Dlouhá léta nebyl v českém šachu nikdo, kdo by se alespoň přiblížil k poražení Davida Navary. Až do letošního roku. Na festivalu Ostravský koník našel na českou jedničku recept Jiří Štoček a favorit měl co dělat, aby získal další republikový primát. „Prohrávám celkem dost, ale obvykle ne na přeborech republiky, takže jsem z toho nebyl zrovna nadšený," přiznal David Navara.

Evidentně jste si oddechl, že těžký a dlouhý devítidenní maraton máte úspěšně za sebou. Je to tak?

Ono by to nebylo tak těžké, kdyby se mi v tom turnaji dařilo lépe. Zdaleka to nebylo takové jako v minulých letech, byť nikdy vám nikdo nic nedá zadarmo. Proto se na každou partii připravuji třeba čtyři hodiny a to potom na člověka dolehne trochu únava, protože nad šachy stráví denně třeba sedm osm hodin. Tentokrát to bylo i psychicky náročné, protože od čtvrtého kola jsem byl pod tlakem.

Tohle byla vaše první prohra. Jak to na vás působilo? Bylo těžké tuto situaci ustát?

Když jsem měl po třech kolech tři body, tušil jsem, že by další čtyři body ze šesti měly stačit na dělené první místo s lepším pomocným hodnocením. Jakmile jsem ale prohrál, potřeboval jsem ještě o půl bodu víc, abych výborně hrajícího velmistra Štočka přeskočil, to znamená čtyři a půl bodu z pěti. A to je hodně těžký úkol i pro mě.

Nakonec jste to zvládl.

Ano, místy jsem sice musel riskovat, ale povedlo se.

Řekl jste, že jste byl od čtvrtého kola pod tlakem. Očekávání jsou od vás vždy vysoká.

Já na to mám svůj názor. Vím, že jsem velký favorit, ale také vím, co to je otevřený turnaj. Nemáte o soupeřích tak velký přehled. Očekával jsem, že pokud bych uhrál sedm bodů a mírně bych ztratil rating, tak by to nemuselo na vítězství stačit, protože vždy se v turnaji najde někdo, kdo hraje lépe než obvykle a může mě přeskočit. Z toho důvodu není jednoduché takové turnaje vyhrávat.

Co říkáte na koncept Ostravského koníka, který není jen kláním o nejlepšího šachistu u nás, ale jde o festival, v rámci něhož se koná i propagace šachů, výstavy a přednášky a podobně?

Musím říct, že jde o velmi dobře zorganizovaný turnaj. A právě tím, že jde často také o mistrovství republiky, je Ostravský koník specifický. Nejsou tady pak zahraniční hráči jako třeba v Pardubicích. A navíc, jak jsem řekl, je to otevřený turnaj a nikdy nevíte, na koho narazíte. Je ale vidět, že tady všechno funguje a to je dobře.

Kromě toho, že jste hrál, jste v přísálí s Lukášem Klímou návštěvníkům okomentoval a přiblížil některé partie. Jak se vám tohle zamlouvalo?

Ano, jednou jsem si to zkusil, byl jsem tam analyzovat partie se soupeři a věřím, že si diváci v tom našli to své. Dokonce se i zapojili. Nicméně se mi to ale z mé strany zdálo nesrozumitelné, což však bylo tím, že jsem nemohl hýbat figurkami, jak jsem zvyklý. Jsem rád, že to komentování tady probíhá, i když jako hráči mi to upřímně řečeno moc nevyhovuje.

Z jakého důvodu?

Když jsem chodil na toaletu, musel jsem si zacpávat uši, abych z toho náhodou něco neslyšel. (smích)

Co vás čeká nyní?

Mám před sebou polovinu francouzské ligy, pak také mistrovství Evropy a na konci května také zápas s velmistrem Ivančukem, na který se samozřejmě těším.