„Z pozice, kterou jsme na jaře vybojovali v Superfinále, musíme pomýšlet na nejvyšší mety. Je ale jasné, že se na nás každý připraví, na druhé straně tohle však víme už od konce dubna, že to tak bude, a do hry postupně zabudováváme nové prvky, abychom byli i v této sezoně pro soupeře překvapiví a nevyzpytatelní," říká Michal Deus, trenér Vítkovic, jehož po dvou úvodních zápasech v domácí soutěži čeká Pohár mistrů ve švýcarském Curychu.

Po pěti měsících vás čeká úvod extraligy. Jak probíhala příprava obhájců prvenství?

Příprava probíhala v duchu, který jsme si před jejím začátkem představovali. Snažili jsme se nejen nabírat sílu a kondici, ale zakomponovat do týmu nové tváře. Navíc jsme dbali na to, abychom se do startu sezony sehráli. Zkrátka si myslím, že teď už asi víme, na čem jsme, a na čem ještě musíme zapracovat.

Došlo v týmu Vítkovic přes léto k velkým přesunům?

Ke změnám došlo, byť přiznávám, že to nebylo takové, jako před rokem. Přesto i nám odešla vůdčí postava týmu, kapitán Honza Jelínek. Jeho přínos pro tým byl neoddiskutovatelný, takže se s tím musíme vyrovnat, protože je jen velmi těžké tak kvalitního hráče v českých podmínkách okamžitě nahradit. Taky nám odešel po ročním působení Matěj Koňařík, který nám tak rapidně snížil věkový průměr týmu (smích). Osobně mě teď těší, že jsme jejich místa lidově řečeno zalepili odchovanci, kteří dostanou šanci, a věřím, že oni potvrdí dlouholetý trend ve výchově florbalistů. Navíc jsme to doplnili Juliusem Jousim z Finska, Ladislavem Gálem ze Slovenska a kluky, které jsme si stáhli z hostování v Otrokovicích.

Máte už jasno o složení mužstva, které bude bojovat v letošní sezoně?

Kostra týmu je celkem vykrystalizovaná, máme snad jen dva tři otazníky na doplnění. Nicméně mě strašně těší, že všichni noví hráči se adaptovali velice rychle. Možná až nad očekávání, takže věřím, že to budou posily v pravém slova smyslu a já jsem přesvědčený, že od prvního zápasu můžeme na hřišti praktikovat to, na co jsme se v létě připravovali.

Co vám ještě chybí ke spokojenosti?

Tým teď musí najít nové lídry, ale věřím, že to je otázka několika příštích dnů. Myslím si totiž, že třeba takový Pavel Brus, který bude navíc mým asistentem, Lukáš Hrubý či Roman Ciompa dokážou mužstvu vtisknout řád a disciplínu.

Nepociťujete třeba zpětně určité zklamání z účinkování na největším letním turnaji Czech Open, kde jste skončili hned v úvodu play-off s Brnem?

Ne, necítím. Možná fanoušek, který byl poslední dobou zvyklý, že Vítkovice i na Czech Open hrají o přední příčky, mohl mít pocit, že jsme v Praze neuspěli, ale já si to nemyslím. My jsme v Praze odehráli skvělé utkání s Otrokovicemi a švédským Pixbem, a celkem kvalitní byl i souboj s Wilerem. Jen s Brnem jsme nezachytili začátek zápasu, byli jsme nuceni dotahovat, což se nám nepodařilo. Pro mě bylo důležitější, že jsme si zahráli se dvěma světovými týmy a nejen v těchto duelech si ukázali, kde je naše reálná síla. Třeba i vzhledem k blížícímu se Poháru mistrů.

Existuje nějaký recept, abyste se vyvarovali nepovedeného startu?

Jestli existuje, pak jej musíme najít. Ale pořád platí, že jsme amatéři, pro které může být určitý problém skloubit tři soutěže do nějakého krátkého časového sledu. Tohle se zřejmě podepsalo na Vítkovicích loni. Ale je jasné, že všechno odstartovaly dva debakly na Poháru mistrů. Rázem je práce v týmu psychicky nabouraná a kluci navíc ještě do toho musí řešit tréninky, další zápasy včetně dohrávek, školu či práci… I letos nás bude čekat perný podzim. Budeme mít spoustu zápasů v rychlém sledu za sebou. Nebude tolik času je rozebírat. Nicméně tu uplynulou sezonu jsme si dokázali rozebrat a věřím, že se nám to teď povede o něco lépe. Vím však, že stát se může cokoliv, přesto věřím, že ve všech třech soutěžích podáme maximálně koncentrované výkony a budeme bojovat až do konce.

Může znovu platit tvrzení, že Vítkovice nemá v Česku prakticky nikdo sílu přehrát?

Byl bych nerad, aby to vyznělo nějak arogantně, což bych si nepřál, ale já si opravdu stojím za tím, že nás kombinačně a technicky v extralize nemá kdo přehrát. Když se totiž kdokoliv podívá na držení míčku v zápasech, pak mu to musí být jasné. Nicméně to všechno jsou jen platonické řeči. K tomu, abychom byli znovu úspěšní, musíme přidat i v ostatních aspektech hry. Zápas trvá šedesát minut, a pokud do nich nevložíte úplně všechno, co umíte, nebude vám držení míčku mnoho platné. Kolikrát třeba stačí, že se vám soupeř dostane dvakrát třikrát do brejku a celý zápas ztratíte. Je fakt, že ještě nejsme na úrovni švédských týmů, ale myslím si, že technické a kombinační předpoklady k tomu, abychom bojovali o nejpřednější příčky, máme. Jen k tomu všemu musíme ještě přidat sílu, koncentraci, dynamiku, chuť a dravost. Až tenhle mix dělá velká mužstva. Věřím, že se jim chceme přiblížit a mám za to, že A-tým se pořád zlepšuje a blíží se době, kdy bude opravdu konkurence schopný i v Evropě.