V kabině Petřkovic se sešli kluci, kteří umějí udělat pohodu, říká Antonín Buček

Kromě prvoligového Baníku chytal i v Blšanech, Ústí nad Labem či Sokolově. Část kariéry strávil rovněž v Kazachstánu (Akzaik Uralsk) či v polských klubech Energetyk ROW Rybnik a GKS Katovice. A teď se Antonín Buček objevil v brance divizního nováčka z Petřkovic.

„Jsem tady na hostování z Baníku Ostrava, kterému stále patřím," poznamenal jednatřicetiletý gólman v rozhovoru po třetím odchytaném utkání.

Druhý zápas doma v Petřkovicích, druhá nula a znovu vítězství. Co víc si můžete přát?

Jsem hlavně rád, že jsme s Jičínem nedostali gól a že kluci hráli dozadu poctivě. A když bych to porovnal, mám pocit, že proti Velkým Karlovicím jsem měl víc práce než teď proti Novému Jičínu. Ale jak jsem už naznačil, bylo to díky kolektivnímu výkonu celého petřkovického mužstva.

Je vaše pozice díky velezkušené stoperské dvojici Wozniak a Staněk jednodušší?

Jasně. S takovými zkušenými stopery se hraje určitě lépe. A navíc jde o to, že si všichni navzájem vypomůžeme tím, že na sebe pořád mluvíme.

Jaké jsou vlastně vaše pocity z divizní soutěže po třech odchytaných zápasech?

Sám jsem trošku zklamaný naším hřištěm. Při premiéře před čtrnácti dny bylo super, teď, po dalších vedrech, nebylo v dobrém stavu. Před týdnem jsme hráli v Olomouci na hodně dobrém povrchu, teď nás čeká kvalitní hřiště v Dolním Benešově… Ale taky dobře vím, že tráva je v Petřkovicích hodně vytížená, takže nezbývá než se s tím vyrovnat. Na druhé straně v Kazachstánu jsem hrál na umělce, takže to není třeba nějak dramatizovat.

A co soudíte o úrovni čtvrté nejvyšší soutěže?

V divizi je to, zdá se mi, hodně bojovné. V zápasech je hodně nakopávaných balonů a velké množství standardek. Ale třeba taky centrů. A to mám rád, takže když to shrnu, můžu říct, že mě to baví.

Petřkovice vstoupily do vyšší soutěže rázně, až se čtenáři dokonce v Olomouckém deníku mohli před týdnem dočíst, že do Nových Sadů přijel favorit soutěže…

V Olomouci jsme snad kromě prvních dvaceti minut, kde kluci působili tak trochu uspokojeně z předchozích tří výher, byli, klidně řeknu, lepší než tamní Nové Sady. Jenže pak nám rozhodčí vyloučil Martina Cesneka a nakonec jsme prohráli gólem z penalty, která ani nevím, jestli byla. Ale to už je teď jedno. Stejně tak i v sobotu jsme byli lepší než Nový Jičín, kromě gólů jsme měli ještě tři čtyři tutovky. Přes to všechno tady cítím to pověstné klišé, tým jde zápas od zápasu. A hlavně není na nás vyvíjen žádný tlak, že musíme postoupit. Stále platí, že Petřkovice jsou nováček divizní soutěže, který chce sbírat body. Teď nás čekají rychle za sebou dva zápasy venku a bylo by fajn pro klid uhrát v nich nějaké body.

Vy sám jste se poprvé v brance Odry objevil po dvou úvodních vítězných zápasech. Jak to s vámi vypadá z pohledu klubové příslušnosti?

V Petřkovicích jsem na hostování z Baníku Ostrava, kterému stále patřím. Teď chytám tady, dál se o tom moc vyjadřovat nechci. Uvidíme, co přijde. Zpátky do Česka jsem přišel z Polska, kde jsem sice ještě na rok měl smlouvu, jenže se nepostoupilo, nám klubové vedení GKS Katovice řeklo, že si můžeme něco hledat. A po nějaké době, kdy jsem byl pryč, jsem se už i chtěl vrátit domů. Manželka jde po osmi letech znovu do práce, děti do první třídy, takže se všechno tak nějak sešlo.

