Na první Evropské hry do Baku původně jet neměli, pro turnaj plážových volejbalistů byli Přemysl Kubala a Jan Hadrava v pozici náhradníků. Šťastným řízením osudu si však český pár nakonec na ázerbájdžánském písku zahrál a v neděli na něm vybojoval bronz.

„V roce 2006 jsem ještě s Michalem Palinkem obsadil třetí místo v turnaji evropského okruhu, ale medaile z Baku se s tím zdaleka nedá srovnat, je to o hodně vyšší úroveň, evropská olympiáda," radoval se 41letý Přemysl Kubala z prvního velkého kovu z pláže.

Rodák z Frýdku-Místku toho ve své kariéře už dokázal hodně. Roky patřil k oporám české reprezentace v hale má bronz z mistrovství světa juniorů 1993, pomohl ke dvěma čtvrtým místům na evropských šampionátech seniorů a ve Světové lize, dvakrát startoval na mistrovství světa, pod vysokou sítí se stal mistrem Česka, Slovenska i Rakouska, vloni byl uveden do síně slávy českého volejbalu.

V beachi získal pět domácích titulů, s partnery Michalem Palinkem a Petrem Benešem hrál třikrát na mistrovství světa i Evropy a reprezentoval na olympijských hrách v Londýně 2012, kde skončil sedmnáctý. Vloni se dal blokař na písku dohromady s o sedmnáct let mladším univerzálem Janem Hadravou.

Co se změnilo, že jste v Baku nakonec mohli startovat?

Ve stejném termínu se hrál Grand Slam v Americe, takže některé páry si to rozmyslely a jely tam. My jsme tak do Baku postoupili z 28. místa z dvaatřiceti párů.

V Ázerbájdžánu vás trápily zdravotní potíže a vypadalo to, že z turnaje budete muset odstoupit.

Podmínky tam byly brutální, strašné vedro, ze kterého jsem chytil úžeh, a pak z jídla dostal ještě střevní potíže. Měl jsem velké problémy, nevěděl jsem, jestli do zápasů nastoupím, hráli jsme na doraz. Nakonec jsem to nějak „kousnul", a o to je pro mě medaile cennější, víc si ji vážím.

Bronzem z Evropských her jste si po londýnské olympiádě splnil další ze svých snů. Budete v kariéře pokračovat?

Říkám, že teď už můžu s klidným svědomím odejít do volejbalového důchodu, protože v „šestkách" i v beachi mám vše splněno (smích).

Takže se do něj opravdu chystáte, nebo máte další plány?

Rio de Janeiro je Mekka beache. S Michalem Palinkem jsem tam v roce 1997 hrál jeden turnaj, který byl deset dní po skončení jejich karnevalu, a atmosféra byla fantastická. Po téměř dvaceti letech zažít comeback by byla paráda. O to se teď budeme pokoušet.

Na olympiádě příští rok v Riu ale chtějí hrát všichni. Jaká je šance se tam probojovat?

Nemyslím, že by byla z říše pohádek. Ve Světové sérii po loňsku, kdy jsem se zranil, jsme se v žebříčku bodově propadli a moc šancí nemáme. Druhá cesta do Ria vede přes Kontinentální pohár v květnu jsme vyhráli turnaj v Rakousku a postoupili do finále, které se hraje příští rok, a jeho vítěz se kvalifikuje na olympiádu. Bude se týkat osmi evropských týmů, mezi kterými nebudou ty nejlepší, co už mají účast jistou ze Světové série, navíc kvóta pro Rio jsou dva páry z každé země. Naše šance je velká, naladit formu na jeden turnaj a jakkoli ho vyhrát je jednodušší než podávat výborné výkony dlouhodobě po celou sezonu.

Závěrečný turnaj Kontinentálního poháru je až příští rok. Letos už se nikam nechystáte?

Chceme obhájit titul na mistrovství republiky koncem srpna v Praze a probít se zpátky do okruhu Světové série. Teď čekáme, jestli nám pořadatelé některého z turnajů vzhledem k medaili z Baku neudělí nějakou divokou kartu. Totéž platí i pro mistrovství Evropy začátkem srpna v rakouském Klagenfurtu, kam se bodově asi nedostaneme. Zatím trénujeme v Praze a od 6. července jedeme na turnaj kategorie major ve švýcarském Gstaadu.

Motivaci pro Rio prý nosíte i na svém těle…

Potřebuji nějak nakopnout (smích). To už je dlouho, co jsem se nechal tetovat, bylo to po Londýně. Na rameni mám olympijské kruhy, které jsou zleva spojené, ale zprava vypadají jako nedokreslené. Po Riu je třeba nechám dotáhnout, je to moje velká vnitřní motivace.

I když jste v šestkovém volejbale skončil už před pár lety, jméno Kubala z něj nezmizelo.

Můj čtrnáctiletý syn Jakub hraje volejbal už dlouho za SŠK Beskydy ve Frýdku-Místku a letos se probojovali na mistrovství republiky žáků. Doufám, že půjde v mých stopách, už měří 183 centimetrů. Příští rok si s ním ťuknu nějaký turnaj v beachi on už ho v patnácti bude smět hrát a já snad ještě budu moct (smích).