Patří mezi pět nejproduktivnější florbalistek letošní extraligy. Je stabilní členkou české reprezentace, která za pár dnů pojede na Slovensko na kvalifikační turnaj bojovat o postup na mistrovství světa. Má mistrovský titul. Ale Hana Sládečková, dvaadvacetiletá útočnice 1. SC Vítkovice Oxdog, ještě ve sbírce nemá pohárové zlato.

Teď jí k němu chybí pouze jediný krok, navíc o něj bude usilovat v Opavě, ve městě, kde dělala první florbalové krůčky. „Na tohle finále se už moc těším. A doufám, že v hledišti budu mít hodně známých, kteří nám budou fandit, abychom konečně vybojovaly vítězství v domácím poháru," přeje si Hana Sládečková, útočnice elitní vítkovické formace.

Pohárovému finále předcházel první letošní souboj se stále velmi silným Herbadentem Praha, s týmem pohárových soupeřek. A v něm jste nakonec těsně prohrály 3:4 a po dlouhé době jste neodcházely ze hřiště jako ty šťastnější…

Je to škoda, to určitě. Ale třeba jsme takový výsledek potřebovaly, navíc přišel v době, kdy zase až tak moc neřeší. V zápase s Herbadentem jsme udělaly docela dost chyb směrem do obrany.

Zápas jste ale měly rozehrán na výbornou. Po necelých jedenácti minutách jste vedly dvoubrankovým náskokem…

Ale takový úvod se nám povedl i na podzim v Praze. Tam jsme dokonce dvakrát vedly o tři branky. Herbadent je ale silný tým, proti kterému se nevyplácí ani sekunda nekoncentrovanosti. Jejich holky dokážou využít každou chybičku. Navíc jsou na tom fyzicky dobře. Vždyť teď dokázaly držet s námi krok, i když hrály celý zápas v podstatě na dvě pětky.

V závěru, kdy jste naopak o gól prohrávaly, jste si ale vynutily velký tlak…

Jenže jsme vyrovnat nedokázaly. Šance tam byly, dokonce velké, ale bohužel. Ale snad jsme si smůlu vybraly tady v lize. Pevně věřím tomu, že nás tahle porážka nijak nedeprimuje, že se zvedneme a půjdeme sezonou dál. Je jasné, že jsme si touhle porážkou zkomplikovaly cestu v play-off. Asi nás v něm čeká horší cesta, ale třeba ta nám přinese větší zkušenosti.

A není naopak tahle extraligová porážka s Herbadentem, se kterým se už příští úterý střetnete v pohárovém finále, pomoc v tom smyslu, že jste ze sebe setřásly jakýsi psychický balvan dlouhé série zápasů bez porážky?

Možná že to tak bude. Ale upřímně, já sama jsem nic takového na sobě nepociťovala. Je možná dobře, že jsme prohrály v „ne až tak důležitém" zápase. Tímto nezdarem jsme si totiž nijak nepřibouchly dveře do Superfinále, kam letos znovu chceme. Je pravděpodobné, že v semifinále budeme mít těžkého soupeře, ale to jsme měly i loni či před dvěma roky…

Může vám tahle porážka pomoci třeba i v tom finále poháru v Opavě? Přece jen, porazit Herbadent třikrát za sebou, to se už dlouho nikomu nepovedlo…

Už jsem to říkala, nakonec je možná dobře, že jsme teď v lize prohrály. A doufám, že za těch pár dnů si na to v Opavě dáme větší pozor. Rozhodně se budeme v pohárovém finále koncentrovat na celý zápas a uvidíme, co z toho nakonec bude.

Pro vás tohle finále bude mít možná ještě větší náboj. Vracíte se v něm alespoň na několik desítek zápasových minut do města, kde jste florbalově vyrostla…

To víte, že se na to ještě o to víc těším. Přece jen, kdoví, jestli se v Opavě bude v blízké budoucnosti konat podobně velká florbalová akce. Na druhé straně jdu ale i já v podstatě do nového prostředí, protože ve víceúčelové hale jsem ještě nikdy nehrála. Jinak ji ale znám a vím, že je to velká hala. Proto si přeju, aby do ní v úterý přišlo co možná nejvíc lidí a hodně známých.

Takže je to pro vás finále s jedním bonusem navíc?

Ano, rozhodně. A už se na to dlouho těším, takže třeba před nedávným semifinálovým utkáním proti Chodovu jsem byla hodně nervózní. Chtěla jsem ho stůj co stůj vyhrát, abych si zahrála, jak se říká, doma.

Pojedou Vítkovice do Opavy s předstihem, aby měly čas vyzkoušet si nové prostředí?

Asi ne, spíš potrénujeme doma v hale na Dubině a na finále pojedeme až v den zápasu. A snad to tak bude stačit a my to finále zvládneme.

A nechystáte na finále nějakou specialitu, nějaký nový rituál? Třeba i proto, abyste zaplašily myšlenky na dva roky starou finálovou porážku z Českých Budějovic.

Zatím jsme nic takového neprobíraly a já tak o ničem nevím. Ale kdoví, jestli holky něco za těch pár dnů ještě nevymyslí.