A šestatřicetiletý muž má na tom značný podíl. „Tím začalo mé šťastné období, jen chvíli nato jsem se dal dohromady se svou manželkou. Jaro 2014 má pro mě velkou symboliku,“ řekl v rozhovoru pro Deník Tomáš Krásný.

V pondělí 1. dubna vyšel na klubovém webu rozhovor s vámi, kde jste oznámil kandidaturu na prezidenta celé České florbalové unie a změny. Řada lidí asi pochopila, že šlo o vtip, že?
Myslím si, že s apríly to docela umíme. Pamatuju si, že loni nám dokonce ohledně stěhování se do Ostravar Arény volala i Česká televize, jestli bychom neudělali rozhovor. (úsměv)

Takže se vtípek povedl…
Snad jo. On byl tak napsán, že lidem nemusel přijít divný, jelikož byl text částečně kritický k poměrům v českém florbale. O mně je známo, že se nebojím pojmenovat věci pravými jmény a říct, co si myslím. Můžu ale potvrdit, že nic takového se nechystá. Sice brzy bude valná hromada, ale já se jako předseda florbalového hnutí nevidím.

Umíte si představit, že byste vedl florbalovou unii?
Ne, neumím. Jsem advokát, má práce je tady, je náročná a to, co dělám pro klub, dělám od srdce. Ani necítím potřebu pomáhat celému florbalu. Pokud bych tam šel, musel bych to brát jako nějaký byznys, ale ten mám tady v Ostravě. Celkově to vše souvisí s časem, který bych musel někde ukrojit. Den má 24 hodin a nehodlám patnáct z nich obětovat florbalu. To nejde. Dělám v advokacii, která mě baví i živí, mám rodinu, a dokud to půjde, budu dál pomáhat Vítkovicím, ale do svazových struktur se neženu. Navíc je to v Praze. Ledaže by udělali pobočku v Ostravě. (usmívá se)

Kolik času denně nebo týdně věnujete florbalu?
To se špatně hodnotí, takhle se ta práce odvodit nedá. Je to náročné, ale mám výhodu, že nemám pevnou pracovní dobu. Statistiky si nevedu, ale s klidným svědomím můžu říct, že kdybych na to někoho zaměstnával, tak je to otázka půl úvazku.

A kdybyste skončil, mělo by to dopad na Vítkovice?
Myslím si, že klub není na mně postavený, ale vnitřně nevidím nikoho, kdo by byl ochoten jít s kůží na trh. Zní hezky být prezident klubu, ale jde o zodpovědnost. Po stránce sportovní i fungování klubu. Není to jednoduché, a proto se do toho nikdo nehrne. Mnohdy to ostatně obnáší dělat nepříjemná rozhodnutí, i když já se vždy snažím dohodnout. Nicméně kdybych teď skončil, jako že mi funkční období v červnu uplyne, tak by to nebylo s čistým svědomím, dokud bych neviděl, že je klub v dobrých rukou.

Takže hodláte pokračovat…
Tohle bych v tuto chvíli nechal otevřené, ale určitě budu rád v klubu na jakékoliv pozici. S největší pravděpodobností se budu ucházet opět o post prezidenta.

Kde po množství úspěchů ještě hledáte chuť do další florbalové práce?
Zajímavá otázka, sám jsem se jí nezabýval. Nevím, jestli funkcionařina je zrovna s tímto spojena. Nedělám to proto, že se vyhrává. Navíc my vítězství nebereme jako samozřejmost. Někdy musíte prohrát, abyste pak zase vyhrál. Klub mám rád, pozice mě baví, cítím se v ní dobře a chtěl bych, aby se udržela kvalita. Samozřejmě je to únavné, protože je to o zodpovědnosti, neustále pleteme na sebe bič, zároveň musíte řešit podobné potíže jako v létě s družstvem žen. Je na nás tlak vnitřní i venkovní. Každý považuje za automatické, že Vítkovice zase budou mít oba týmy v Superfinále. Mě ale žene to, abych měl jistotu, že klub bude fungovat. Chci být toho garantem.

Jsou vám platné zkušenosti z advokacie?
Určitě. Dokážu být nekompromisní, ale i vím, že někdy je lepší horší dohoda než dobré rozhodnutí jednotlivce. Pokud to jde, chci se dohodnout, ale ne za každou cenu a jsem schopný to tvrdě dohrát do konce. Ať už jde o jednání s Unií, když máme pocit, že naše práva jsou pošlapávána, nebo i co se týká přestupů či jednání se zaměstnanci, trenéry a hráči. Na prvním místě jsou zájmy klubu.

Jaký jste šéf?
Myslím si, že demokratický. Historicky jsou Vítkovice postaveny na demokratickém rozhodování, není to spojeno s jedním člověkem, byť jsem možná nejvíc vidět, ale ve správní radě je nás pět. Ke spoustě zásadních rozhodnutí přizvu i kontrolní komisi. Mnohdy rozhodnu já, ale kolikrát jsem se kolegy nechal přesvědčit tím, že můj názor nebyl většinový, respektoval to a přizpůsobil se.

Před rokem se Superfinále poprvé přesunulo z Prahy do Ostravy, byli jste doma. Utkvělo vám něco v paměti?
Myslím si, že největší příběh je to, že muži při power-play dvěma góly v posledních dvou minutách vyrovnali ztracený zápas, jedině škoda, že pohádka nebyla dopsána do konce a v prodloužení jsme bohužel dostali gól. Jinak nechci být jízlivý, možná to bude znít arogantně, ale všichni jsme už v Superfinále byli několikrát. Od roku 2012 jsme jen jednou neměli žádné zastoupení, teď je to počtvrté, kdy tam máme oba, a už mi to splývá a nepřijde mi to ničím výjimečné.

Vítkovice byly vůči Superfinále kritické. Platí to stále?
Popravdě my jsme od začátku jako jediný oddíl stále proti. Upozorňovali jsme na negativa, vadil nám sportovní aspekt, kdy o výsledku sezony rozhoduje jeden zápas, v němž se může stát cokoliv. Není to už tolik o sportu. Už jsme k tomu ale řekli hodně a nerad bych se k tomu vracel. Náš názor na Superfinále se nemění a rádi bychom, kdyby se vrátila série.

Ale asi to pomohlo v propagaci florbalu, co myslíte?
Popravdě nevím. Nikdy jsem neviděl žádnou objektivní studii. Já si myslím, že daleko smysluplnější by bylo marketingově zainvestovat do finálové série a udělat vše pro to, aby na zápasy přišlo tři, čtyři nebo pět tisíc lidí. Pamatuju si, že ve finálové sérii 2009 s Tatranem přišla do Poruby plná hala. Dnes jsme o deset let dál. Původní záměr Superfinále byl možná vykresle v krásných barvách, ale nejsem si jistý, jestli se naplnil. Myslím si, že florbal si zaslouží kvalitní a vypjatou finálovou sérii. Bez ohledu na to, kolik lidí přijde. Výhrad k Unii ale máme víc, jen je nechci ventilovat do médií. Co ale říct můžu, tak bych si přál, aby Unie nás kluby brala více jako partnery. Místo toho je mnohdy autoritativní, než aby se o věcech jednalo, tak se přikazují.

Situace jako ve Švédsku, kdy kluby revoltují proti svazu, se ale nechystá?
(usměje se) Oficiálně můžu říct, že nemám jedinou informaci o tom, že by se v Česku k něčemu takovému schylovalo. Nicméně myšlenka samostatné ligy je mi blízká. Tvrdím, že produkt nejvyšší soutěže dělají primárně kluby. Pevně věřím, že si to všichni uvědomují.