Existuje spousta střeleckých disciplín a kategorií, čemu se věnujete vy?

Jedná se o praktickou střelbu podle pravidel Mezinárodního svazu praktické střelby (IPSC). Je to rozvíjející se sportovní disciplína, ve které jsou střelci na závodech postaveni do několika situací, jež by mohly nastat i v reálném životě. Tyto situace pak musí co nejrychleji a samozřejmě co nejpřesněji odstřílet. Zároveň je kladen důraz na maximální bezpečnost celé akce.

MINIVIZITKAROBIN ŠEBO
Bydliště: Ostrava-Nová Bělá
Věk: 25 let
Dvojnásobný mistr České republiky v praktické střelbě

Co je na IPSC jedinečné?

Originalita spočívá v tom, že každý závod je jiný, každá situace je jiná. Jednotlivé stage vždy staví pořadatel, který má v podstatě volnou ruku. Se situacemi se střelci seznámí předem jen na nákresech, pak až na místě. Na žádný závod se tak v podstatě nemůžete připravit, tohle nejde natrénovat. Když zahájíte akci, musíte dohromady skloubit rychlost, sílu a přesnost.

A jak jste se k takovému koníčku dostal?

Začal jsem v šestnácti letech. Přivedl mě k tomu můj bratr, který si udělal zbrojní průkaz. Rok jsem dělal jen mířenou střelbu, pak jsem potkal, dnes již zesnulého střelce, Jardu Špačka a ten mě přivedl k praktickému střílení. Do roku 2011 jsem střílel divizi open, tato kategorie povoluje zbraně s jakýmikoli úpravami. V roce 2012 jsem přešel do kategorie production, ve které se musí používat zbraně bez úprav. A tam je teď největší konkurence.

Na závodech v Kanadě v divizi Open Robin Šebo obsadil 2. místo.Co považujete za největší úspěch ve své kariéře?

Mým nejlepším výsledkem je asi čtvrté místo na mistrovství Evropy, které se konalo vloni v Portugalsku. Spokojený jsem s ním ale nebyl, jelikož se mi tam vůbec nedařilo. Mezi další úspěchy určitě patří první místo na mistrovství Severní a Jižní Ameriky a pak druhá příčka na mistrovství Asie. No a málem bych zapomněl na Mistrovství republiky 2012 a 2013, která jsem vyhrál. Letos se mistrovství republiky bohužel nekonalo.

A v této sezoně?

Tento rok úspěch ještě nepřišel. Sice jsem byl několikrát na závodech druhý, ale zatím se mi vůbec nedaří a provází mě hodně smůly. Teď ale hodně trénuji, tak snad ten největší úspěch ještě přijde. Mohl by mě potkat třeba na mistrovství světa, které mě čeká letos v říjnu na Floridě.

Jak vidíte své naděje tam?

To se odhaduje těžko. Zúčastním se jej poprvé a potkám se tam s americkými soupeři, proti kterým jsem nikdy nestřílel. Samozřejmě bych chtěl dopadnout co nejlépe. Přál bych si dostat se do první desítky, a úplně nejlépe do první pětky. Uvidíme…

Když vás tak poslouchám, musel jsteuž vidět velký kus světa…

To ano. Navštívil jsem Nový Zéland, Rusko, Paraguay, Kanadu i Asii, jen Afriku jsem minul. Byl jsem opravdu skoro všude, ale dá se říct, že jsem téměř nic neviděl. Soustředím se vždy na závody, a tak na cestování není čas. Jen zřídka dorazíme dříve, abychom stihli nějaký malý výlet.

Jste tedy úspěšný nejen na české scéně, ale i na té světové. Plánujete se střelbou živit?

Rád bych. Bohužel mám obavy, že to u nás nejde. Nemáme tady na to takové předpoklady, takovou úroveň. Nepřejí tomu dokonce ani podmínky v zahraničí, praktickou střelbou se živí možná dva lidi na světě. Rád bych ale dělal něco kolem zbraní. Je to obor, který je mi nejblíže, nejvíce mu rozumím a nejvíce jej umím.

Neexistují trenéři?

Těch je velmi málo, většinou to jsou zkušení střelci. V tomto sportu to nefunguje jako například v tenise nebo ve fotbale. Tréninky jsou v drtivé většině zcela individuální, bez trenéra. Já jsem se také musel téměř vše naučit sám. Jen přijdete na střelnici a zkoušíte. Postavíte si své situace, trénujete střelbu z místa nebo to, co nešlo v minulém závodě. To všechno jsou důvody, proč se tím živit nedá a proč možná, i když bych velmi nerad, bude muset střelba jednoho dne ustoupit zaměstnání.

A chtěl už jste někdy odsunout pistoli na druhou kolej?

Ještě se asi nestalo, že bych s tím chtěl úplně seknout. Občas máte ponorku z některých lidí. Pak přichází těžké chvíle, když se vám nedaří.

Takže je třeba nejen přesnost a rychlost, ale i štěstí?

Potřebujete hodně štěstí! Bez něj by to nešlo, nebo alespoň nešlo tak, abyste se dostali na první příčky. Stačí třeba jedna špatná střela, a ta vám zkazí celý závod. V takových okamžicích to člověka přestane bavit a občas přijde i depka.

Jaký je recept na takové chvíle?

Vždy si dám tak dva až tři dny pauzu a pak se ve mně zase probudí chuť trénovat.

Markéta Jarmarová