SERIÁL DENÍKU: Ostrava se raduje z titulů ve florbale a volejbale

V loňském roce to byly například házenkářky DHC Sokol Poruba, které vybojovaly mistrovský titul, letos nám ostravské týmy připravily dokonce dvojnásobnou radost.

Florbalový klub WOOW Vítkovice zvítězil popáté v historii v české extralize a k tomu vítkovické ženy skončily stříbrné, volejbalisté VK Ostrava zanedlouho nato zaskočili laiky i odborníky a přehráli ve finále nejvyšší soutěže vysoce favorizované České Budějovice.

Sportovní Ostrava se má čím pyšnit.

Atraktivní finále na jeden zápas uhrály Vítkovice doslova silou vůle

close zoom_in Florbalisté 1. SC WOOW Vítkovice byli v posledních šesti letech pokaždé minimálně v semifinále domácí soutěže, získali třikrát stříbro a jednou bronz, ale na titul museli počkat čtyři roky.

Českému florbalu kraloval až do letošního jara Tatran Střešovice, nyní se to však změnilo. Vítkovičtí zvítězili v dramatickém pražském superfinále nad Chodovem 4:3 a mohly propuknout oslavy šampionů.

Související články najdete také zde: FLORBALOVÉ SUPERFINÁLE 2013

Stejně jako při zisku zlatých medailí v roce 2009 byl na trenérské lavičce Radomír Mrázek. „V týmu zůstalo už snad jen pět hráčů, o vítězství nerozhodoval jen jeden zápas, jako teď, první titul byl prostě první. Ten letošní byl o to cennější, že náš kádr byl zdravotně hodně zdecimovaný, kluci prokázali ohromnou vůli a do utkání vložili poslední zbytky energie," uvedl Radomír Mrázek.

Za zlomový moment v cestě za prvenstvím považuje Mrázek druhý domácí semifinálový zápas s Mladou Boleslaví. Po porážce na jejím hřišti prohrávaly Vítkovice dvě minuty před koncem o branku. Při hře v šesti proti pěti se jim podařilo vyrovnat, v prodloužení vyhrát, celou sérii pak dovést do vítězného konce a nakonec se radovat i z finálového úspěchu.

Jedním z klíčových vítkovických hráčů byl Petr Kološ. „Konečně jsme to uhráli. Střetnutí bylo podobné jako loňské finále se Střešovicemi. To ale Tatran vyrovnal čtyři minuty před koncem řádné hrací doby a nakonec zvítězil brankou ve třetí minutě prodloužení. Teď jsme hráli skvěle a vyšlo to. Když o všem rozhoduje jeden zápas, štěstí, je to hodně těžké. Ale zvládli jsme to. Třeba i proto, že jsme zkušenější mančaft a že jsme měli v bráně Romana Ciompu. Zabere půlku brány od poloviny dolů a míček se tam nedostane."

Jen málokdo jiný než zkušený devětadvacetiletý vítkovický brankář by vydržel obrovskou tíhu, když na něj jako na jednoho z hrdinů utkání po konečném hvizdu radostí naskákal celý tým.

I pro něj to byl už druhý mistrovský titul. „Silnější to bylo asi před čtyřmi lety, to jsme slavili doma. Dnes jsem to měl náročnější spíše na psychiku, ale určitě jsem se nenudil. Moc nám pomohli fanoušci, byli vlastně skvělí celou sezonu a to, že přijeli v takovém počtu i do Prahy, to byla paráda. Něco nepopsatelného. V takové atmosféře se chytá výborně. I proto bych minimálně dva tři roky ještě rád pokračoval, jen uvidím, co mi na to řekne trenér a tým. S těmi kluky jsem hrozně rád a být s nimi i dál je pro mě samo o sobě velká motivace."

Volejbalový titul získala skvělá parta

Zanedlouho po florbalovém zlatu Vítkovic se mohli ostravští sportovní fanoušci radovat znovu. Nejlepším českým volejbalovým týmem se stali hráči VK Ostrava. Zatímco florbalisté patřili mezi favority, zisk titulu pod vysokou sítí je pro Ostravu po sedmi letech naprostá senzace.

close zoom_in Celku trenéra Zdeňka Šmejkala se podařilo vyvolat v Ostravě v posledních týdnech doslova volejbalovou mánii. Hala Sarezy v Hrušovské ulici byla na každý zápas play-off zaplněná do posledního místa a fantastičtí fanoušci hnali svůj celek pokaždé za vítězstvím.

Ostravští nevstupovali do sezony s přehnanými ambicemi a už postup do finále přes vítěze základní části z Liberce byl obrovské překvapení.

A v boji o zlato jim pak stál v cestě největší favorit soutěže České Budějovice se sestavou nabitou reprezentanty. První mečbol série Ostravané neproměnili na jihu Čech, a tak se finále za stavu 3:2 stěhovalo zpět do Ostravy. Zde mohlo nakonec patnáct stovek fanoušků po pětisetové bitvě jásat Ostrava je mistrem!

Nejlepším hráčem play-off byl slovenský univerzál v dresu vítkovického mužstva Peter Michalovič. A měl i největší zásluhu na zisku mistrovského titulu. Z Ostravy odchází do zahraničního angažmá, ale na zdejší čtyřleté působení bude vzpomínat jen v dobrém. „Získali jsme dvakrát český a československý pohár, bylo tady výborné prostředí, lidé v klubu pracovali v rámci finančních možností, které nebyly zdaleka takové jako v Českých Budějovicích nebo Liberci. Že jsem nakonec poslední sezonu v Ostravě zůstal, se ukázalo skvělé. Měli jsme správně načasovanou formu i hodně natrénováno, ve finále jsme chtěli více než naši soupeři. V Ostravě jsem hrál kvalitní zápasy, naučil jsem se zodpovědnosti za tým, být tahounem, načerpal jsem psychickou odolnost. Nyní mě čeká zahraniční angažmá, preferuji italskou sérii A1. Je to nejkvalitnější soutěž na světě," uvedl Michalovič.

Obrovský podíl na třetím ligovém prvenství v historii klubu má i trenér Zdeněk Šmejkal. Sestavil kolem lídra Michaloviče partu, která táhla za jeden provaz, nehleděla kolem sebe a věřila v to, co umí a co má natrénováno.

Související články najdete také zde: Volejbalisté Ostravy po sedmi letech slaví titul!

Tvrdý a nekompromisní kouč, který má už ve své sbírce titul s Kladnem, na Ostravu a nejen tu volejbalovou nedá dopustit. „Překvapili mě zdejší lidé nejen svou srdečností i tím, jak umějí říkat i nepříjemné věci. Byl jsem nadšen ostravským publikem, které sehrálo v cestě za titulem zásadní roli v celém play-off. Pokud budu počítat do sestavy i libera, tak to byl bez nadsázky náš osmý hráč. Před sezonou jsme se museli rozloučit s některými oporami, ale ukázalo se, že to není rozhodující měřítko. Důležité je, jestli se hráči podvolí cíli. Kluci jasně věděli, čeho chtějí dosáhnout, a necouvli ani o píď. Každý hráč měl v týmu svou roli, každý se s ní ztotožnil a jeden bez druhého by nemohl být."