po zápase, oslavě, ale udělal jsem to pro to, aby ve mně zůstala tréninková morálka a překonal jsem se.

Přípravné fotbalové utkání FC Baník Ostrava - Celtic Glasgow, 13. července 2022, Ostrava.
VIDEO: Zápas roku v Ostravě, Baník v. Celtic! Připomeňte si atmosféru a chorea

Takže žádné, že je neděle a nebudete nic dělat?

Ne, ne. Prostě aby hlava fungovala v tréninkovém módu, tak jsem šel do fitka. Cepoval jsem tím svou vůli.

Vy jste ještě v kleci prozradil, že poprvé byla vašemu zápasu přítomna maminka. To jste ji přemluvil?

Ona se vlastně nabídla sama. Přitom jestli bych si měl přát nějaký zápas, na který bych nechtěl, aby přišla, byl by to zrovna tenhle. Tak jsem ji ani stoprocentně neodpověděl. (usmívá se) Každopádně to byl na mě další bič, když se rozhodla jít, ale zároveň mi to dodalo sebevědomí.

Co vám po zápase říkala?

Byla překvapená. Celkově večer se jí líbil, i když nebyla až do konce, odešla trochu dřív. Samozřejmě byla hrdá a udělalo jí to radost. A to byl můj cíl. Vrátit jí tím z tisíciny procenta to, co pro mě dělá a kdy udělala. Věřím, že se to povedlo. I taťka měl radost.

Zápas Davida Kozmy a Kaika Brita.
Myslel jsem, že mlátím do sloupu, řekl šampion Oktagonu. Kozma: Titul chci zpět

Podporuje vás v zápasení, nebo vám to vymlouvá?

To vůbec. Právě naopak, oba rodiče jsou hrdí a plno jejich kamarádů, nebo spolupracovníků mi fandí. Rodiče mě podporují, abych jel dál, makal na sobě, zlepšuji se a dělám jim radost.

Vybavíte si, jak reagovala, když zjistila, že MMA a vůbec bojové sporty děláte?

Mamka i taťka byli skeptičtí, říkali, ať se raději věnuji studiu, ale já nebyl studijní typ. Navíc jsem jim celou dobu říkal, že se MMA budu živit, že tohle je cesta a jednou to bude strašně známé, na co budou lidi chodit. Nevěřili mi, stejně jako všichni ostatní, kteří se mi smáli. Já měl ale pravdu. Byla to naivní dětská motivace. Něco, jako když si jako malý řeknete, že budete astronaut. Tehdy v Česku o tom nikdo nic nevěděl. A podívejte, kde jsme dneska.

Oktagon 37, 3. prosince 2022 v Ostravě.
Šílený KO Oktagon v Ostravě! Král Kozma padl, šampionem Brito. Slaví Baba Jaga

Jak jste mamince vymlouval fakt, že jste po zápase a evidentně dobitý?

Já myslím, že tam zafungovaly mateřské pudy a nebyla s tím srozuměná. Hlavně v devatenácti, když jsem bránil titul a prohrál, tak mě s taťkou vezli domů z nádraží a já byl úplně domlácený. To se tehdy mamka až rozbrečela.

Rok 2022 byl ale pro vás těžký, jelikož po loňském vítězství nad Simonem přišly peripetie s kolenem, že?

Byla to dlouhá cesta. Začalo to ještě pár týdnů před dubnovou Ostravou, kdy jsem si zranil koleno. Relativně rychle jsem se dal dohromady, ale koleno se nezlepšovalo, tak jsem musel na operaci, která byla komplikovaná. Chytil jsem teploty a srazila se mi tam krev, takže jsem byl hned za dva týdny na další operaci a to bylo tělo extrémní šok. Nebylo mi do smíchu. A nelepšilo se to, takže jsem nevěděl, co se mnou bude.

Hrozil i další zákrok.

Ano, těžké období, které mě svazovalo, protože jsem si prošel opravdu peklem. A to jsem měl už za sebou těžší operace, třeba přetržený křížového vazu. Tam to šlo však lépe, než kdo čekal. Tady jsem si myslel, že za pár dní budu v pohodě. Nebyl. Vrátil jsem se do tréninku, chtěl jsem být teď v prosinci v Ostravě, ale při konzultacích s trenérem jsem na to nebyl připravený. Kolenu jsem nevěřil, neměl jsem formu, pochyboval jsem o sobě, bral jsem dva týdny antibiotika ještě dva měsíce před turnajem. Vše bylo těžké, pomalé, nic nešlo podle plánu, mnoho negativních emocí, málo času na přípravu, ale nezlomilo mě to. Postupně jsem vše překonal a teď si myslím, že jsem z toho vyšel silnější. Vyplatila se mi dlouhodobá práce s hlavou, že jsem silný uvnitř. Od toho jsem se odrazil. Prostě vím, že to ve mně je.

Vítkovice - Karlovy Vary (23. kolo extraligy, 27. 11. 2022)
KVÍZ: Výzva pro hokejové fanoušky! Poznáte bývalé hráče Vítkovic na fotkách?

Kdyby turnaj nebyl v Ostravě, šel byste do toho zápasu?

Zápasit bych chtěl tak i tak, protože jsem letos chtěl po té pauze jeden zápas stihnout, ale Ostrava byla hnací motor. Pomohlo mi to dát se dohromady, uzdravit se, a přesvědčit, že to půjde. Kdyby ten zápas nebyl, rehabilitace by byla delší. Šel jsem do nejistoty a řekl jsem si: Všechno, nebo nic. Ukázalo se, že to bylo správné, i když ještě pět týdnů před turnajem byly pohybnosti. Lepší to bylo až v posledních čtrnácti dnech, kdy jsem si věřil víc.

Jak blízko, nebo daleko byl konec kariéry?

To jsem si nepřipouštěl. Pár doktorů mi řeklo, že to vypadá bledě, ale mě už tolikrát odsoudili k tomu, že skončím, a nikdy se tak nestalo. Ani nestane. Vždycky jsem si vzpomněl na Petra Knížete, který kulhá v sedmačtyřiceti na jednu nohu, a zápasí. Vybavil jsem si Petra Yana, kterého tři dny před zápasem s Aldem kousla medúza, měl čtyřicítky horečky, stejně vyhrál. Nebo Kamaru Usman, který má obě kolena na… Však více na co. A dál zápasí, ještě nedávno byl šampion. Několikrát titul obhájil. A mohl bych zmínit další případy, kdy si zápasník prošel peklem. A já tu brečím kvůli nějaké artróze a operaci? Od nich jsem se odrazil. Ale celkově si nemyslím, že by to bylo tak strašně, abych končil.

Přijde maminka i příště?

Abych řekl pravdu, tak o tom jsme se nebavili, ale doufám, že v březnu v Ostravě, kde věřím, že budu zase zápasit, opět přijde. Myslím si, že to tak bude.