V cestě jemu i svěřencům a taky kamarádům stojí Tatran Střešovice, tým, který sice loni skončil už v semifinále, přesto ale stále patří mezi absolutní českou špičku. „Jsem opravdu nesmírně rád, že jsme se Střešovicemi ve finále, protože pořád to je tak, že společně s nimi jsme pořád dva nejlepší týmy v lize," říká před zítřejším Superfinále florbalu 2014 trenér florbalistů Michal Deus.

Bavili jsme se spolu po úspěšně zvládnutém čtvrtfinále, stejně tak i po tom, kdy jste porazili v šestém semifinále Mladou Boleslav…

A budeme se spolu bavit i po finále (úsměv).

No tak tomu říkám hozená rukavice, ale proč ne, že? Odvážnému štěstí přeje…

Takhle do toho musíme jít, měl jsem a mám ještě nějaký čas na to, abych klukům nalil do žil sebevědomí. Budeme hrát poslední zápas a v něm není nač čekat, nemáme prostor na nějaký strach nebo něco podobného. Respekt a pokora, to ano, to vždycky, ale zdravé a přirozené sebevědomí nesmí chybět.

Takže roli motivátora už znáte. Třeba z doby, kdy jste v semifinále prohrávali 0:2 na zápasy…

Ani ne. V těch dvou zápasech jsme v Boleslavi odehráli nějakých sto třicet minut a vyloženě horším týmem jsme byli snad jen patnáct minut ve druhé třetině druhého zápasu. Jinak jsme byli domácím minimálně vyrovnaným soupeřem. A to mužstvo si věřilo a tohle taky cítilo, takže v tu chvíli nic takového třeba nebylo. Jasně, pak nám pomohl první domácí zápas. Ale od té chvíle už to byla jen otázka odvahy.

Šestý zápas semifinále, který vás nakonec poslal do Superfinále, se od těch předchozích dost lišil hráli jste jej naprosto ofenzivně. Byl to záměr?

Jednoznačně ano, za žádnou cenu jsme se do Mladé Boleslavi na sedmý zápas nechtěli vracet, protože to by pak byla loterie. Chtěli jsme nastolit naprostou ofenzivu, i za cenu toho, že směrem dozadu budou drobné brejky soupeře či nevykryté prostory. Chtěli jsme zasypat soupeře množstvím střel, a to se povedlo. Myslím si navíc, že tak jak jsme odehráli s Boleslaví v šestém zápase první třetinu, tak se nám to za celou sezonu ještě nepovedlo. Ale třeba taky třetí třetina pak byla odehraná téměř naprosto bravurně, škoda jen těch pár minut výpadku, které trošku zápas zdramatizovaly.

V semifinále jste zvolili povrch, na kterém v domácím prostředí hráváte výhradně televizní zápasy. To bylo dílo okamžiku, třeba jak zaskočit soupeře?

Ale ne, je to spíš tak, že pokud bude možnost hrát na tak kvalitním povrchu, vždy po ní rád sáhnu. Vím, že to stojí velké peníze, ale naštěstí klub byl k nám vstřícný a tuhle věc nám umožnil uskutečnit. Je to tedy tak, že chceme maximálně využít naši přednost jsme totiž kombinačně založený tým, který zakládá útok na dvacet třicet přihrávek. A proto je pro nás hladký terén pozitivní.

Teď vás v pozici hlavního kouče čeká první velké finále. Navíc v hale, kde bude spousta diváků. Co myslíte, bude s vámi cloumat nervozita?

To se uvidí. Ale já už atmosféru Superfinále zažil v pozici asistenta, takže to, co mě tam čeká, si asi představit dokážu, takže nějaký strach nemám. Spíš je to naopak, na neděli se strašně moc těším.

V Superfinále vás čekají Střešovice, které vám před dvěma lety první superfinálový triumf vyrvaly z rukou…

V první řadě nás ale čeká i teď strašně těžký soupeř. Tatran je totiž florbalový tým, který si zakládá na trpělivé rozehrávce a taky dobré obraně. Ale jsem opravdu nesmírně rád, že jsme se Střešovicemi ve finále, protože jsme společně s nimi pořád dva nejlepší týmy v lize.

Může vám letos pomoci fakt, že jste Tatran v základní části jednou porazili?

Asi ne. A navíc si myslím, že Střešovice nás určitě nepodcení, jako třeba v semifinále Boleslav, která si asi myslela, že nám naloží podobný počet gólů jako v posledním zápase základní části (utkání skončilo vítězstvím středočeského týmu v poměru 8:4 pozn. aut.). Spíš čekám vyrovnaný a urputný boj o každý kousek místa na hřišti. Navíc se týmy dobře znají, takže více než cokoliv jiného budou možná rozhodovat detaily.