/ROZHOVOR/ Dělala, co mohla, předvedla řadu vynikajících zákroků, ale ani její skvělý výkon na vysněné domácí finále florbalového Poháru mistrů nestačil. Brankářka Vítkovic Nikola Příleská byla bezprostředně po zápase zklamaná, ale cenila si, že Ostravanky sehrály se švédským favoritem vyrovnanou partii.

„Bohužel ve třetí třetině Švédky potvrdily, proč jsou nejlepší na světě. Trpělivě si na to počkaly, my jsme udělaly pár chyb a ony jich dokázaly využít. Teď je to zklamání, ale postupem času možná doceníme, že jsme zápas zvládly velmi dobře,“ řekla Příleská.

Přitom jste měly skvělý vstup, vedly jste 2:0. Co se vám v té chvíli honilo hlavou?
Mně, upřímně, vůbec nic. Z mistrovství světa vím, že jakýkoliv náskok vůbec nic neznamená, snažila jsem se soustředit sama na sebe a nedívala jsem se, jaký je stav. Soustředila jsem se na svůj výkon, na každou další minutu. Nepřeceňovala jsem stav 2:0, věděla jsem, že to ještě nic neznamená.

Říkáte, že Švédky byly trpělivé, co bylo klíčové v poslední části?
Těžko říct, možná nám trošičku docházely síly. Přece jenom osobní souboje a to, abychom je udržely na mantinelech, neprohrávaly souboje jedna na jednu, nás stálo hodně energie. A taky jejich zkušenost. Ze Švédska jsou zvyklé na takové zápasy, hrají je běžně. My bohužel si je zahrajeme jen na Champions Cupu, možná v Superfinále. A v zápasech s top trojkou naší ligy. Jinak nás nic dalšího nepřipraví.

Měla jste tam několik skvělých zákroků, ale nepomohlo to…
Upřímně byla bych ráda, kdybych neměla žádné zákroky, a vyhrály bychom. Takhle to nic neznamená a zítra hrajeme o třetí místo. Na zákroky se tu nehraje.

Zlomily vás ty dvě branky během osmi vteřin ve třetí třetině?
V hlavách možná na chvilku jo, ale od toho máme na střídačce trenéry, aby nás uklidnili a dostali do toho módu, že pořád zbývalo dost času. Možná na začátku nás to nalomilo, ale podívaly jsme se na tabuli a viděly, že do konce ještě je dost času, takže jsme se s tím snažily něco udělat.

Třetí gól byl asi dost smolný, že? Chytila jste nájezd, míček vám ale zůstal u nohy a Švédka ho dorazila.
Bohužel jsem nevěděla, kde je. Myslela jsem si, že ho mám mezi nohami, ale nestihla jsem zareagovat dřív, než švédská hráčka. Ta se zorientovala rychle a než jsme reagovaly my, tak už byl míček v bráně. Tady to asi bylo o štěstí.

Domácí publikum vás hnalo, splnilo to vaše představy?
Určitě, já myslím, že dokonce i překonalo. Už při úvodním nástupu tady byl obrovský hluk, takže divákům děkujeme, pomáhalo nám to. Snad nás podpoří i zítra, i když nehrajeme finále.