Rodák z Opavy, devětačtyřicetiletý Petr Czudek táhl v minulosti národní tým z pozice rozehrávače. Velké úspěchy sbírá jako trenér. Po skvělém šestém místě na mistrovství světa se reprezentační asistent podívá na olympiádu. „Je to bezesporu velký úspěch. Abych pravdu řekl, nepočítal jsem s tím, že se nám to podaří. Náš tým má ale neskutečnou sílu,“ smekl. Senzační postup na druhou stranu přinesl nejen Petru Czudkovi komplikace. Musí zrušit dovolenou, prostě překopat celý prázdninový program. „Mám teď telefon pořád u ucha. Je zapotřebí celé plány na léto překopat,“ pousmál se v rozhovoru pro Deník.

Petře, český basketbal bude na olympiádě po dlouhých jednačtyřiceti letech. Ruku na srdce, věřil jste před odletem do Kanady, že se to může podařit?
Nevěřil. Jsem realista a to, že už jsme se dostali do kvalifikace po výborném mistrovství světa, byl úspěch. Bylo jasné, že když se člověk podívá na různé skupiny, tak by si těžko vybíral soupeře. Kanada, která skupinu pořádala, postavila nejsilnější možný tým, pokud možno z NBA hráčů. Výborný rozehrávač Kevin Pangos z Petrohradu se do nominace vůbec nedostal, přitom v Eurolize patřil k nejlepším hráčům. To samo o sobě hovoří za vše. K tomu Turecko a Řecko, které byly mírnými favority. Navíc s námi kvůli zranění neodcestovali Martin Kříž s Vojtou Hrubanem. Naštěstí se k týmu připojil Honza Veselý. Tým nakonec oprášil staré zaběhnuté věci, které měly úspěch. Každý na hřišti nechal kus sebe. První zápas s Tureckem jsme prohráli, nikdo by si na nás už nevsadil. Druhé utkání s Uruguayí bylo lepší, ale i tak jsme málem jeli domů, když soupeře dělila od vítězství jedna střela. Kanada nás podcenila. Ani nás moc neskautovali a asi nás nepovažovali za nějakého soupeře. Celý zápas nás honili, v prodloužení vedli o pět, měli sérii 16:0. Dokázali jsme se vykopat z hrobu a začali si věřit. Pomohlo nám pak, že Řekové porazili Turky, protože turecký basket nám vůbec neseděl. Ve finále jsme do toho vletěli, než si Řekové uvědomili, co se děje, tak bylo po zápase. Další šok byl na světě.

Když se podíváme na jednotlivé reprezentační bloky, tak ten kanadský hodně dobře vyšel Kubovi Šiřinovi…
Kuba měl výbornou sezonu, ve které si zvedl sebevědomí. Bylo vidět, že celá česká parta drží při sobě. Kluci se hrozně na sebe těšili. Kuba proti Turecku nehrál, ale to byl záměr trenérský. Byla to taková trma vrma, hrálo se dva zápasy po sobě. Věděli jsme, že Uruguayci hrají na dva subtilnější rozehrávače, což by Kubovi mohlo sedět. To se také potvrdilo a Kuba odehrál v reprezentaci svůj životní zápas. Jsem za to osobně rád, že si zahraje na olympiádě, což je vrcholem pro každého sportovce, trenéra i funkcionáře.

Když se podíváme na soupisku národního týmu, tak Moravskoslezský kraj má na ní početné zastoupení. Čím to?
(usměje se). Náhoda. Ale vážně, asi ten basketbal tady děláme dobře. Kuba Šiřina prošel Ostravou, to nejdůležitější dostal v Opavě. Jaromír Bohačík je odchovanec Snakes, Lukáš Palyza je taky Ostravák. Honza Veselý je původem ze Snakes, byl spoluhráčem Martina Gniadka, Filipa Zbránka, Radima Klečky, tady této party.

Petře, přiznáváte, že jste v postup nevěřil. Jak moc vám to nabouralo plány na léto? A co na to manželka Radka?
Manželka mě hodně podporuje, také to vnímá jako obrovský úspěch. Účast na olympiádě ale komplikuje rodinný chod, dovolenou. Něco jsme chtěli dělat na baráku. Nyní musíme celý program překopat, poměnit termíny. To samé v klubu. Po příletu z Kanady jsem nedal telefon od ucha. Je to pořádný frkot, člověk chce i rodinu trochu objet, aby ji viděl. Příští týden pojedeme na pár dní do Beskyd, každopádně jsme plánovali, že budeme více spolu.

Co pro vás osobně tento úspěch znamená?
Po sportovní stránce mělo mistrovství světa asi větší váhu. Bylo tam více kvalitnějších týmů, ale olympiáda je největší sportovní událostí. Je i více komerční.

O basketbalu se nyní hodně mluví. Tomáš Santoranský má být dokonce českým vlajkonošem…
Cítíme větší zájem o basketbal. Doufám, že se to projeví nejen co do počtu fanoušků, ale že i sponzoři si uvědomí, že je fajn být součástí nějakého basketbalového týmu. Jsme olympijským sportem. Myslím si, že na mistrovství světa je konkurence větší. Na druhou stranu na olympiádu vysílá Amerika to nejlepší, co má. Budou tam startovat jejich mega hvězdy.

A vy je máte ve skupině…
Ano, máme. Člověk sedí blízko palubovky a vnímá to, že tam hrají hráči, kteří jsou nejlepší, hrají nejlepší ligu na světě. Každopádně to bude zajímavá zkušenost.

Pojďme odbočit k Lize mistrů. Opava může narazit na ukrajinského mistra BC Prometey, který trénuje reprezentační kouč Ronen Ginzburg. Už jste se o tom spolu bavili?
(usměje se). Už jsme se o tom bavili, dokonce i o tom, že to takhle dopadne. Neno říkal, že jeho klub má špatný rating, neboť je dva roky starý, tím pádem bude v nejslabším koši. My sice máme nějaký ten bodík z předchozí účasti, ale řekněme si na rovinu, že budeme outsiderem kvalifikace.

Pokud na sebe narazíte, budete to brát prestižněji?
Známe se, víme, co kdo má rád, co preferuje v obraně, v útoku. Naší malou výhodou bude fakt, že kvalifikace začíná poměrně brzy, a jelikož Neno bude skládat nový tým, tak nebudou tolik sehraní.

Jak moc velkým bude zásah pro opavský tým účast Kuby Šiřiny na olympiádě? Přece jenom bude bez odpočinku, nebude s týmem trénovat…
To je dobrá otázka. Máme se vracet okolo osmého srpna. Pak si musíme s Kubou sednout a vymyslet pro něj plán. Je to nové, nikdo nečekal, že se nám podaří postoupit. Žádná varianta B v podobě postupu na olympiádu tady nebyla.

Jak komentoval český úspěch váš velký kamarád Ivan Trojan?
Byl nadšený, sledoval to. Věřil, že můžeme něco uhrát. Za náš postup byl hodně rád. Basket pro něj moc znamená, a i když fandí všem reprezentacím, tak cítí, že basket je upozaděný a že by si zasloužil lepší místo na českém žebříčku.

Co myslíte, jakou šanci český tým na olympiádě má? Dost silných soupeřů už je ze hry…
Američané jsou super favorité, Francouzi patří k favoritům. Rýsuje se postup ze třetího místa ze skupiny, tam bude záležet hodně na skóre. Jsem zvědavý, jak zvládneme Ameriku a Francii. Kdybychom postoupili mezi nejlepších osm, tak je to každopádně obrovský úspěch.