V součtu to pro patnáctinásobného účastníka slavné Velké pardubické, ve které byl dvakrát druhý, dělá denně přes dvě stě kilometrů za volantem. Marek Stromský dobře vnímá i situaci ohledně koronaviru, ale pro něj se nic nemění. Do práce prostě musí. „Koně nejsou auta, nemůžete je zavřít na měsíc do garáže,“ řekl mimo jiné v následujícím rozhovoru pro Deník. Nicméně i on je ve víru omezení.

Jak velký vliv má současná situace okolo koronaviru na vaši práci? Normálně trénujete?
Zatím nijak, koně jsou zvířata, těch se to netýká. Jsou to živí tvorové, nemůžete je zavřít na měsíc do garáže jak auto. Stále trénuji ve Velkých Karlovicích, problémem je, že si nyní najedu pár kilometrů navíc. Silnice, po které jsem byl zvyklý jezdit, je kousek od slovenských hranic a tam mě nepustí. Trénuji sice naplno, ale dva dostihové dny už byly zrušeny. Uvidíme, jak se situace bude vyvíjet, každopádně zdraví je na prvním místě, sport musí jít stranou. Nechodím ale na kolo, jak jsem byl zvyklý, a běhám doma na páse.

Máte ve stájích nastolený nějaký zvláštní režim?
Vyloženě ne, přece jen se v nich kumuluje malý počet lidí. V sedle na koních roušky nemáme. Koně jsou po zimě plní elánu, mají velkou chuť do tréninků. Trénujeme tak, aby koně byli připraveni na sezonu, a to i kdyby začala až v létě.

Zásah do sezony ale proběhl.

Jak říkám, dva dostihové dny byly zrušeny. Nepojede se Velká liverpoolská. Stále věřím a doufám, že teplo pomůže a začne vir zabíjet. Každopádně, co se nyní děje, je velký průser pro celý svět.

Často se jezdívalo závodit i do Itálie, kde je v současné době situace hodně špatná…
Je to tak. Itálie je na tom strašně špatně. S lidmi, které znám, jsme si posílali zprávy. Mají strach, neví, co bude. Věřím, že u nás v Česku děláme vše pro to, aby se Itálie u nás neopakovala. Je to také o zodpovědnosti jedinců. Mám pocit, že někteří lidé u nás jsou lehkomyslní.

Když pomineme vše okolo, pro koho budete letos jezdit, když sezona začne?
Trénuji u Františka Holčákas tím, že mohu jezdit některé koně pro něj a syna Radka. Hlavně jsme ale domluvenís panem Zatloukalem ze stáje Nýznerov.

Opět jste ale letos přemýšlel, zda pokračovat v kariéře?
(usměje se) V poslední době je to každý rok. Záleží na zdraví. Loni jsem toho neodjezdil toho tolik podle svých představ, protože mě trápily problémy se zády. Na letošek jsme se domluvil s panem Zatloukalem, chytil novou motivaci.

Je jasné, že koronavirová infekce výrazně zasáhne ekonomiku. Nemáte obavy, že majitelé koní budou nuceni sáhnout k úsporným opatřením a dostihový sport si nebudou moci dovolit?
Věřím, že majitele zůstanou rozumní. Jak už jsem řekl, zvíře není stroj, který postavíte v době krize do garáže a pak ho nastartujete a on pojede. Nemůže zůstat měsíc ve stájích.

S manželkou provozujete hospodu a výrobnu knedlíků…
Hospoda nás naštěstí neživí. Momentálně je zavřená. Musím ale pochválit naše štamgasty, když bylo v pátek otevřeno pouze od šesti do osmi. Nařízení vlády vnímali, nikoho jsme nemuseli vyhazovat, odbyla dvacátá hodina a všichni bez remcání odešli. To výrobna knedlíků jede dál, jíst se bude pořád, dá se říci, že nyní produkujeme ještě více než normálně.

Myslíte, že současná situace může mít vliv i na podzimní Velkou pardubickou?
Trénovat se bude, otázkou je, co se stane, když zavřou vesnice, města jako na Olomoucku. Základem je trénink, Velkou běží starší koně, ti nepotřebují absolvovat tolik dostihů. Pořád ale doufám, že se situace vylepší.

A když se pojede, uvidíme vás v sedle Hegnuse?
S jeho trenérem Radkem Holčákem jsme se viděli na dvou trénincích. Ví, že bude jezdit pro pana Zatloukala, který má Stretona a další dobré koně. Radek mi řekl, že to nechá na mě, že se mám svobodně rozhodnout, toho si vážím, těší mě, že se mnou počítá. Zatím to ale nechávám otevřené, v první řadě se musí zvládnout virus.