O hodinu později sice rekord mítinku Polky Gražyny Rabsztynové, který má hodnotu 12,65 sekundy, o dvě setiny nepřekonala, přesto si vysloužila uznalý potlesk ostravské atletické arény. „Na to, že to byl můj první letošní závod, výsledný čas není špatný. Řekla bych, že prostě teď sedí a odpovídá tomu, co mi ukazovaly tréninkové testy," řekla Sally Pearsonová v cíli.

V Ostravě se úřadující mistryně světa z Tegu 2011 představila poprvé. „Ale já k vám už chtěla přijet několikrát, jen jsme to doposud nikdy nedokázali sladit. Před letošní sezonou jsem byla pevně rozhodnuta, že už konečně do Ostravy přijedu a pokusím se předvést výkon na hranici světového rekordu, jen jsem se bohužel zranila, takže tady to byl vůbec první letní závod," poznamenala spokojená vítězka překážkového sprintu.

Ta zranění letos měla už dvě a pokaždé šlo o trhlinu ve svalu. „Poprvé se mi to stalo už v únoru při tréninku. A řeknu vám, že mě to docela překvapilo. Natrhla jsem si zadní stehenní sval v průběhu sprinterské přípravy. A to druhé přišlo před začátkem evropské sezony. Stalo se mi v podstatě totéž během nominační štafety na mistrovství světa, kterou jsme běžely na Srí Lance. V tu chvíli jsem si ale už myslela, že přijdu o celou sezonu, ovšem naštěstí ta trhlinka nebyla velká," vydechla.

Skvělou podívanou servírovala Zlatá tretra Ostrava i ve svém dvaapadesátém pokračování. Světový rekord sice nepadl žádný, ale přesto se bezmála patnáct tisíc diváků dočkalo řady vynikajících výkonů.

Do Ostravy se těšila prý i kvůli tomu, že tady před čtyřmi lety Kubánec Dayron Robles na mužské stodesítce přes překážky překonal světový rekord. „Tohle je totiž kromě jiného důkaz, že tady máte rychlou dráhu. A navíc jsem Zlatou tretru původně brala jako první hlavní vrchol sezony, jenže to nakonec bylo trochu jinak," pokrčila australská překážkářka rameny.

Sally Pearsonová se narodila v Sydney, kde se před třinácti lety sešli sportovci na dvacátých sedmých letních olympijských hrách. „Já sama ale nijak zvlášť ty hry neprožívala, byla jsem tehdy ještě dítě. Měla jsem třináct a moc velký pojem jsem o tom neměla," pousmála se sympatická atletka, která momentálně žije v Gold Coastu.

O olympijské vítězce z loňského Londýna se už dlouho povídá, že by měla být tou ženou, která zlomí pětadvacet let starý světový rekord Jordanky Donkovové (12,21). Jenže teď se před ní dostala Američanka Brianna Rollinsová, která před pár dny zaběhla „její" trať za 12,26 sekundy, tedy o dvě setiny rychleji než ona sama.

„Brianna je mladá, rychlá a zlepšuje se. Ale tohle je vlastně fajn, navíc i z toho pohledu, že se dlouho říkalo, že ani naše generace nemá na to, aby se přiblížila top časům. Teď už je jasné, že časy Jordanky Donkovové (12,21), Ginky Zagorčevové (12,25) či Ludmily Enquistové (12,26) nemusejí být nepřekonatelné. A tak uvidíme, která z nás jako světový rekord nakonec překoná," znovu se usmála.

Její častý úsměv však působí trošku plaše. „Mám pocit, že jsem introvert, který se musí soustředit na těch deset překážek. Takže asi docela dobře nejde mě srovnávat se sprintery, kteří ty grimasy dělají na požádání. Ale na druhé straně je dobře, že i takoví komedianti mezi námi jsou, atletika je aspoň i v téhle oblasti pestrobarevná," dodala naoko vážným tónem.