V přípravě jste byl i někde jinde, že?

Nejdřív jsem trénoval v Hlučíně, se kterým jsem byl domluvený, ale pak to tam nějak nedopadlo… A tady v Petřkovicích znám plno hráčů, navíc jsem tady taky chodil trénovat a nakonec mi do telefonu trenér Smékal řekl, že jestli tady chci jít, že oni v Odře udělají všechno pro to, abych tady mohl být. Povedlo se urychlit i vyřízení formalit v Polsku, kde to jinak docela často trvá dlouho. Určitě to není tak, že bych v případě Petřkovic šel do neznáma.

Uvědomil jste si při příchodu do nového působiště, že Petřkovice jsou momentálně třetí nejvýše postavený fotbalový tým na Ostravsku?

To vlastně ani ne. Ale víte, já si to tady teď hlavně užívám. Fotbal mě tady zase hodně baví. Je tady super parta, sám to mám kousíček na stadion. Mezitím můžu tady trénovat malé děti, k tomu mám v Ostravě brankářskou školu. Teď mi to maximálně vyhovuje, ale tím neříkám, že bych už nechtěl jít výš. Třeba i do Polska, kde jsem měl nějaké nabídky, ale ty štace byly hodně daleko. A já jsem nemohl a nechtěl nechat manželku na všechno samotnou.

Mluvíte o super partě v Petřkovicích. Čím to podle vás je dané? Mají na to vliv jen úspěšné výsledky?

V kabině se sešli kluci, kteří umějí udělat pohodu. Třeba takový Wozi (Radim Wozniak pozn. red.) dělá furt nějaké legrácky. A jemu zdatně sekundují další, třeba Martin Cesnek. Je zkrátka vidět, že kluci si fotbal užívají. A navíc jsou tady šťastné povahy i mezi mladšími kluky, když si z nich nějaký starší kluk udělá srandu, neurazí se. Samozřejmě tomu mohl pomoci postup do vyšší soutěže. Ale čím přesně to tady takhle funguje, to nevím. Třeba ale i tady tím (ukázal na spoluhráče Martina Cesneka, který zrovna nesl do šatny po utkání tři orosené pivní půllitry pozn. red.).

A když už jsme u toho pozorování, čím to vlastně je, že Petřkovice, klub, který ještě před pár lety téměř nikoho nezajímal, najednou tak šlape?

Těžko přesně říct, ale asi to bude taky panem majitelem (Petrem Tačem pozn. red.). Ten když něco řekne, tak to platí. Jsou kluby, ve kterých se pořád něco slibuje… Po dlouhých letech jsem nezažil to, abychom se bavili o penězích. Jasně, tady nejde o nějaké velké peníze, ale není to tak, že se řekne, „přijde to zítra" nebo tak… Tady to funguje, člověk se tady o takové věci nemusí starat. Nevím, moc mě nenapadají přirovnání, ale asi jak se občas hanlivě říká, že ryba smrdí od hlavy, v Petřkovicích je to přesně naopak.

Jde to ruku v ruce i se stoupajícím diváckým zájmem? Sice tady ještě nechodí tolik lidí, jako třeba ve Frýdlantu nebo v Krnově, přesto se jich tu pokaždé sešlo až ke třem stovkám. A to je o dost víc než kolik jich chodilo ještě loni na krajský přebor…

Je to super a myslím si, že to souvisí nejen s vyšší soutěží, ale třeba i s tím, že hrajeme docela atraktivní fotbal. Jasně, nedá se to srovnat s první nebo druhou ligou, ale už jsem slyšel i názory, že se kamarádi více těší na fotbal sem než jinam. Je asi vidět, že je tady pohoda a že se tu hraje dobře. Třeba v sobotu se tady byl podívat Adam Varadi, předtím Péťa Bolek. Ale to je i tak, že jsme taková parta, která se navzájem navštěvuje, když je čas.