„Poslední účinkování nebylo ideální, více se k tomu nechci vyjadřovat,“ omluvil se Vávra, v minulosti házenkářský brankář. „Ve Zlíně jsem velmi spokojen, mile mě potěšil přístup všech, v čele s hráčkami,“ neskrývá své emoce kouč, jenž se ve Zlíně upsal na jednu sezonu s následnou opcí.

Opravdu jste chtěl ještě před pár měsíci házenou pověsit na hřebík?
Ano. Za poslední roky toho bylo na mne moc, hlavně po lidské stránce. Nabídka Zlína přišla jako blesk z čistého nebe, vůbec jsem ji nečekal. A také dohoda proběhla rychle, především jsme se potkali pohledem na házenou. Svého rozhodnutí nelituji!

Už máte jasno o vašem realizačním týmu?
Stejně jako jsme zvyklý pracovat sám, nést svou kůži na trh a být za vše odpovědný, nebráním se ani spolupráci. Popravdě jsem v novém prostředí, které mi mohou místní lidé pomoci pochopit a uchopit. Aktuálně úzce spolupracuji s Markem Kolářem a vedoucí týmu Zuzkou Juríkovou. Realizační tým se ještě utváří, rozhodne se v nejbližších dnech. Nich nechci uspěchat.

Jak vás ve Zlíně přijali?
Holky jsem již znal z ligy, přesto na úvod došlo k oťukávání, zkoušely, co mohou a co ne. (smích) Popravdě pro mě je velmi důležité, že zde není žádná pseudohvězda, která by kabinu rozkládala. Ale jsou fajn, pořád jsme ale ve fázi poznávání.

Po více jak spolupráce, jakou kvalitu má kádr?
Není vůbec špatný. Ano, je mladý, talentovaný. Zlín má dlouhodobě kvalitní práci s mládeží, je pravidelný dodavatel talentů do reprezentace. Pokud nechcete přeplácet hvězdy, základem je práce s mládeží. A ta je zde dlouhodobě výborná!

Kdo vás v něm nejvíce překvapil?
Od některých hráček jsem čekal více, jiné mě překvapily, ale koncepční prací se to urovná. Parta je důležitější než hvězda. Holky zde táhnou za jeden provaz, nedělí se parta na staré a mladé. Mladší holky se plně zapojují, a to i mimo tréninkové jednotky. Pevná a jednotná šatna, to pokládám za jeden ze základních kamenů kvality převážně po lidské stránce. Chce to čas, změna nepřijde hned. Možná to z kraje nebude ideální, každá změna trošku bolí. K čemu je mi pět reprezentantek, když nejsou ochotné přijmout změnu a zodpovědnost. A tady ve Zlíně je velmi pozitivní, že holky nejsou odmítavé, mají zájem o nové věci a chtějí se je naučit.

V čem je síla týmu a naopak slabina?
Kolektiv je zde zdravý, v něm je velká, hybná síla. Najdete zde směsici povah, ranařky, introvertky. Pokud si vše sedne, můžeme se dočkat úspěchu. A slabina? Některé posty nejsou obsazené hráčkami, co bychom potřebovali. Mluvím o pravé straně naší hry, kde nám chybí levačka. Na druhé straně opět musí vyzvednout hráčky, které se je snaží zastoupit a přijali tuto mnohdy nevděčnou roli na “přesruce“. O posílení, doplnění kádru se uvažuje, ale trh s hráčkami je přebraný, prostě nejsou! Nechceme jít cestou drahých hráček, rádoby hvězd. Zvolili jsme si cestu vlastní výchovy. Budeme postupně budovat kádr. Trenéři mládeže pracují velmi dobře, holky následně studují na našem sportovním, házenkářském gymnáziu, poté trenéři pan Buday s panem Kolářem 5 x týdně navazují na školní tréninkové jednotky v odpoledních hodinách kvalitním tréninkovým procesem, který půjde v jednotné linii s ženskou vrcholovou složkou. A počkáme si na opory. Není žádnou tajností, že se některé už pomalu ukazuj

Jak jste spokojen s přípravou?
Nejraději si ji připravuji sám, ale protože jsem přišel k týmu pár týdnů před jejím startem, navázal jsem na připravenou předchůdci. Máme za sebou měsíc, kdy jsme úvodních deset jednotek věnovali vyloženě kondičce s míčem i bez. Aby holky pochopily, co po nich budu chtít, i na úkor drilu jsme docela rychle zapojili i herní přípravu v hale. Nyní jsme v čistě herní fázi, kdy ale v deseti tréninkových jednotkách týdně stále figuruje i posilovna a kondice.

Na úvod interligy vás čeká Stupava. Jak se vám zamlouvá los?
Není ideální. Nejprve máme 3 soupeře, které bychom měli, připomínám papírově, porazit, poté pět zápasů s favority soutěže, jako jsou Michalovce, Most, Slavia, Dun Streda. Lepší by byl mix. Musíme se ale se situací popasovat a hrát pokaždé naplno.

Vyzkoušel jste si trénovat muže a nyní podruhé i ženy. V čem je to jiné?
Házená to spojuje. Nějaké niance ale tady jsou. Když pominu somatické věci, tak přesvědčit holky pro změnu je snazší. Jsou poctivější, vydrží v tréninku více než chlapi. Na druhou stranu herní vyzrálost a pojetí je u mužů na vyšší úrovni. S ženami musíte pracovat citlivěji, vulgarita zde neexistuje, musí stranou, jsou citlivější na kritiku a pochvalu. Při trénování musíte být více psycholog, s chlapy si můžete vše vyříkat u piva.

V dnešní covidové době a ulehčení situace, naočkuje se celý tým?
Za sebe nikoho nutit nebudu, ani já nejsem. Můj důvod je jednoduchý, vyšetření, které jsem si na vlastní náklady udělal ukázalo, že mám dostatek protilátek, tak mi připadá očkování nelogické, ale to už je asi jiná písnička. Vše ale musíme projednat na klubové úrovni.

Jste odchovancem kopřivnické házené, bydlíte nyní v Novém Jičíně. Dojíždíte?
Ano, mám doma povinnosti, takže musím občas cestovat tam a zpět. Cesta trvá zhruba hodinu dvacet, takže žádná hrůza. Ale na motorce to zvládám podstatně rychleji. (úsměv) Ale protože chci svou práci dělat naplno, snažím se být co nejvíce ve Zlíně. Vedení k tomuto přistoupilo velmi pružně, a zajistilo mi okamžitě bydlení přímo ve Zlíně.